Věděli jste, že jsme před 100 lety válčili s Polskem? 23. až 30. ledna 1919 proběhla Sedmidenní válka o Těšínsko! Co se stalo?

I když se Češi nebo Čechoslováci zúčastnili mnoha válečných konfliktů, existují i události, o kterých se všeobecně moc neví. Mezi ně určitě patří Sedmidenní válka o Těšínsko, která proběhla na konci ledna roku 1919, tedy přesně před 100 lety.

Sedmidenní válka

Československo-polský spor o Těšínsko

Jak známo, Československo vzniklo 28. října 1918. Nedlouho po této události se ale rozhořel spor o Těšínsko, což je území ve Slezsku. Zde žili na počátku 20. století příslušníci různých národností, a to především Češi, Poláci, Němci a Židé. Po rozpadu Rakouska-Uherska, ke kterému Těšínsko náleželo, tady vznikl český a polský národní výbor. Obě země si totiž na tuto oblast činily nárok. Zatímco Čechoslováci argumentovali historickými hranicemi, protože území bylo od 14. století součástí zemí Koruny české, Poláci poukazovali na fakt, že více než polovina obyvatel hovoří polštinou.

Polský výbor nakonec Těšínsko v noci z 31. na 1. listopadu 1918 vojensky obsadil, což pochopitelně vyvolalo další napětí. To se sice ještě podařilo uklidnit dohodou, jenže většina území připadla Polsku, takže s ní Čechoslováci nebyli příliš spokojení. Na konci ledna 1919 navíc Poláci znění dohody porušili, neboť se polská část měla zúčastnit voleb do Sejmu a navíc zde začalo docházet k verbování mužů do polské armády, což se Čechoslovákům na sporném území moc nezamlouvalo.

Průběh Sedmidenní války

Tehdejší československé ministerstvo obrany na výše popsané události zareagovalo tak, že 19. ledna dalo rozkaz k obsazení Těšínska a následně vyzvalo Polsko, aby se ze slezského území stáhlo. To ovšem nereagovalo a negovalo i další ultimátům z 23. ledna, podle kterého měla být Poláky do dvou hodin vyklizena oblast až k řece Bělé. Československé vojsko, které sestávalo z legionářů z Francie, armádních složek, dobrovolníků a vedl jej podplukovník Josef Šnejdárek, proto přešlo do útoku.

Vzhledem k tomu, že polská armáda byla vázána boji s Ruskem na východě území, získaly československé vojenské síly rychle převahu. Šnejdárkovi muži dobývali jednu část Těšínska za druhou a 27. ledna obsadili samotný Těšín, a to zcela bez boje. Polská vojska byla nucena ustupovat a boje se zastavily u Skočova. I když československému vojsku dorazily posily a armáda se chystala na útok, v noci z 30. na 31. ledna byly boje ukončeny, a to díky tlaku západních zemí.

Další průběh sporu o Těšínsko

Československo-polský spor o Těšínsko nevznikl jen tak. Nešlo totiž o lecjaké území, neboť se zde nacházela bohatá ložiska uhlí a vedla tudy velmi důležitá železnice na Slovensko. Sedmidenní válka si vyžádala desítky obětí na obou stranách, přičemž ušetřeno nezůstalo ani civilní obyvatelstvo. Obě země se vzájemně navíc obviňovaly z krutostí.

Jaký byl další vývoj událostí? Nejprve bylo 26. února 1919 podepsáno příměří a následně došlo v Paříži k vytvoření demarkační linie. V červenci 1920 pak byly definitivně vytyčeny hranice, přičemž uhelné doly i železnice připadly Československu. Ani jedna strana však spokojena nebyla a politické vtahy mezi oběma zeměmi zůstaly napjaté.

Při událostech před a během 2. světové války se Těšínsko nejprve stalo součástí Polska, a po jeho anexi Hitlerem připadlo Německu. Po skončení bojů se hranice opět vrátily do podoby před jejich začátkem, nicméně spor o Těšínsko trval i nadále. Vyřešen byl teprve v únoru 1959, kdy vešla v platnost smlouva, která byla podepsána o rok dříve ve Varšavě.

Zajímavosti o Sedmidenní válce

  • Na československé straně si Sedmidenní válka vyžádala 44 až 53 mrtvých (dle různých zdrojů), a polských vojáků zahynulo 92. V tom ale nejsou započítány civilní oběti, jejichž počet nelze určit, a boje si samozřejmě vyžádaly i stovky zraněných.
  • Šnejdárkovo vojsko konkrétně tvořil 21. střelecký pluk legionářů z Francie, 54. pěší pluk z Olomouce, 93. pěší pluk ze Šumperka a 17. myslivecký prapor z Fryštátu, přičemž doplněno bylo i prapory dobrovolníků z Bohumína a Orlové.
  • V rámci Sedmidenní války se rozhořel spor mezi Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem. Zatímco první československý prezident byl pro bojový postup, Beneš byl naopak proti, neboť jako hlavní československý vyjednávač na Pařížské mírové konferenci vnímal zamítavý postoj západních mocností.
  • Jak už jsme zmínili, obě vojska měla podle protivníka páchat krutosti. Někteří Čechoslováci byli prý stříleni zezadu, synovi polského generála Józefa Hallera měly být zase při plném vědomí vypíchnuty obě oči.
  • Na polské straně připomínají Sedmidenní válku pomníky v Žibřidovicích a ve Stonavě, československé ztráty pak připomíná pomník v Orlové. V roce 2012 byl navíc u Bystřice nad Olší instalován pomníček Josefa Šnejdárka, což vedlo k odporu některých Poláků.

Autor: Petr81

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Sebevražedné zbraně: piloti někdy nevěděli, že jdou na smrt! Japonci nebyli jediní, kteří se uchýlili k obávané praktice!

Devastující konflikty 2. světové války: před 72 lety byla svržena atomovka Little Boy!