Co udělá dlouhodobý pobyt na vězeňské samotce s vaším tělem a psychikou?

Až zase někdy pobodáte spoluvězně nabroušeným zubním kartáčkem nebo kamarádům z cely radikálně vysvětlíte, že pro mýdlo už se vážně znovu ohýbat nechcete, můžete se dopracovat k zostření svého trestu pobytem na samotce. Co to obnáší? Dopředu není moc jisté, jak moc velký luxus vás tam čeká.

Není kriminál jako kriminál

Samotky v gestapáckém vězení, sovětském lágru, africkém kriminále nebo vietnamském zajateckém táboře totiž stojí kvalitativně jinde, než co vám nabídne solitérní cela v současných vězeních amerických, britských nebo třeba dánských (zrovna tam je to vyloženě Hilton).

Shodná kritéria platí v tom, že tam budete sami a na menším prostoru. Upgrade, snižující kvalitu pobytu, může být nakládačka, kterou dostanete před tím, než vás tam šoupnou. Nebo výrazně snížený příděl jídla. To, že se z toalety stane kbelík. Že tam bude smrad, tma, zima, zkažený vzduch, švábi a štěnice.

Přísně v závislosti na době pobytu (může to být týden nebo klidně 1000 dní) začne rozbolavění (kosterních) svalů celého těla. Kvůli nedostatku pohybu, neustálému shrbení, osedění, přeležení. K otlačeninám, proleženinám a lézím se pochopitelně přidají nejrůznější kožní vyrážky. Dermatitidy a plísně.

Tělo dostane první zásahy

Hygiena je totiž na samotce na nule a špína okolo na maximu. Připojí se zhoršené dýchání, tlak na plicích, kardiovaskulární problémy. V jedné linii s tím postupuje tragédie podvýživy a výrazný úbytek váhy. Zhubnout můžete o 10 – 50 % své hmotnosti. Tuto odtučňovací kůru umocňuje i to, že pocitově hlad nemáte – energie totiž vydáváte jen málo.

Nekvalitní a monotónní strava vyvolává zažívací problémy, kyblík se plní. Absence denního světla narušuje pravidelné rytmy, a rozbíjí se tím spánkový cyklus. Následují chronické bolesti hlavy, zhoršení zraku, závratě, nadměrné pocení, celková únava a letargie, bušení srdce, močopohlavní problémy, přecitlivělost na světlo a hluk, a nekontrolovatelný třes.

Dorazí vás psychické problémy

Překvapivě to není to nejhorší. Pobyt na samotce vás diskomfortem sice rozebere a zformuje fyzicky, aby se pak skutečná Brána do Pekla totiž začala otevírat ve vaší hlavě. Podněty pro mozek totiž okolní prostředí moc nenabízí, a poté co spočítáte (a sníte) všechny pavouky už není moc co dělat. Postupně tak dochází k deprivaci, snížení komplexity mozkové činnosti.

Pak už je to jako na klouzačce – úzkost a stres, deprese a beznaděj, hněv, podrážděnost a nepřátelství, záchvaty paniky. Tohle je ta fáze, kdy – pokud jste psychické problémy neměli – nějaké získáte. A ty stávající se vám trvale prohloubí. Začnete trpět přecitlivělostí na zvuky a pachy (před kterými nemůžete utéci), přibydou problémy s pozorností, soustředěním a pamětí, paranoia a psychózy.

Někde na konci tohoto cyklu je pak úmyslné nebo neúmyslné sebepoškozování, pokus o sebevraždu a smrt. Pochopitelně, že ve vězení řekněme evropského standardu se vývoj tímhle drastickým směrem neubírá. Ale je dost zemí, kde je přesně tohle cílem samotky. Trvale vás zlomit a dohnat vás na práh smrti.

Debata o tom, na kolik je vlastně pobyt na samotce trestem, a na kolik už jde o formu mučení, se vede neustále. Potřeba separovat v nápravném zařízení agresivní vězně od ostatních je vcelku pochopitelná. Ale to, že někde je samotka přímo prvním nástrojem vašeho zpracování, už asi v pohodě moc nebude.

Mistři originálních útěků z vězení aneb bizarní způsoby, jak prchnout z kriminálu

7 celebrit za mřížemi: Kdo ze slavných měl problémy se zákonem?

Další galerie