David Copperfield nechal zmizet Sochu Svobody. Jak to udělal?
Nechal na chvilku zmizet Sochu Svobody. Navíc o dost elegantněji, než Pražané Koněva. Jak to David Copperfield udělal?
Na svá vystoupení dokázal prodat přes 40 milionů lístků a vydělat si tím víc než 4 miliardy dolarů. Ročně mu vystoupení a prodej vlastního jména přinese přes zisk 60 milionů dolarů, což jej dlouhodobě řadí do dvacítky nejvýdělečnějších celebrit světa. K tomu šlechtické tituly, Guinessovy rekordy, soukromý ostrov na Bahamách. Ano, David Copperfield je pořádný dříč a nejvyšší třída ve své branži.
Byť pan David Seth Kotkin (tak se totiž skutečně jmenuje) už není tolik k vidění (už mu je taky čtyřiašedesát let), jeho jméno se definitivně stalo synonymem dokonalých kouzel, iluzí a propracovaných triků. Nad rámec salónní klasiky dokázal levitovat nad Velkým kaňonem, zdrhnout z cely v Alcatrazu, projít Velkou čínskou zdí… a samozřejmě, nechal na chvilku zmizet Sochu Svobody.
Navíc o dost elegantněji, než Pražané Koněva. Zatímco jiné triky po něm převzali a zdokonalili jiní, aura dokonalé magie kolem zmizení 46 metrů vysoké sochy se pořád ne a ne rozplynout. Takže?
Velký zázrak na malém ostrově
Co přesně se 8. května dubna 1983 na Liberty Island odehrálo? V krátkosti: dvacítka diváků, usazených na pódiu lemovaném plátěnými kulisami, tu byla spolu s obsluhou několika kamer svědkem toho, jak prozářená plocha se Sochou Svobody mizí za oponou… aby po jejím spuštění už nebyla k zahlédnutí vůbec.
Zůstala jen světla podsvícení, kroužící vrtulník a prázdné místo na radaru, který scénu snímal. Všechno to optikou televizních diváků vypadalo opravdu dost přesvědčivě. Kromě sochy nechybělo nic: záhada, vzrušení, napětí a atmosféra prosycená Davidovou kolínskou.
Copperfield nám navíc dal své čestné pionýrské, že ve hře protentokrát nebude žádný kamerový trik, a celý přenos zázraku bude nesestříhaný vysílán „on-line“. Slovu profesionálního lháře a kouzelníka se ale vyplatí věřit jen do určité míry.
V podstatě tím řekl, že trik protentokrát není v záběru kamery (jako u jeho slavného létání), což ale vůbec neznamená, že ona dvacítka diváků na malém pódiu nebyl předem smluvenou partou herců-statistů. Proč by na tom mělo záležet?
Připravte se na pořádnou porci zklamání
Inu, finta totiž spočívala v dvou maličkostech. Tou první bylo, že kruh oslňujících světel, svítících na velkou Sochu, nebyl jeden. Ale dva. A ten první zhasnul poté, co se Socha dostala za oponu. Druhý, parametry shodný kruh světel, stál pár desítek metrů stranou, a rozsvítil se až poté, co šla opona dolů. Tím bychom odbourali první maličkost spojenou se zmizením.
Druhým bodem až nekouzelnicky prostého plánu bylo, že ona plošina s „diváky“ se během fáze „opona je nahoře“ pootočila asi o 30°. A to bylo všechno.
Socha Svobody nezmizela, stála pořád na svém místě. Změnil se úhel výhledu diváků a kamer, kteří se díky otočnému hledišti rázem koukali jinam, do prázdnoty prozářené podobně rozestavěnými světly. Hotovo. Úspěch triku garantovaly plátěné kulisy, jinak záležitosti jako radar a vrtulník sloužily jen k odvedení pozornosti. Proti všem (mnohem propracovanějším) trikům byl zrovna tenhle až dětsky naivní a hloupý. V čem je zádrhel?
Že byť se plošina s diváky otáčela pomaličku a jistě tiše, je dost nepravděpodobné, že by si toho nevšimli. Takže nám David Copperfield nelhal o tricích kamer, ale o najatých divácích si pravdu pro sebe nejspíš ponechal. Výsledku to ale na efektu nic neubírá. Sežrali jsme mu to i s navijákem, a Copperfield je opravdu Pan Kouzelník.
FOTO: 123RF
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Jak šel čas s Apple: proč se značka takto jmenuje a další zajímavosti