Přiznání: Jsem homosexuál a miluji muže, který má manželku a dvě děti
Že jsem gay jsem zjistil vlastně už v pubertě – a nikdy jsem se za to nestyděl. Jenže mí rodiče měli na tohle trošku jiný pohled a vždycky mi tvrdili, že na sebe jen budu zbytečně upozorňovat. Měl jsem spousty vztahů, někdy byly krátké, jindy delší a intenzivnější. Ovšem to, co prožívám teď, ještě neznám. Je to silné, krásné, ale v podstatě mě to ničí.
Hlavně nenápadně
S rodiči jsem měl krásný vztah od malička a svěřoval jsem se jak matce, tak i otci. To, že jsem homosexuál mi začalo docházet někdy na druhém stupni základní školy, ale to jsem ještě nijak zvlášť nad tím nepřemýšlel. Prostě se mi líbilo stejné pohlaví. Až na střední škole jsem zatoužil po nějaké sexuální zkušenosti, nejdříve jsem políbil kamaráda na letním táboře a později jsem zkusil i sex.
Líbilo se mi to, a to hodně, takže jsem se svěřil i svým rodičům. Já se za to nestyděl, ale oni mi poradili, abych na sebe příliš neupozorňoval a nijak zvlášť se tím nechlubil. Měl jsem tedy několik románků, tajných románků, a až na vysoké škole jsem poprvé s mužem začal chodit bok po boku i do společnosti. I když mě rodiče strašili, okolí to přijalo kupodivu dobře.
Vždy jsem se chtěl zamilovat
Vlastně jsem ale vždy spíše toužil po lásce, nešlo mi jen o sex a doteky. Nechtěl jsem jen s někým chodit, chtěl jsem milovat. To ale bylo těžké, nedařilo se mi najít správného partnera, až jsem se díky pracovní příležitosti potkal s Petrem. Petr byl o tři roky starší a vypadal neskutečně elegantně a inteligentně.
Že by mohl být gay, jsem ale nejprve nepoznal. Když mi ho totiž kolegyně představovala, zmínila se, že Petr má manželku a dvě děti a že se právě stěhují do našeho města, a tak s námi začne spolupracovat. I přesto, co jsem věděl, jsem ale při pohledu na něj cítil něco zvláštního.
Stačila láhev vína a všechno se změnilo
Po asi měsíci spolupráce jsem měl s Petrem odjet na služební cestu. Vnitřně jsem se těšil, že se budeme moci lépe poznat, že se od něj dozvím něco o jeho životě, o jeho rodině. Celý měsíc jsem totiž na Petra musel myslet, ale on se mi zdál hrozně chladný a odměřený, to mě ale k němu asi táhlo ještě víc.
Bylo to zvláštní – a do teď na to období musím hodně vzpomínat. Jen co jsme přijeli do hotelu, kde jsme měli přespat, jsme si zašli na večeři, dali jsme si víno a všechny ledy se prolomily. Možná více, než jsem očekával. Pracovní schůzka měla být až druhý den, takže jsme večer měli volný. U večeře jsme se skvěle bavili, po první láhvi vína jsme se už smáli na celé kolo a já jsem si připadal jako na tom nejlepším rande na světě.
A i když to rande vlastně nemělo být, všechno nakonec dopadlo velice zajímavě. Petr totiž navrhl, že bychom si ještě mohli jednu láhev vína vzít na pokoj a já souhlasil. Opili jsme se, a nakonec jsme se vášnivě pomilovali. Nespali jsme celou noc a už jsme ani nemluvili, vrhli jsme se na sebe a byly to ty nejkrásnější chvíle mého života. Ráno ale přišlo vystřízlivění.
Konečně jsem se dozvěděl, jak to všechno je
Samozřejmě, že jsem se Petra musel zeptat, na to, co se stalo. Na jeho rodinu a jak to vlastně má se svou orientací. A Petr začal vyprávět. Odstěhovat se s rodinou musel poté, co jeho manželka přišla na to, že má poměr s jejich sousedem. Kvůli dětem se vztah nerozpadl a oni se domluvili, že začnou od začátku. Jenže do toho jsem přišel na scénu já.
Bylo mi Petra hrozně líto, plakal a vyprávěl o tom, jak mu na dětech záleží, že se bojí toho, že když odejde a bude žít s mužem, děti ho nebudou chtít dále vídat a budou se za něj stydět, že je homosexuál. Slyšel jsem už o hodně rodinách, kde došlo k něčemu podobnému, věřil jsem, že to nemá a nebude mít úplně jednoduché.
Je to láska, ale asi nebude mít šťastný konec
Chtěl jsem mu být oporou, cítil jsem to tak a cítím to i dnes. S Petrem máme poměr a už to bude skoro rok. Jsme spolu denně, ale tajně. On by chtěl sice od rodiny odejít, hlavně nechce ubližovat manželce a podvádět ji, ale já jsem si jistý, že strach z toho, že přijde o děti, mu to nedovolí. Jsem poprvé v životě skutečně zamilovaný, ale tahle láska asi nebude mít šťastný konec. Nevěřím tomu, že to Petr dokáže, ale nedokážu ho za žádnou cenu opustit.
Cítím se však hrozně a uvědomuji si, že tohle nemůže dobře skončit.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
V práci mě šikanovali za to, že jsem gay. Teď se směju já, zjistil jsem totiž, co nikdo neměl
Šílené lékařské experimenty: Léčba homosexuality i efektivní likvidace jedem