Chytré telefony mají svou temnou stránku. Jak nám ruinují život a proč jsme díky nim hloupější
Chytré telefony nás ovládly. Stali jsme se na nich závislí, a čím vymakanější tyhle mašinky jsou, tím více na ně spoléháme. Což je zásadní chyba, která se nám může dost nevyplatit. Tahle naše externí elektronická kapesní inteligence se totiž stará o to, že pěkně rychle hloupneme, zapomínáme a odtrhujeme se od reality.
Stačí se rozhlédnout kolem sebe v MHD: kdo tu zrovna neciví do dlaně, ze které svítí monitor? Kromě pár důchodců jen ti, kteří mají zrovna v uších sluchátka. Z komunikační pomůcky se stal nástroj, který nám efektivně brání komunikaci. Technika je sice fajn, ale zrovna chytré telefony si na kvalitě našeho života vybírají pořádnou daň.
Bez oddechu on-line
V posteli si večer máme dobít baterky, nechat starosti mimo peřinu a odpočívat až do rána. Přesto do ložnice míříme i s telefonem, jako by to byl plyšák na spaní. Co kdyby někdo volal, že? A taky tam máme budík! Takže ještě před spaním zkontrolujeme sítě a přijatou poštu, koukneme na nějakou koninu… čímž se efektivně připravujeme o čas, vyhrazený k odpočinku. A ráno nás tahle hračka čtením zpráv a e-mailů probouzí. Práci a povinnosti si tak pouštíme k tělu tak intimně blízko celých čtyřiadvacet hodin denně, že vlastně vůbec neodpočíváme. Ke spánku potřebujeme klid, a poblikávající telefon nás o něj připravuje.
Vztahy na baterky
Vždy ve střehu! Stačí jen vibrace přijaté zprávy, a už ho držíme v pazourech. Že jsme si před tím s někým povídali? „Jen momentík, tohle musím vyřídit. Bude to jen chvilka…“ Náš život se skládá ze spousty malých chvilek, a čím více jich trávíme bezodkladnou elektronickou komunikací, tím více se nám život krátí. Pokec v hospodě s kamarády? Dřív jste dokázali hodiny šťavnatě popisovat roštěnku, se kterou jste si začali. Teď jen mechanicky ukážete její fotku. Hotovo.
Že zrovna trávíte čas s rodinou? Jak pevné to pouto okamžiku je, když zazvoní váš telefon? Z času společně stráveného moc nezbude, protože chytrý telefon má tak nějak vždycky prioritu. Brzy na něj bude žárlit vaše přítelkyně nebo děti, pokud tedy nedatlují do vlastních strojů. Nakonec, když si chcete na výletě pokecat, nebude lepší jim poslat zprávu přes WhatsApp? Bohužel, telefonní hovor nebo chat zpráv není náhradou osobní konverzace. I když si s blízkými celý den píšete, není to stejné, jako s nimi mluvit.
Mluvit? Co to vlastně je?
To není sci-fi. Lidé přikovaní k chytrým telefonům mají problém vést normální konverzaci. Hergot, jak mám naživo udělat smajlík? Aha, usmát se! Jenže předstírat emoce tváří v tvář je o dost těžší, než on-line. Lidé teď mají tendence navzájem si ukazovat obrazovky třeba jen proto, aby poukázali na to, co někde četli. Už o tom nemluví, už to jenom ukazují. Žádná obraznost, žádná skutečná konverzace. Když pak takhle zmasírovaná populace má něco vyřešit, je to dost těžké. Protože už spolu neumí komunikovat. Jak se seznámit, jak někoho oslovit? Peklo…
Problémy jsou rázem všude
Člověk je tvor společenský, dobře mu tak. Chyba nastává v ten moment, kdy vám sociální sítě zprostředkované přes chytré telefony nabízí v reálném čase kontakt se zbytkem světa. Je to trochu paradox, protože tohle má být jejich hlavní výhoda. Jde o to, že vaše sociální bublina je rázem mnohem větší, často mezinárodní. Už vás netrápí jen to, co se děje na konci vaší ulice. Už vás dostihne trápení celého světa! Ta záplava informací je děsivá: rázem řešíte, porovnáváte a analyzujete mnohem komplexnější dění. A máte tak pocit, že trablů kolem vás je mnohem víc, byť jich je vlastně pořád stejně. Jen se o nich dozvídáte rychleji.
Bez vás se to neobejde
Říká se tomu FOMO, fear of missing out. Strach, že nebudete u toho. Že včas nedáte lajk, že vám unikne nějaká novinka, že si nestačíte okamžitě přečíst zprávu, byť jste si schránku kontrolovali před 30 vteřinami. Jo, je to závislost, a těžká. Psychicky devastující. Bez telefonu si neumíte představit ani chvilku, a máte hrůzu z toho, že byste bez něj museli někam cestovat. Říká se tomu nomofóbie.
Na druhé straně je tu patrná nutkavá potřeba vyblít do světa každou svou emoci a podělit se o ni se zbytkem planety. S chytrým telefonem je to snadné. Často nedáme ani čas našim pocitům, aby dozrály ve skutečnou emoci, a už křičíme do světa, jak jsme šťastní nebo zoufalí. Možná už sami nevíme, co ty pocity znamenají. Naštěstí nám pomohou emotikony.
Navigace pro váš mozek
Jaký je rovníkový poloměr planety Země? Še-tři-se-osle (6378 kilometrů). Jsou to elementární věci, prostě basic ze školy. Ale proč si to pamatovat, když máme chytrý telefon, že? V kapse nosíme celou encyklopedii, a teta Wikipedie zná přeci každou odpověď. Takže už nejsme schopni si často vybavit ani dost základní poučky. Protože moc spoléháme na naši externí rozumovou banku. A jsme zase u komunikace, která dostává na frak. Dřív jste si z debaty na téma odnesli nějakou informaci a uložili si ji do hlavy. Při dnešních Google-debatách skáčeme od jednoho tématu k druhému, a už si nepamatujeme „otázky z předchozího kola“. Ano, díky chytrým telefonům naše paměť upadá, a stáváme se hloupějšími.
Nevěříte? Chytré telefony a navigace dost průrazně ničí naši schopnost orientace v prostoru. Dřív jste si museli vytvářet cestou z bodu A do bodu B mentální mapu. Pamatovat si vzdálenosti, časy, rychlost, zajímavé věci cestou, orientační body. Vlastně dost komplexní cvičení pro váš mozek. Teď vám asistenční stroječek prozradí „zahněte vlevo“. Najít cestu zpátky bez telefonu je pak o dost složitější. Chytré telefony jsou fajn, ale chytřejšími nás rozhodně nedělají.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nákup na internetu vám mohou znepříjemnit nekalé praktiky některých e-shopů. Na tohle si dejte pozor