Seriál Last of Us: Absolutní pecka, nebo totální propadák?

Historie hry Last of Us

Je málo her, které dokážou nadchnout promyšleným příběhem, dobrou hratelností a zároveň dostatečně akční atmosférou. Jednou takovou hrou je Last of Us vydaná americkým studiem Naughty Dog (což jsou borci, co vážně umí), jejíž první díl na herních konzolích vyšel oficiálně 14. června 2013 a svého pokračování se dočkal o pár let později, tedy 19. června 2020 s titulem Last of Us: Left Behind. Mezitím také v roce 2014 vzniklo krátké rozšíření příběhu hlavní aktérky Ellie spolu s její kamarádkou.

Vedoucími projektu byl výtvarný ředitel a scenárista Neil Druckmann spolu se šéfem vývoje Brucem Straleyem. A už po uvedení prvního dílu bylo zřejmé, že to byla trefa do černého – survival postapokalyptický horor odehrávající se v budoucnosti nejednoho hráče doslova nadchnul, což byl jen krůček k tomu natočit podle něj také seriál.

Chytlavý příběh zasazený do autentického prostředí

Pokud jste hru Last of Us ještě nehráli (doporučujeme), hodí se připsat, oč ve hře vlastně běží – tedy o příběh odehrávající se v době, kdy lidstvo vyhladila epidemie způsobená nákazou parazitické houby cordyceps. Lidé nakažení touto infekcí se mění v neskutečné stvůry lačnící po dalších lidech, kteří se po kousnutí mění v to samé, čím se stali oni. A čím déle jsou nakažení, tím děsivěji se mění i jejich vzhled a schopnosti.

Nutno podotknout, že tématika zombie je v playstation hrách poměrně okoukaná, avšak v tomto ohledu neschází dobrá dějová linka a hlavně jistá souvislost – cordyceps je skutečně parazitickou houbou, která napadá zejména mravence a mění jejich fyzickou podobu i chování. Zpátky ale k příběhu.

Hlavní roli zde hraje čtrnáctiletá Ellie, která je nadějí na lék. Přestože sama byla kousnutá nakaženými, je vůči infekci imunní. V okamžiku, kdy se střetne s další ústřední postavou Joelem, se v podstatě stává jakýmsi zbožím. Právě on ji musí dopravit k světlonošům, kteří ji chtějí podrobit vyšetření, aby vynalezli lék. Spolu proto musí putovat zdecimovanými městy, kde na ně každou chvíli čeká nebezpečí v podobě nakažených i hlídajících vojáků. Silný příběh v sobě skrývá spoustu zápletek a nečekaných odhalení, která budete doslova žrát.

Recenze prvních dílů seriálu Last of Us

1. díl 

Teď už ale pojďme k slíbené recenzi. První díl byl, jak se dalo očekávat, poněkud delší oproti tomu, který jsme mohli vidět hned týden na to. Už od prvních minut (i kdybyste hru nehráli) vás seriál zaujme. Děj není nijak zvlášť táhlý, naopak má určitý spád, a přitom mu nechybí takové to cosi okolo, co nás maličko napíná a tahá. Je prostě záživný, stejně jako dialogy, které nejsou duchaprázdné.

Už na první pohled je zřejmé, že porovnávat hru se seriálem, je úplně to samé, jako srovnávat knihu s filmových zpracováním. Takže ano, některé situace jsou ještě dodatečně přikreslené, protože i ta omáčka nesmí chybět, že ano. Jinak se veskrze dá říct, že u spousty momentů si pomyslíte – jo, to si pamatuju ze hry!

Mírné rozčarování přineslo obsazení postav, a spousta fanoušků čekala, že si tvůrci dají záležet s tím, aby herci byli do podoby co nejautentičtější s herní předlohou. Nejvíce se trefili ale spíš v případě Joella, kterého hraje Pedro Pascal nebo třeba Marlene v podání Merle Dandridge. Dcera Joella se z křehké blondýnky proměnila v kudrnatou slečnu s exotickými kořeny, odlišný je i bratr Tommy, který vyměnil vizáž rockového blondýna za hispánský vzhled. A pozorným divákům neuniklo, že jiná je i Tess, která ve hře byla brunetkou, zatímco v seriálu se stala světlovlasou dámou.

Nejvíce komentářů se však točilo u hlavní postavy Ellie, kterou ztvárnila Bella Ramsey. A nebudeme si nic nalhávat – do původní Ellie má opravdu vzhledově hodně daleko. Nicméně, a v tomhle si herečka u sledujících stoupla, je její schopnost zahrát Ellie opravdu dokonalá. Bavit vás bude nejen svým drzým přístupem, ale i vtipy, které okořeňují vážnější a hororovou tématiku celého seriálu. Za nás palec nahoru. Závěr je pak pochopitelně uzavřen tak, že kdo viděl premiéru, nemohl se dočkat dalšího pondělí.

2. díl 

Druhý díl nás uvítá příchodem do minulosti, kde více odhalujeme, co, jak a proč. Retrospektiva je super, a je jedině dobře, že to tu není ve smyslu – jedna bába kdysi povídala. Více se dostáváme k samému jádru, více vnímáme souvislosti.

Další díl je pak vývojově zase o něco barvitější, ocitáme se ve městě, které hodně dobře a velmi věrně kopíruje svou herní předlohu. Za kulisy tedy opravdu smekáme, i za detaily, kdy se hlavní hrdinové snaží marně otevírat zamčené dveře a hledají jiné skulinky (ostatně těch zavřených dveří se zkoumaví hráči snažili otevřít snad nespočetně). Co ještě víc přidává bod k dobru, jsou samotné masky nakažených, které jsou až děsivě věrnou kopií (po stránce vzhledu i zvuku) a musely zabrat opravdu hafo práce. První scéna s clickerem ostatně mluví za vše a jsme zvědaví, jak se povedlo vytvořit takového Bloatera.

Maličko škoda je vynechání určitých detailů, jako třeba scéna s Tess, u které si mnozí pamatujeme, že se v budově nacházeli nejen nakažení, ale i vojáci. V tomto by nebylo na škodu té akce a přestřelky, ovšem ve finále a vzhledem ke kvalitě zpracování je to jen pouhý detail, nad kterým se dá mávnout rukou.

Celkově tedy po zhlédnutí dvou dílů lze hodnotit, že je to skutečně promyšlený seriál, který má ty správné grády. A protože první dojmy z obou dílů byly skvělé (až na pár maličkostí), už teď se dá asi s jistotou říct, že to je seriál, za který se tvůrci rozhodně nemusí stydět. A aby ne, když za ním stojí stejní borci, kteří se výborně chopili i seriálu o Černobylu.

Deset nejlepších her na PlayStation všech dob. Čeští hráči rozhodli hlasováním v anketě

Filmové novinky na červenec. Spider-Man, zombie horor Mrtví neumírají a komedie Srážka s láskou

Další galerie