Simo Häyhä, finský odstřelovač, který byl vražedný jako severská zima
Nejproduktivnějším odstřelovačem všech dosavadních válek se stal „vesničan a farmář“ z Finska. Kuriozitou je, že svůj dosud nepřekonaný rekord realizoval za pouhých 97 dní.
![simo hayha](https://www.prochlapy.cz/wp-content/uploads/2021/09/30/simo-hayha.jpg)
Jednadvacet sovětských divizí (do startu se 450 000, později se 700 000 muži) proti 265 000 finských obránců. Tisíce tanků a letadel – proti desítkám zastaralých strojů; nevyčíslitelné stavy polního dělostřelectva a minometů proti… proti čemu vlastně? Ne, během talvisota, Zimní války, stály poměry sázek jednoznačně proti Finům. Sovětská armáda měla podle očekávání z listopadu 1939 projet finskou obranou jako rozpálený nůž kostkou másla. Nicméně se ukázalo, že onen sovětský nůž je papírový a finské máslo tvrdé jako skála. Na straně obránců totiž stálo odhodlání, dokonalá znalost komplikovaného terénu, vražedný zimní mráz a Bílá smrt neboli Simo Häyhä.
Talent od dětství
Simo Häyhä pocházel z farmářské rodiny a měl 8 dalších sourozenců. Dětství naplněné dřinou si proto moc neužíval (doma pomáhal jako zemědělec i lovec), a v 17 letech vzal vcelku rád zavděk nástupem do dobrovolnické armády. Sloužil u cyklistických strážních batalionů, kde začal vynikat v přesné střelbě. Jeho pokoj byl plný cen a trofejí, kterými se ale nepyšnil.
Byl velmi tichý a nenápadný. Zvláštní schopnosti? Perfektní odhad (vzdálenost 150 metrů od oka „trefí“ s přesností na jediný metr). A extrémní rychlost přesné střelby. Do metrového terče se na těch 150 metrů trefí 16x za minutu, což je tehdejší brigádní rekord. Střílí se přitom z přebíjecího „manuálu“.
Jeden odstřelovač proti armádě
Když se Sověti rozhodnou srovnat si účty s Finskem a zaútočí na poloostrov Kola, dostanou se tím do hledáčku tohoto borce. Přesněji tedy před mířidla, protože Häyhä nefandí teleskopům a jiným přibližovadlům. Za mrazu -40°C na ně není spolehnutí, zato jeho vlastní úsudek vyniká až vražednou přesností. Spolu se spolubojovníky z 34. regimentu se na běžkách přesouvá zasněženými lesy, strojí léčky a pasti, číhá. Jako chladnokrevný lovec pak z bezpečné vzdálenosti odpravuje postupující invazní grupy nepřítele.
Občas si vypomůže samopalem nebo svazkem granátů (které ale do jeho skóre nezapočítáváme), než se přesune na další pozici. Jeho finty? Vidět a nebýt viděn; jíst sníh (aby mu od úst nešla pára); umět si počkat na dokonalou ránu. A že jich rozdá! Do Vánoc napočítá 138 přesných zásahů, tedy 25 % nepřátel, zlikvidovaných jeho jednotkou.
Za pouhých dvaadvacet dní se svým regimentem přinutil mnohonásobně silnější síly nepřítele k úplnému zastavení postupu. A v řemesle mistrného střelce pokračoval nesmlouvavě dál. Jeho celková bilance je +500 zásahů. Chce to jen nohy v teple, chleba ke svačině a moc nikam nepospíchat. Tempem pěti zabitých nepřátel denně pak každý den vytrvale přispívá k válečnému úsilí své země.
Sověti šílí strachy, a stačí jen zmínka o tom, že kdesi v lesích před nimi „číhá“ Bílá smrt (jak je Simo Häyhä přezdíván), aby vzdorovali nadřízeným. Jít proti jeho mušce totiž znamená zemřít. A Bílá smrt přichází znenadání. Na jeho dopadení jsou vypsány odměny, ale nic nezabírá.
Číst si o vlastní smrti
března 1940 je Simo raněn. Zásah, pravděpodobně z protitankové pušky, mu odstranil půlku obličeje a ztratil vědomí. Je považován za mrtvého a nechybělo mnoho, aby se dočkal pohřbu zaživa. Naštěstí se tak nestalo. Zato jej čeká 26 operací a velmi zdlouhavá rehabilitace. Během které si přečte v novinách svůj vlastní nekrolog, i zprávy o „dohodě“ se Sověty, kteří protentokrát v bitvě Davida s Goliášem prohráli.
O to radostněji je pak vnímám jeho „návrat“ do života. Když se jej, při předávání medailí ptali, čemu vděčí za svou přesnou ránu, odpověděl skromně: „Tréninku.“ Simo Häyhä nikdy moc řečí nenadělal. Ticho ho doprovázelo celý život, a rozhodovalo o jeho přežití během „lovu“.
FOTO: 123RF
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Historické zbraně: o jste o populárních z nich nejspíš netušili?