Smrt v přímém přenosu. Když diváci tleskají, ale účinkujícímu už je to jedno

Sál plný diváků a na scéně velké finále. Bude se umírat. Ale jak diváci poznají, že tentokrát nic není kašírované a smrt je skutečná? Tohle všechno se stalo!

Smrt v přímém přenosu. Když diváci tleskají, ale účinkujícímu už je to jedno

(Ne)povedené kouzlo

Tommy Cooper měl nadváhu a talent pro komedii. Což je asi tak všechno, co můžeme na jeho obhajobu říct. Živil se jako ne-kouzelník, tedy muž, který předvádí kouzelnické triky, ale prostě se mu nedaří. V květnu 1984 rozjíždí další show v Královském divadle ve Westminsteru. Je našlapáno, představení živě vysílá filmový štáb do televize. Cooper se s pomocí sličné asistentky a humorem sobě vlastním nasouká do velkého pytle, zavrávorá a svalí se na zem. „To je ale legrace… nebo ne?“ Jisté je, že ze světa odchází za bouřlivého potlesku nic netušícího publika. Smrt má někdy zvláštní smysl pro humor.

Wrestling až do konce

Elastické spoďáry, hora svalů a nezbytná maska super-hrdiny. Ano, většina wrestlerů vypadá podobně. Problém je, že pod touhle vizáží se obvykle ztrácí fakt, že jde o obyčejné lidi a všechny ty zápasnické scénky jsou jen inscenované pro zábavu diváků. Je těžké tady trefit, co je skutečnost. Takže když se v roce 1999 cestou do ringu složí šampion Owen Hart, každý se ohromně baví. Je to zbabělec, který nechce bojovat s vyzyvatelem! Pravda je taková, že Hart právě prohrál svůj poslední zápas a dostal K. O. infarktem. Zápasy ale jedou dál, smrt nesmrt, jakoby se nic nestalo.

Podobné to bylo i loni v květnu, kdy “hodný” wrestler Juventud Guerrera nastoupil proti padouchovi, Stříbrnému králi. S důmyslnými jmény to v tomhle byznysu taky nepřehání. Problém byl v tom, že González Barrón aka Stříbrný král měl podle scénáře vyhrát. Po pár ranách šel ale k zemi a nechtěl se zvednout. Jeho soupeř mu pěkně nadával a přes zásahy rozhodčího do něj kopal. Chtěl jej před zástupy diváků vyprovokovat k velkému finále. Jenže ležící mrtvole to už bylo celkem jedno.

Efektní záběr bez kaskadéra

Asi není úplně objevné říkat, že je na poušti vedro. Vedro a písek. Občas se to ale hodí připomenout. Když pak budete natáčet nějaký béčkový seriál, třeba Sliders (1996), možná se pak budete držet víc ve stínu a dodržovat pitný režim. Protože pak z dehydratace a vyčerpání neztratíte vědomí, zrovna když řídíte buginu krosící pouštní dunu. Ken Steadman už to ví, ale je mu to k ničemu. Pointa? Záběr s bouračkou skutečně měl podle scénáře následovat, a tohle byla hodně efektní bouračka. V seriálu uvidíte originál.

Oběšení přímo na jevišti

Jidáš zradil Ježíše pro hrst dolarů. Tedy za 30 stříbrných. To se tak nějak ví. A co s ním bylo dál? Užíval si snad získaného jmění? Výklady Bible v tomhle detaily šetří, ale mělo to na něj prasknout a dav křesťanů ho měl zlynčovat. Pověsit za hrdlo. Záleží, jakou evangelickou verzi si vyberete. Aspoň tak to podávali v pašijové hře, ve které v roli Jidáše exceloval Renato Di Paolo. Bylo to v roce 2000, kousek od Říma. Kolize? Di Paolo měl zalézt za kámen na scéně a připevnit si ochranný pás. Aby mohl viset bez úhony. Něco ale udělal špatně, a tak jej “dav” před diváky oběsil. Že něco nesedí si všimli až po půl hodině. A teď, je to vražda nebo není? V publiku byli i jeho rodiče, kteří tak přímo sledovali smrt svého syna.

Jidáš je vůbec zapeklitá role. V roce 2012 ji v přímém přenosu odskákal Brazilec Tiago Klimeck. V téhle verzi to bylo o Jidáši, kterého trápil pocit viny, a spáchá sebevraždu provazem sám. Nebudeme to moc rozmazávat, byl úspěšný. Představení se pod mrtvým tělem odehrálo až do finiše. Teď jen ta situace, když za svatým Petrem k nebeské bráně přijde chlapík v dobovém županu, na kterém má visačku Jidáš, který čistě technicky spáchal sebevraždu… to je oříšek.

Naprosto dokonalé herectví

Edith Websterová byla členkou Ligy proti alkoholu. A herečkou. A proto dost často vystupovala v dost jednoduchém divadelním představení s názvem Opilec, které mělo diváky odvracet od sklenice lihu a naklánět je k Bohu. Mimochodem, v roce 1986 scénář téhle hry se zpěvy oslavil 100 let od svého sepsání. Websterová v něm vystupovala posledních osm let a zrovna dozpívala finální part, tklivou píseň: „Prosím, neplačte a nevzpomínejte na mě, až zemřu.“ Pak zkolabovala a smrt následovala okamžitě. Tři vlny aplausu už jí neprobraly. Říkejme tomu dokonalé herectví nebo dokonalá ironie.

Autor: Radomír Dohnal

Loading...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Clade-X: imitace globální pandemie dopadla dobře. Smrtící virus zabil jen 50 milionů lidí. Je to cvičení nebo příprava?

Celebrity a sekty: která podivná religiózní sdružení mají mezi svými členy slavné osobnosti?



Pin It on Pinterest