Absurdní ukázky byrokracie v praxi. Vlády nechávají miliardy vyletět oknem
Víte co je lepší, než dělat si legraci z byrokracie u nás? Dělat si legraci z byrokracie v zahraničí, protože to aspoň tolik nebolí. Ano, převážně si budeme utahovat z USA, ale pár klenotů od našich sousedů se tu také najde.
Když v USA někam letí šéf nějakého ministerského odboru, neshání si letenku extra. Vláda si kupuje letenky dopředu. Ročně jich tak „nevylétaných“ propadne za hezkých 100 milionů dolarů. Docela dobrý prostor k úsporám. Extra vtipné je to u Pentagonu, který se neobtěžuje žádat o náhrady u propadlých letenek, které jsou plně refundovatelné. A za některé zase platí dvakrát. Loni v 27 000 případech. Tady prostě létají peníze do luftu.
Armáda umí utrácet ve velkém
Americká armáda patří mezi největší zaměstnavatele, a její rozpočet je astronomický. Takže se v tom nějaká ta miliarda ztratí. Třeba v případech fenomenálních tanků M1 Abrams, kterých teď mají opravdu hodně. Tolik, že už asi 10 let žádné nepotřebují. Dílem proto, že už začínají být trochu z módy. Zbrojní průmysl je ale vyrábí dál, protože dočasná odstávka ve výrobě by prý všechny vyšla dráž. To víte, v těch dílnách dělá spousta lidí.
Podobné to bylo i v roce 2013, kdy z leteckých dílen zamířili čtyři fungl nové letouny Alenia C-27J Spartan na … chvíle napětí … rovnou na letecký hřbitov u základny v Davisu. Rušit kontrakt na jejich dohotovení by prostě stálo moc peněz. Mimochodem, na tomhle vrakovišti letadel leží stroje v hodnotě 35 miliard dolarů. Nechat je tu pomalu rozkládat je lacinější, než demontáž nebo konzervace. A věděli jste, že americké Ministerstvo obrany utratilo v roce 2012 650 000 dolarů, aby si mohlo koupit lajky na svých facebookových stránkách?
Tohle zrovna nepotěší
Vůči lidskému utrpení není svět němý. Takže když v roce 2008 zasáhlo ničivé zemětřesení Haiti, snažil se každý poslat a zabalit něco na přilepšenou. Dobře zabalit. Tak důkladně zabalit, že doky v Port-au-Prince byly za chvíli dokonale zaplavené odpadky z krabic, lepicích pásek, výplní. Takže než zápasit s touhle neúčelnou horou odpadů, rozhodla se místní vláda tuhle humanitární nadílku nechat shnít. Což asi dobrodárce nepotěší.
Půjčky na neexistující vzdělání
Studentské půjčky jsou ve Státech extrémní byznys. Přibližně za 21,8 miliard dolarů. Půjčit si na studia chce skoro každý, i když se splácením je to někdy divoké. Vtipné ale je, že nemálo z půjček jde rádoby-studentům, kteří si berou peníze ke studiu na neexistujících školách. Po tom, zda taková vzdělávací instituce existuje, se totiž většinou nepátrá. V roce 2002 to byla velká ostuda a zdá se, že tenhle experiment dnes prodělává svou renesanci.
Když systém stojí proti vám
Být bloggerem je řehole. Třeba ve městě Philadelphia si musíte připlatit 300 dolarů za bloggerskou licenci. Vyděláváte přece povídáním o vlastním pejskovi a šminkách miliony, ne? Systematicky na to jdou v Louisianě. Je jedno, jakého vyznání jste, ale jakmile jste jednou církevní představitel (kněží, mnich, jeptiška nebo kazatel), musíte si automaticky pořídit i hrobařskou licenci. Co kdyby. A hlavně pozor, jestli budete někde ve Washingtonu radit turistům: jako nelicencovaný průvodce můžete skončit až 90 dní za mřížemi.
S měsíčním trestem a pokutou skončil předloni jistý Robert J. Eldridge. Jak to? Bylo to rybář, a do sítě se mu zamotala opravdová velryba. A tak ji jako hodný kluk pustil na svobodu. Což byla chyba. K nakládání s chráněnými živočichy jsou schválení jen pracovníci jejich ministerstva pro životní prostředí. To, že se mu zamotala do sítí, bylo v pořádku. Pochybil, když ji chtěl sám osvobodit a nepočkal.
Mléko, to je věda
Asi jste už někdy slyšeli o Amiších. Jasně, taková ta náboženská sekta podivínů, která se ve vývoji zasekla v 16. století, a odmítají všechny technické vymoženosti civilizace. Což možná nebude úplně scestný nápad. V roce 2010 tak vtrhli agenti FBI na jednu amišskou farmu v Pensylvánii, protože tahle parta zna-bohů si tu svobodně dojila mléko. A neměla k tomu certifikát z veterinární správy, a nikdo z nich nebyl kvalifikovaným zootechnikem.
Jaké je to na druhé straně?
Co by kdo mohl mít proti Polsku? Vždyť je to fantastická země pro život. Ale špatná pro smrt. Spisovatel Piotr Kucy tu byl v roce 2008 úředně prohlášen za mrtvého, mělo se za to, že po pádu ze skály do vody utonul. Jenže už za pár dní byl zpět, živý. Teď tu ale byl problém: jak někoho úředně mrtvého znovu prohlásit živým? „Najít práci po smrti je peklo. Taky vám nikdo neplatí pojištění,“ vzpomíná na svůj posmrtný život Kucy. „Ale zase, nikdo po vás nechce daně, což není k zahození.“
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Ušlechtilé vládní programy, které dostaly světové velmoci na dno! Jak snadno vzniká krize? Lehce!