Souboj Davida s Goliášem: Které slabší země zatočily s mnohem silnějším protivníkem?
Dějiny lidské civilizace jsou historií válek, ať už si pacifisti a hipíci říkají, co chtějí. Už od pravěku platí, že obvykle vítězí ten, kdo má delší klacek a umí s ním dát větší ránu. To ale neznamená, že by lekce military – dějepisu neuměly překvapit. Zvítězit nebo pořádně bouchnout umí i ten prokazatelně slabší.
Statisíce propagandou zmagořených černokošiláčů, kteří se shlédli v příkladu fašistického diktátora Musssoliniho, chtělo otestovat své výcvikem nabité zkušenosti v Řecku. Říjen 1940 se v Evropě skutečně nepovedl, a nikdo moc nepochyboval o tom, že v souboji mezi pizzou a gyrosem (nebo mozzarellou a fetou) dopadne válka jednoznačně dobře pro Itálii. Půl milionu elitních vojáků podporovaných loďstvem a letectvem vyrazilo Balkánem na výlet k Soluni.
Řekové zamíchali Italy do salátu
Řečtí generálové měli k dispozici necelých 200 000 mužů, dva sběrače oliv a tři pasáky koz. Navzdory totální technologické převaze se ale Italové poměrně rychle rozsekali o zdejší hory. Řekové by to ustáli, kdyby se do hry nevložilo Německo. Stalo se, a zvítězil bratwurst. Škoda. Invaze, která měla být hotová za týden, se ale protáhla se na hodně krvavé tři měsíce.
Kde je k čertu Japonsko?
Nejspíš někde v Číně, řeknou v roce 1904 ti vzdělanější. Je to fakt, protože kromě nich a milovníků čaje je tahle primitivní ostrovní zemička všem srdečně ukradená. Takže zpráva, že Japonsko zaútočilo na carské Rusko, zní spíš jako povedený vtip. Vážně, jak asi může vypadat válka dosud neporažené země se 128 miliony obyvateli (pokrývající plochu 22,4 milionů kilometrů čtverečních) se státem, který má všehovšudy čtyři ostrovy a jejíž obyvatelé chodí v kimonech?
V následujících měsících se ale celý svět poučil, kde Japonsko leží a co vlastně ti šikmoocí šikulové dovedou. Ostrovní země totiž nenápadně přezbrojila, a poměrně hravě si se slavnými Rusy poradila. Útok mimochodem zahájili klasicky „po japonsku“, tedy bez předchozího vyhlášení války. Kompletně zdemolovali Tichomořskou flotilu (protentokrát ruskou). Sloní ruské impérium tehdy dostalo od mravence takovou ránu, že se z ní až do revoluce nevzpamatuje.
Zmrzne dřív ruská nebo finská vodka?
Pravá ruská zima? Putin si zatím její vynalezení na triko nepřipsal, a tak se hodí zmínit, že několikrát zachránila Rusko (Sovětský svaz) před potupnou porážkou. Třeba před Napoleonem. Rudí bratři se ale přepočítali, když si mysleli, že oni jediní to v tuhém mrazu zvládají. Vyškolilo je až Finsko, na jehož frontách Sovětům nepomáhala až dvacetinásobná přesila. V Zimních válkách to sice dotáhnou až k vítězství, ale za cenu takových ztrát, že z nich budou mít legraci až v Berlíně.
Britové a jejich věčné problémy s domorodci
Netahejte pistole v souboji na nože, jasný? A co jít s oštěpem proti kulometu? Zdánlivě nepraktická kombinace (pokud zrovna vy držíte oštěp), zdá se… Jenže Britům to nevyšlo. Kulomety a děla jsou sice ve válce proti domorodcům fajn, ale Zuluům bojujícím proti okupantům to nikdo neřekl. V lednu 1879 tak křováci totálně zmasakrují sebejisté červenokabátníky. Britové proti velbloudářům? Rok 1842 a přesvědčivé vítězství pěstitelů máku z Afghánistánu.
Pokročilejší a lépe vyzbrojení Angláni dostali plnou porci čočky, dřív než byste řekli: „Kandahár!“ A v roce 1899 se porážka Londýnu znovu připomene. To když se pokusí srovnat rebelující sedláky na jihu Afriky. Búrské války budou plné masakrů, a Brity přijde vítězství hodně draze.
Přesouváme se do Asie
Bitva u dnes jihokorejského Inčchonu? To se psal rok 1950 a proti Severokorejcům stál (kromě Číny a SSSR) zbytek OSN. Pozemní operace řídili Američani. Výsledek? Jedna bitva a katastrofa, při které 135 000 „hodných“ padlo do zajetí „zlých“. Považovalo se to za nejdrtivější armádní kolaps od kapitulace Singapuru. Jenže jen o čtyři léta přišla bitva u Dien Bien Phu, kde sdružení socialističtí pěstitelé rýže rozdrtili to nejlepší z bagetové Francie. A pak? Ne za dlouhou poté vypukla válka ve Vietnamu. Jak si stály hamburgery proti rýži? Řekněme, že národ s tehdy údajně nejvyspělejší armádou na světě na tohle nákladné střetnutí jen neradi vzpomínají. Je dost trapné připustit, že vám naložil někdo mnohem slabší.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nejhorší generálové II. světové války. Jak to vypadá, když velí někdo, kdo by opravdu neměl