Na Big Foota měla políčeno FBI i vědci z Oxfordské univerzity. Co jejich pátrání vypozorovalo?
Velká noha neboli Big Foot má v severoamerickém lidovém folklóru rozhodně své místo. Méně se už ví, že tento domnělý (ne)existující hominid, chlupatější verze lesního yettiho, se ve vyprávěnkách domorodců zabydlel relativně nedávno. Nejstarší verze příběhů o něm se pojí s až 16. stoletím, a má formu historek, jimiž indiáni strašili bílé osadníky, aby nechodili hlouběji do hvozdů. Nefungovalo to.
Skutečnou senzací se Big Foot stal až v roce 1958, poté co u kalifornského Bluff Creek „objevil“ Ray Wallace několik podezřele velkých stop neznámého dvounožce. Dnes už sice víme, že ony otisky stop vyrobil sám a přiznal se k tomu. Ale to nikomu nebránilo v senzační legendu uvěřit. Mohlo by se zdát, že prokazatelně smyšlený start ubere příběhu trochu na popularitě.
Podfuk nikomu nevadil
Jenže počet „pozorování“ a dalších nálezů zaručeně pravých stop, srsti, trusu i spousta „nahrávek rozostřeného druhu“ od té doby přesáhl 10 000! A spousta nadšenců neváhá obětovat svou dobrou pověst i peníze na to, aby Velkou nohu (která většinou nemá na práci nic jiného než se ztrácet v mlze, kazit lidem fotky a dělat stopy v bahně) objevili. Jak?
V roce 1974 si skupina lovců vybrala neobvyklou kořist – Big Foota, a na povolení od Lesní správy instalovali v lesích Oregonu šest obřích sklopných pastí, velikosti srubu, s návnadami v podobě mršiny. Dopadlo to stejně jako následující Projekt Olympic. Jeho cílem bylo analyzovat zvukové nahrávky severských lesů a doufat, zdali se na nich neozve halekání chlupatého dvounožce. To víte, že ozvalo.
Ozvalo se i na záznamech nadšenců z projektu Sierra Sounds. Ti o projektu Olympic tvrdili, že byl zfalšovaný. Protože ho sami zfalšovali. A pak tedy udělali vlastní, který měl být zaručeně pravý. Jenže, jak divné, autenticitě jejich audio-záznamů opičí řeči nikdo moc věřit nechtěl. Nakonec přiznali, že to byl taky podvod.
Za každým stromem lesní muž
V roce 1995 se pak dočkala založení BFRO. Tedy společnost pro terénní výzkum bigfootů. Shromažďuje stovky nadšenců z východního i západního pobřeží. A všichni už Velkou nohu viděli. Jejich vyprávění pak posloužilo jako základ vážně myšlené vědecké studie, odhadující distribuci a počet bigfootů v USA.
Vtipné na tom je, že pokud by ona hlášená pozorování byla pravdivá, čítala by populace tajemných hominidů několika stovek. V roce 2014 pak solidní věda vstoupila do příběhu o Velké noze znovu. Genetici z univerzity v Oxfordu nabídli otestování všech dostupných vzorků DNA, aby vyvrátili nebo potvrdili existenci mytického tvora. Srst pocházela z hospodářských zvířat, mývalů, medvěda.
Prachbídně to dopadlo i se vzorky kostí a úlomky čelistí, které byly analyzovány v roce 2015, a pocházely z lokalit poblíž hory Sv. Heleny. Ani tady se světová senzace nepotvrdila. Vyloženou kuriozitou pak bylo v roce 2019 zpřístupnění složek FBI o Velké noze. Ano – agenti (prý se nejmenovali Mulder a Scullyová) sbírali hlášení a data o domnělém tvorovi skoro 40 let.
Takže? Byť se tomuhle kryptozoologickému druhu věnují desetitisíce lidí, ať už nadšenců nebo skutečných profesionálů, nejsme zatím dál než u původních pohádek z 16. či doznání podvodů z 20. století. Není už trochu načase připustit, že je to vážně nesmysl?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Steven Spielberg slaví 75! Legenda, o kterou nikdo nestál
Indie řeší válečnou situaci sněžným mužem. Proč indická armáda zahájila hon na Yettiho