
Plýtvání jídlem škodí nejen našim peněženkám. Objevte praktické způsoby, jak mu...
Nasaďte si skafandry a připravte se na výlet do světa těžké vesmířanské fikce. Zapomeňte na detaily a technologie, které nám ještě chybí, a vydejme se k budoucnosti, ve které budeme schopni těžit suroviny z asteroidů. Protože to bude hukot.

Blbec má problém na každé řešení, a v cestách do vesmíru nám v zásadě brání jen detaily. Potřebné technologie alespoň teoreticky máme, jen je nerozvíjíme. Důvod, proč ještě nefrčíme na Mars, je prostý. Je to nesmyslně drahé a prozatím zbytečné. Bojovat o první místo v závodu, ve kterém nikdo jiný nesoutěží, je nuda nejen pro diváky. Navíc kromě prvenství není v sázce nic.
Těžba surovin z asteroidů to může změnit, protože ty jsou první cenou samy o sobě. Že výlet k pidi-planetce Messalina 545 by stál ranec a trval by nekonečně dlouho, déle než lidský život? Jasný, jeden start trochu větší vesmírné rakety nás přijde na 500 milionů dolarů a tohle by bylo o dost dražší. Opravdu o dost. Ale je tu příslib zlatého pokladu v hodnotě 1,07 kvintilionů dolarů.



Chápeme, že tohle číslo zní trochu bžííííapfůůů a často ho nevidíte. Je to desítka a třicet nul k tomu. Tolik se tam válí zlata. Planetka-asteroid Davida 511, ležící jen o relativní kousek dál, má zlata za 26,99 kvintiliónů. A podobných dalších vtipně bohatých asteroidů je kolem nás asi 50. Chcete nikl, platinu, železo? Tam venku je ho víc, než umíme spočítat. Co by to přineslo?
Jsme teď v režimu sci-fi, takže opatrně na pumpičku: planetární pojem peněz by naprosto ztratil smysl. Protože měna v oběhu je kryta zlatými rezervami, a toho zatím lidstvo za dobu celé své existence dokázalo vytěžit za 6,8 bilionů dolarů. Prostě si představte zlatou kostku o hraně 20,9 metrů. Tolik zlata teď na světě dohromady máme v trezorech. Množství dostupného zlata z vesmíru z toho dělá srandu. Zhroutila by se ekonomika států, postavená na těžbě surovin.
Jihoafrická republika, Rusko? Nemají šanci. Pozbyly by smyslu systémy národních rezerv. Sbohem Číno a Spojené státy americké. S diamanty byste mohli zasklívat okna, krachly by i vznosné ideály kryptoměnu bitcoinu, protože její hodnota je teď někde kolem 15 miliard. Bez peněz ale nemůže fungovat ekonomika tak, jak ji známe. Inflace to nevyřeší a s přepsané ceny služeb a zboží by totálně změnily lidské myšlení. Možná i to je dobrý důvod, proč na asteroidech netěžit.
Tenhle globální přerod by totiž z dosavadní lidské pinožení připravil o motor. Hraní si na to, kdo má víc a kdo se chce mít stejně dobře. A těžko říct, jak bychom se z toho vzpamatovali. Protože jak chcete řídit lidskou společnost, když nemáte nouzi prachy ani o suroviny. Kdo by tomu šéfoval, že jo? Možná pozbydou smyslu i věci jako národní státy, a splní se tím vlhký sen politiků z Brusele.
Konkrétní metody extrakce je zapotřebí opravdu vychytat, a v současnosti je to asi největší neznámá. Někde se bude vrtat, jinde se bude jen oprašovat, protože některá vesmírná tělesa jsou až překvapivě křehká. Než nějak magneticky připoutávat těžitelné asteroidy k orbitě naší planety, bude se zpracovatelský průmysl nejspíš přesouvat na ně.
Tam také budou vznikat první kolonie, a všechny ty rozměrné hračky, jako třeba další kosmické lodě, budou růst z těchto kosmických šutrů. A tyhle generace „vesmířanů“? Ve své podstatě budou mít k matičce Zemi jen velmi chabý vztah, protože k modré planetě to pro ně bude nesmyslně daleko. Při dalším kolonizování vesmíru budou na nekonečné expedici bez návratu. O Zem a její potřeby tu nakonec už nepůjde.
Myslíte si, že není možné jen tak někde začít z asteroidů loupat perníček? Jasně, máme tu dvě mezinárodní úmluvy. Kosmickou smlouvu z roku 1967 a tzv. Dohodu o Měsíci z roku 1979. V jejich principu jde o to, že si bohatství vesmíru nemůže žádný stát nárokovat pro sebe. Co na to říct?
Že historii píšou vítězové, a ten, kdo k bohatství vesmíru získá přístup jako první, si bude diktovat vlastní podmínky. Taky, že tuhle expedici ke hvězdám vůbec nemusí provádět stát, ale „soukromá“ korporace. Něco jako britská východoindická společnost. A asteroid si klidně může rozparcelovat nějaká soukromá armáda, jako Rusové Krym. A hlavně, tu druhou Dohodu podepsalo jen 18 zemí. Nic proti názoru Arménie nebo Peru, ale ne, Čína, Rusko ani USA mezi nimi nejsou.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: