Proč chce člověk ovládat prostor kolem sebe? Lidská teritorialita neexistuje od nepaměti!

Bránit svůj vlastní prostor je sice potřebné, na druhou stranu bývají někdy důsledky velmi tragické. O existenci teritoriality u lidí netřeba pochybovat, známe ji ostatně i z živočišné říše, možná vás ale překvapí, že člověk byl zřejmě po převážnou část své „evoluční odysey“ mírumilovnější.

Lidská teritorialita není od nepaměti! Proč chceme ovládat prostor kolem?

Co je vůbec teritorialita?

Teritorialitu vědci definují jako sklon živočichů chránit prostor kolem sebe před jedinci stejného druhu. Pokud tedy půjdete s brokovnicí na sousedovic psa, který den co den koná potřebu na vaši zahradu, o teritorialitu se nejedná. Lidé se v každém případě od jiných živočichů v tomto ohledu neliší a stejně jako v živočišné říši se tu projevuje ještě jeden zajímavý jev. Pokud si totiž nějaká lidská skupina myslí, že má na určité území nárok, jedná jako kolektiv, ne jako jednotlivci.

V současné době se teritorialita často týká národních států či celých kontinentů. To se projevuje i v aktuální uprchlické krizi, neboť utečenci prý v Evropě nemají co dělat. Ponecháme stranou, jak se Evropané v historii v touze po bohatství rozšířili na všechny kontinenty, nerespektujíc tamní kultury, z nichž příslušníci některých žili na daném území desetitisíce let (Aboridžinci v Austrálii), a zůstaneme čistě u fenoménu teritoriality. Ten totiž ve vyhrocené formě s největší pravděpodobností k člověku ani zdaleka nepatřil od nepaměti.

Ulov to a seber aneb člověk jako lovec a sběrač

Všichni živočichové nejsou teritoriální z nějakého evolučně naprogramovaného plezíru. Jde totiž o vyjádření monopolního práva na užívání zdrojů v konkrétním prostoru. Jenže co se tedy dělo, když byl člověk mobilním lovcem a sběračem? Tato fáze lidských dějin totiž nebyla nijak bezvýznamná  – trvala 2,5 milionu let a skončila zhruba před 12 tisíci lety, a to navíc jen v některých částech světa, kdy nejprve v Přední Asii a potom jinde začalo docházet k usazování a vznikala první stála sídliště.

Jak se zdá, v lovecko-sběračském období (v tzv. paleolitu neboli starší doba kamenné) byla „práva“ na užívání země daleko volnější než po usazení. Lidské skupiny totiž tehdy kočovaly za stády zvířat, takže chránit určité území nebylo tak snadné ani nutné. K násilí tedy možná docházelo spíše výjimečně. Jistě, na kostrách paleolitických lidí byly nalezeny stopy po devastujících zraněních, nicméně není jisté, zda k těmto poškozením nedošlo až po smrti, a to např. tlakem zeminy v hrobech.

Přední český paleoantropolog Jiří A. Svoboda ostatně ve své publikaci Čas lovců uvádí, že „zatím u žádného ze známých (paleolitických) hrobů nelze jednoznačně prokázat, že by mrtvý skutečně podlehl nějakému násilí“. Právě analýza koster naopak ukazuje, že tehdejší lidé měli výtečnou výživu, což značí dostatek kvalitní stravy. Tuto dobu si samozřejmě nelze idealizovat. především v dobách ledových docházelo k vyhynutím celých populací a konflikty mezi lidmi jsou pravděpodobné, ale vyhrocená teritorialita se nepředpokládá.

Člověk se usazuje… a teritorialita narůstá

Důkazy pro to, že lidská teritorialita začala narůstat až po usazení, existují ještě z období, kdy člověk stále kočoval, ale už docházelo k větší věrnosti stanovišti. O tom ostatně svědčí první stálá pohřebiště. Došlo k tomu po konci poslední doby ledové, kdy nastala globální změna klimatu a životních podmínek. Člověk se minimálně pohyboval po menších teritoriích, takže teritorialita mohla skutečně začít pomalu růst.

A světě div se, právě v tomto období jsou doloženy první mezikulturní střety. Jednotlivé skupiny už si zkrátka nemohly přijít na jméno. V jihoněmeckých jeskyních Grosse Ofnet a Hohlenstein-Stadel byly totiž objeveny kostry mužů, žen a dětí, které měly těžce poškozenou lebku. K těmto fatálním zraněním přitom dle analýzy došlo díky zásahu seker nebo motyk. Člověk se tedy začal usazovat, bránit intenzivněji své zdroje a nastala doba prvních prokázaných vražd.

Zneužití teritorialita v civilizovaném světě

O přirozenosti teritoriality netřeba pochybovat. Jenže po vzniku států, uměle vytyčených hranic a různých mocenských skupin se stala nástrojem pro hrůzné činy. Vznik civilizace, která je všeobecně chápána jako pokrok lidstva, se datuje více než 5 000 let do historie. Od té doby sice registrujeme úžasné kulturní výkony, ale také hekatomby obětí. Propaganda mocných nebo těch, kteří lační po moci, a úzkosti obyčejných lidí, kteří jednají v kolektivu, tak mohou skončit i vyhlazovacími tábory. Nacionálněsocialistická propaganda ve Výmarské republice (název Německa v letech 1918 až 1933) ostatně mj. tvrdila, že podřadné rasy chtějí ovládnout naši kulturu, prostor a zdroje.

Autor: Petr81

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Lidi kupují zbraně a staví domobrany, asi bude válka. Jenže s kým?

Ruská propaganda na motorkách objíždí Evropu. Kdo jsou Noční vlci a které státy je na svém území nechtějí?





Send this to a friend

...