Gesta, která nestárnou. Vztyčený prostředníček, palec nahoru nebo podání ruky všichni dobře známe. Jaký je ale jejich pravý původ?
Salutování, zaťatá pěst, potřesení rukou a další. Jak dlouho jsou tahle známá gesta s námi a co znamenají? Věděli jste, že většina z těch, které dnes chápeme negativně, měla dřív spíš pozitivní význam a naopak?
Salutování s otevřenou dlaní, malíčkem nahoru, má svůj původ ve středověku. Je to taková ta klasika, zvednout ruku a hledí helmy, a ukázat přijíždějícímu, že se nemusí bát, protože v pazouře nedržím zbraň. Proč ne rovnou mávání? Protože když na sobě mát těžký kyrys nebo celou zbroj, jsou rozmáchlá gesta dost problematická. Salutování šaržím v armádě se rozmohlo v britském námořnictvu v 17. století. Pozdrav je vedený hranou semknutých prstů do výšky očí, protože výš už byl rozložitý klobouk. A proč dlaní dolů? Námořníci totiž měli většinou dost špinavé ruce.
Strč si ho někam!
Notoricky známý vztyčený prostředníček nemůže chybět. Původ má ve starém Řecku, kde toto gesto sloužilo jako ochranné magické gesto před uhranutím. Když se na vás prostě někdo škaredě podíval, a vypadalo to, že vás chce proklít, tohle byla logická odpověď. Kromě Řeků, kteří na svých cestách Středomořím šermovali prostředníčky pokaždé, když se jim něco nezdálo, tomuhle gestu nikdo moc nerozuměl. A tak začalo být chápáno negativně.
Urážka? Ne, jen nabídka sexu
Postupně se z něj stalo katapygon, tedy neverbální označení toho, co si kam máte strčit. Římské kněžky lásky zase tímhle neslušným prstem „digitus impudicus“ lákaly hosty k návštěvě. Až do 17. století si prostředník udržel neutrální význam, protože zastupoval tichou nevyslovenou výzvu k pohlavnímu styku. Teprve v 18. století se z něj stala urážka, když jej „přivezli“ do spojených států amerických první evropští emigranti z Itálie.
Ve vzájemné shodě
Přesný zrod potřesení rukou zatím ještě není zcela znám, ale jeho první vyobrazení pochází z 9. století před naším letopočtem. Obecně mělo být toto gesto vyjádřením vzájemného souhlasu nad uskutečněným směnným obchodem. Prostě gesto férovosti: pokud jste obchodního partnera nezadrželi při podání ruky, nemáte si už později nač stěžovat. A ono potřásání? To je náhrada souhlasného přikyvování.
Náboženství v tom mají zmatek
Zkřížené prsty? To je poněkud složitější. Ve starověku gesto, zaklínání, přinášející štěstí. Později smluvené „tajné“ heslo prvních křesťanů, kteří se tak navzájem identifikovali mezi pohany. A nakonec ochrana prvních křesťanů, kteří vědomě museli lhát. Pokud ale měli zkřížené prsty, v očích Boha tahle lež neplatí: drželi přece v ruce kříž.
Mimochodem, ikonické L, palcem a ukazovákem vytvořená lama na čele, sloužila dříve také jako pozdrav křesťanů. Odkoukali do v Indii, kde se takto označovali zastánci té nejčistější podoby víry. Jestli byli Vulkánci ze Star Treku Židé, nevíme. Ale jejich pozdrav „live long and prosper“ nápadně připomíná staro-judajský shin, tedy označení Pána. Zdravili se tak poutníci ke svatým místům.
Palec nahoru nebo dolů?
Notoricky známé gesto, které otočilo svůj význam přesně o 180°. Že má svůj zrod na tribunách římských arén tušíme, protože právě tady pollice verso rozhodovalo o životě a smrti. A teď pozor: palec dolů neznamenal smrt gladiátora! Bylo to gesto naznačující „zbraň dolů“, tedy nechat žít! Palec směřující vzhůru znamenal konec smrtí. Proč si to pamatujeme přesně naopak? Je to prosté: slavní filmoví režiséři se studiu historie moc nevěnovali, a raději si brali inspiraci od klasických dramatiků. Třeba takový Shakespeare, který měl „Řím“ jen z doslechu, už dával palec nahoru v kladné konotaci.
Mor ho a bijte je!
Pěst zaťatá, vztyčená nad hlavou. To už působí docela jednoznačně, ne? Jenže k hrozbě a agresi mělo toto gesto původně daleko. Vyjadřovalo totiž „solidaritu“, podporu, sjednocení. Zaťatou pěstí jste hlasovali v demokratickém sněmu. Prostě všichni dohromady, za jednu věc. Později se ze zaťaté pěsti stal symbol triumfu, vítězství, a teprve tehdy získal trochu agresivní nádech.
Definitivně „bojové“ se stalo až za občanské války ve Španělsku, kde se pěst stala symbolem komunistů, zatímco fašisté měli dlaň otevřenou. Zaťatá pěst jako ztvárnění síly revoluce se pak rozšířila levicovým světem, ať už brojíte za práva menšin, nebo proti koloniálnímu útlaku.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Byli jako armáda zombie, říká o fanoušcích slunečnicových selfie kanadský farmář