Věci, které dělají skutečně bohatí boháči (a vy nejspíš ne)

Je to o celkovém přístupu k životu, práci, vzdělávání, hodnotám. A začít můžeme u toho, že skuteční boháči vědí, že jsou bohatí. Takže nemají potřebu dávat to okázale najevo. Počet zlatých řetězů s přívěškem čtyřiadvacetikarátového symbolu dolaru, vykládaných diamanty, se v šatníku Billa Gatese limitně blíží nule. Možná má víc vytahaných šedivých svetrů, než měl Steve Jobs a než má plešoun Jeff Bezzos, ale umírněnost a praktičnost tu jednoznačně velí módě zbrzdit. Porovnejte to s módními šašky v bankrotu, jako například s Danem Bilzerianem. Extravagantní prvky odívání jsou ale jen střípkem z mozaiky.

Boháči nespěchají, nakupují kvalitně

Bohatí mají nákupy zmáknuté, což znamená dvě věci: umí si počkat na dobrou cenu (nemusí pospíchat a nakupovat v systému rádoby výhodných slev), a umí kupovat dobře. Dolarová tisícovka za šitý oblek na míru by většině smrtelníků přišla jako přestřelená suma, ale je to o kvalitě. Nakupovat kvalitně znamená ušetřit, ne-boháč utratí za nekvalitní saka za život mnohem víc, než boháč, který si koupí jedno, a opravdu dobré.

To samé platí pro auta, domy a další. Nehledá se ukázka rozmařilosti, ale spíš hezký domov na pěkném a klidném místě, potažmo spolehlivý stroj. O který se starají a udržují ho. I britská královna tahá z šatníku přešité kostýmky, které nosila před sto čtyřiceti lety.

Peníze by neměly ležet v trezoru

Skutečně bohatí boháči nemají nikdy peněz nazbyt. Tedy ne ve smyslu, že by leželi na slamníku vycpaném balíky bankovek. Ladem ležící peníze bytostně nesnáší. Proto je pořád točí, vráží do nových podniků a nových příležitostí. A tím dělají další peníze, zhodnocují své bohatství. A to jen se stavebním spořením nejde.

Vlastní mobilní hotovost mají vlastně jen velmi skromnou, nejsou to chodící bankomaty. Protože podstatnou část jejich obratu tvoří rozpočet na investice. Z každé vydělané desítky dávají devět znovu do oběhu. Skuteční boháči se nebojí své peníze dobře investovat.  

To ale neznamená, že by skákali na lep cyklicky se opakujícím módním trendům, a vrazili svou poslední pětistovku do nákupu bitcoinů. Takhle to totiž nefunguje. Bohatí si umí udržovat pestré portfolium rezerv: veteránské auto v garáži, pár obrazů z aukce, archivní vínka ve sklepě, nějaké ty nemovitosti a lukrativní pozemky, akcie, zlato, lithium, slušné zhodnocení na účtu v bance. Nikdy nesází na jednoho koně. Ne-boháči a rádoby zbohatlíci si jedou po jedné koleji. Což může vypadat dobře. Alespoň do doby, než vykolejí.

Prachy nejsou cíl, jen nástroj

Tak jasně, je tu taky pár rozdílů v myšlení, které před Wall Street stanující aktivista nepobírá. Ti praví boháči jsou bytostně přesvědčení o svém nároku na proporční podíl zisku, který společnosti generují. Co to znamená? Že když vymyslíte hračku, kterou třeba používá půlka planety, měl byste za to dostat víc peněz než člověk, který někde u linky takové užitečné hračky vyrábí.

Skuteční boháči se soustředí na vyhledávání příležitostí (a vidí je na neočekávaných místech) než na součet překážek, kterým musí čelit. Nezajímá je tolik, proč něco nejde, ale jak zařídit, aby to šlo. Proto přerůstají své problémy, jsou pozitivní a v zásadě úspěšní.

Umí se přizpůsobovat novým situacím, reagovat rychle, učit se pořád novým věcem. V praxi to pak vypadá jako hrabivost, protože „nikdy nemají dost“. A to je trochu pravda, protože svůj strop si určují sami, a své limity kladou silně nad průměr konvencí. Jak tedy poznat skutečného boháče od zbohatlíčka, který to jen předstírá? Snadno. Skutečný zajištěný pracháč nedává svou movitost najevo. Nakupuje rozumně, s rozvahou. Přemýšlí o penězích jako o prostředku, nástroji, nikoliv cíli veškerého snažení. Neúspěchy je moc nedeptají, jistí se na všech stranách. Žijí naplno a nepomýšlí na důchod. Protože toho pořád mají hodně před sebou.

Inspirující multimilionáři, kteří po dotknutí se dna vydělali miliony

Galerie: kdo jsou největší boháči z celého světa? Znáte příběhy nejbohatších?

Další galerie