Šílené sporty: Rychlostní lyžování plné adrenalinu

Jednoduchá pravidla jsou základ. V tomto případě je jedinou měřenou veličinou rychlost. A to, kdo ji dokáže přežít.

rychlostní lyžování

Syrovému násilí nefandíte a oceníte spíše napětí, adrenalin? Držíte place spíše sportům, v nichž vynikne odvaha a chladnokrevnost jednotlivců? Fascinuje vás rychlost, která ale není doprovázena zbytečným burácením motorů? Pak je to jasné. Vaši diváckou spokojenost by mohlo garantovat rychlostní lyžování. Disciplína, která je ve své podstatě divočejší sestřička alpského lyžování.

Vlastně, o hodně divočejší, protože i alpské sjezdy jsou dost extrémní. Vše tu totiž podléhá požadavku na rychlost, a rozdíl mezi vavříny ověnčeným šampionem a někým, koho ze sjezdovky sbírají vrtulníkem, je minimální. Pravidla? Opět velmi jednoduchá. Závodník má k dispozici 400 metrů prudkého svahu na co nejpekelnější rozjezd, po kterém následuje stometrový měřený úsek tratě.

Rychlost, která fascinuje i zabíjí

Kdo jel rychleji, vyhrál. Kdo se zabil anebo spadl, je diskvalifikován. Což je také přesně ten důvod, proč rychlostní lyžování neuchytilo mezi olympijské sporty. Při exhibici a pokus o zdolání rychlostního rekordu na zimních hrách v roce 1992 se totiž zabil švýcarský favorit, Nicolas Bochtay.

Rychlostní lyžování tedy bylo po tragédii vyškrtnuto z návrhů oficiálního olympijského programu, a dodnes si ho, v opatrnější verzi, uchovává jen Světový pohár, pořádaný Mezinárodní lyžařskou federací.

Mrtví se kolem sjezdovek pro rychlostní lyžování zatím vyloženě nevrší, sport zůstává extrémní doménou profesionálů. Nikdo ale neříká, že tu není potenciál pro zlepšení. Závodník tu, pokud neztratí nervy, totiž může hravě dosáhnout rychlosti až 200 kilometrů za hodinu. Český šampion, Radek Čermák, například v roce 2013 zajel na měřeném úseku 237,69 km/h.

Pod kopcem čekají vavříny vítězů

Což z rychlostního lyžování činí druhý nejrychlejší nemotorizovaný sport na světě. Jen pro porovnání, tím prvním jsou seskoky s padákem. Které je ale, čistě technicky, bezpečnější variantou. „Spíš to připomíná volný pád výtahovou šachtou. Stačí jen zavadit o něco po straně, a jste mastný flek,“ doplňuje John Dormer, kanadský rychlostní lyžař. 

Když vás sníh může obrousit na kost

S nějakou ochranou to lyžaři totiž zrovna nepřehánějí a jejich přiléhavé kombinézy a aerodynamické helmy mají v zásadě jen minimalizovat odpor vzduchu. Je samozřejmostí, jezdci nesmí mít během sjezdu na svém těle náušnice, hodinky, řetízky.

Jednak by tím nesportovně zvyšovali svou váhu, a při kolizi by tyto kovové prvky fungovaly jako šrapnely granátu. Hodí se zmínit, že při dosahovaných rychlostech může prosté tření částeček sněhu způsobit popáleniny. Pro rekord tak sjezdaři doslova hoří.

Současnými šampiony a držiteli rekordů jsou Italové. Za muže Ivan Origone, s rychlostí 254,95 km/h, za ženy Valentina Greggio, s 247,08 km/h. Otázkou zůstává, jestli se najde někdo dost šílený na to, aby je překonal.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Skutečný adrenalin v té největší míře. Extrémní sporty, které v nebezpečnosti nic nepřekoná

Sporty, které můžete provozovat i doma? Žádný problém, tyto cvičení zvládnete i v karanténě