Příčinou válek v Africe není nedostatek potravin, ale jejich snadná dostupnost! Nevěříte?
Klimatické změny a je doprovázející sucho bude s postupem let zhoršovat dostupnost potravin v Africe. Můžeme tedy očekávat, že se tu dramaticky zvýší počet válečných konfliktů? Ekonomové z Dartmouth College si to poněkud překvapivě nemyslí. Jaký mechanismus tedy za africkými válkami vlastně stojí?
Lidská bída a utrpení doprovázející hladomor má skutečně blízko k válkám, ale trochu jinak, než bychom si asi mysleli. Minimálně v Africe platí, že zdejší vojenské konflikty nepřiživuje regionální nedostatek potravin, jako spíše jejich lokální nadbytek. Svou originální studií to potvrzuje ekonom Ore Koren, který kromě přednášek na prestižní Dartmouth College pracuje jako konzultant americké vlády v odboru mezinárodních vztahů a národní bezpečnosti. Jak k takovému odvážnému tvrzení dospěl?
Rozdělená Afrika
„Jedna věc je, co si o příčinách ozbrojených konfliktů můžeme myslet, ale druhá pak, co nám prozrazují čísla,“ říká Koren. A ta hovoří jasně. Nejprve badatelé překryli celou Afriku rovnoměrnou čtvercovou sítí, a tím ji rozdělili na 10 600 dílků. Do každého z nich pak promítli podrobná data o zemědělské produkci za deset let. Přesněji řečeno, za období 1998-2008. Primárně se přitom soustředili na kukuřici a pšenici, zdejší dva hlavní zdroje obživy. Výsledkem byla pestrá mozaika dílků, ze kterých bylo dobře patrné, kde se urodilo, a kde je nejspíš hlad.
Válka nejde za hladem
Pochopitelně, že pouště nebo neobdělávané pralesy patřily mezi hladová území, ale na úrovni jednotlivých regionů byla situace mnohem pestřejší. Kvůli suchu, kobylkám a dalším podobným pohromám se totiž neurodilo na hezké řádce míst. Další krok? Na tuto síť zemědělské produkce pak naroubovali data o válečných konfliktech, politických nepokojích, občanských válkách. Některým padly za oběť desítky tisíc lidí, jiné se obešly jen s desítkami raněných.
Na místě pak bylo vzájemné porovnání překryvu „výbušných oblastí“ a hladových zón. A to se už ekonomové nestačili se divit. „Oblasti konfliktů se totiž jen zřídka překrývaly s místy, kde panoval nedostatek potravy,“ říká Koren. „Dosud obecně akceptované informace o tom, že klimatické změny povedou k nebývalému nárůstu počtu ozbrojených konfliktů to tak staví do dočista jiného světla.“ Jak to?
Bez jídla se válčit nedá
Většina vojáků (ozbrojenců, milicí, příslušníků nejrůznějších partyzánských a revolučních bojůvek) není schopna zajistit si v podmínkách limitovaných zdrojů obživy přístup k potravinám. Vojáci pravidelné armády jsou závislí na chabé logistice, a tak obvykle musí spoléhat na místní zdroje. Na těch jsou primárně závislí i členové nepravidelných ozbrojených sborů. Region, ve kterém se jedni či druzí vyskytují, se brzy stane vyjedeným. A tak ozbrojenci musí odtáhnout.
Hladem za mír?
Pokud je takový region „hladový“ už před příchodem vojáků nebo ozbrojenců, vojáci k němu cíleně nikdy nedorazí. Tam, kde je hlad, se nebojuje. Všechno zlé je pro něco dobré, že? Může to znít hodně cynicky, ale v kraji stiženém hladomorem možná zemřete hlady a vyčerpáním, ale nejspíš vás nikdo nezastřelí. „Konflikty se naopak vedou v regionech, kde je lokálně zdrojů nadbytek,“ říká Koren. „Je to právě faktor dostupnosti, která provokuje touhu po kontrole zdrojů.“
Představa hladomoru jako mírového činitele se zdá poněkud přitažená za vlasy, ale skutečnost dává ekonomům z Dartmouth College za pravdu. Africké konflikty byly totiž za sledované období „jako přes kopírák“.
Cynické? Možná. Ale pravdivé
K dispozici jsou hned čtyři varianty scénáře. Ozbrojené síly nejsou dostatečně zásobeny proviantem, a tak vyrazí do sousedního regionu, kde se zdrojů dostává. A protože si jídlo neberou se svolením majitelů, je konflikt hned na světě. Druhá varianta počítá s cíleným přesunem opozičních sil a rebelů z neúživné krajiny do té s bohatou produkcí. Právě tady je jako z udělání třeba začít s revolucí! Jinde by se totiž vzbouřenci nedokázali udržet.
Třetí verze? Lidé, kteří žijí v relativním dostatku, vyzbrojují své vlastní milice ke své ochraně před nájezdníky. Zákon a pořádek pak šíří i na přilehlé sousedství, což se neobejde bez mrtvých. A poslední? Ozbrojenci jsou nalepeni na kočující nomády. Táhnou s nimi krajinou, a cestou si přilepšují záborem zdrojů od usedlíků. „Nedostatek potravin není příčinou konfliktů v Africe,“ tvrdí Koren. „A bez pochopení skutečných příčin pak může být jen těžko nějaký mírový procesy úspěšný.“
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Proč chce člověk ovládat prostor kolem sebe? Lidská teritorialita neexistuje od nepaměti!