Brankář je neuvěřitelný příběh podle skutečnosti. Nacistický zajatec zazářil v anglické fotbalové lize jako gólman

Životopisné drama Brankář vypráví neuvěřitelný příběh fotbalisty Bernarda Trautmanna, který se ze zajateckého tábora v Anglii dostal do první ligy Manchester City.

Brankář (Trautmann/The Keeper) je netradiční snímek, který začíná v období 2. světové války. Hlavní hrdina filmu, Bernard Trautmann (David Kross), byl nacistický voják, který padl roku 1945 do zajetí vojsk Spojeného království. Zde byl také držen, než došlo ke kapitulaci Němců. Bert se ale do rodného Německa nevrátil. Během pobytu v zajetí totiž místním neunikl jeho výjimečný fotbalový talent, přesněji chytání balónu v bráně. Tohle a dobrá vůle několika zúčastněných změnilo život Bertovi navždy.

Já za nic nemohl

Bert Trautmann se narodil v roce 1923, a během války se aktivně zapojil do bojů a dokonce byl několikrát vyznamenán. Zde je jeden z prvních faktů, které se dají v tomto životopisném snímku jen těžko ověřit – filmaři Bertovi jednoznačně nadržují, protože jestli byl skutečně z války tak nešťastný, jak zde prezentují, není známo. Byl zapáleným členem Hitlerjugend, do války narukoval dobrovolně a kromě železného kříže nosil Trautmann ještě další čtyři válečná vyznamenání. Filmaři ale zkrátka chtějí, aby byl ústřední hrdina divákovi od počátku sympatický. Tento přístup je pro účely snímku pochopitelný, jen je třeba na něj upozornit.

Pomalé krůčky k porozumění

V táboře pro zajatce objevuje Bertův talent v bráně Jack Friar (John Henshaw), který do zařízení dováží zboží a kromě obchodu ve městě dělá trenéra místnímu fotbalovému mužstvu St Helens Town. Začne si ho po dohodě s velícím důstojníkem „půjčovat“ na lokální zápasy, protože je to jednoznačně nejlepší brankář, jakého si mohl přát. To se samozřejmě setkává s nepochopením jeho vlastní rodiny, hlavně jeho dcery Margaret (Freya Mavor), ale i členů jeho fotbalového družstva. Nikdo nechce mít s nacistou nic společného a Bert se setkává s nenávistí, kterou místní chovají k jeho národu.

Svými schopnostmi potom dokáže Bert přesvědčit blízké okolí, aby na něho pomalu změnilo úhel pohledu. Veřejnost Němce přirozeně nesnáší, ale lidé, se kterými je ve styku často, postupně vzájemné bariéry překonávají. Jack Friar nechává Berta pracovat ve svém obchodě, kde dál rozvíjí svojí angličtinu, ale také se sbližuje s Margaret i celou jejich rodinou. Stejně tak hráči svého gólmana jakžtakž akceptují, protože jeho působením šplhají v tabulce.

Neobyčejný brankář

Schopnosti „skopčáckého“ gólmana se brzy roznesou, a na jeden zápas se přijde podívat John Ross Thomsson, zvaný Jock, fotbalový hráč a manažer ze skotska. Ten nabídne Bertovi, aby se za ním přijel podívat do Manchesteru, kde by se mohl postarat o jeho angažmá v prvoligovém týmu Manchester City. Tohle všechno je historie, takže není tajemstvím, že se Bert Trautmann v roce 1949 skutečně stává gólmanem týmu. V té době už je ženatý s Margaret, a oba se musejí postavit tváří v tvář vlně nenávisti, kterou k Trautmannovi chová veřejnost, ale i fotbaloví fanoušci. I přesto se Bert díky svým výkonům pomalu stává hvězdou.

Z válečného zajatce hrdinou

Brankář je 120 minut dlouhý, ale přesto ani chvíli nenudí. Stojí za tím i skvělý výkon Johna Henshawa v roli Jacka Friara a Freyi Mavor coby jeho dceři Margaret. První polovina filmu je přitom jednoznačně lepší, protože přináší první konfrontace Německého zajatce s anglickým prostředím. Druhá polovina, která se soustředí na Bertovo manželství s Margaret a jeho další fotbalovou cestu, je potom velice předvídatelná. Skandující fanoušci, pobouřený tisk, protesty a nenávist, která se pomalu mění v respekt a uznání.

Našeho protagonistu stihne i jedna veliká tragédie, se kterou se musí vypořádat, a o dojemné momenty není nouze. I tak ale zůstává v mysli pocit, že je snímek tak trochu „uhlazený“ a všechno plyne až příliš snadno. Nenávist spoluvězňů k Bertovi, kterého berou na „výlety“ za fotbalem, láska mezi ním a Margaret i postupné obracení okolí na jeho stranu – to vše se stane tak nějak samospádem a automaticky, a ve snímku to občas vypadá, jako by Trautmannova cesta vzhůru byla vlastně docela pohoda. Soukromá dramata tak nepůsobí dostatečně dramaticky. Film také nevypovídá úplně celou pravdu, když končí záměrně romanticky. Bert Trautmann měl s Margaret ještě další dva syny, a k tomu dceru z předchozího vztahu. Po rozvodu měl potom ještě další dvě manželky.

Bert Trautmann zemřel ve Španělském LaLlosa v roce 2013 ve věku 89 let. Hráčskou kariéru ukončil v roce 1964 a vykonával pak trenéra v Barmě, Libérii, Tanzanii nebo Pákistánu. V roce 2004 mu byl udělen Řád britského impéria za jeho přínos tomuto sportu. Jeho příběh je opravdu ojedinělý a stojí za vidění, ať už byl ve skutečnosti jakýkoli. Byl to zkrátka špičkový brankář, a tak se také zapsal do historie.

Autor: Eduard Havel

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Rocketman je upřímné doznání legendy. Elton John natvrdo odhaluje svoji rozpolcenou duši

X-Men: Dark Phoenix staví hrdiny proti nejsilnějšímu z nich. Jak dopadlo završení ságy o mutantech





Send this to a friend