Nacisté vymysleli hodně obludností. Žluté hvězdy pro Židy mezi ně nepatřily

Začalo to otázkami čistoty árijské krve, obhajobou „německé cti“, zákazem nakupování v německých obchodech, pokračovalo to vykázáním Židů z veřejného a profesního života, ztrátou jejich občanských práv, sestěhováním do ghett… a dál už asi tušíte.

Potupné označení

K těm kupícím se obludnostem patřilo i to, že od září 1941 museli všichni Židé povinně nosit viditelně na oděvu žlutou hvězdu s nápisem „Jude“. Pro někoho možná překvapivě – zrovna tohle nebyl vynález nacistů. Zvyklost označovat a segregovat jinověrce s námi jde historií už hodně dlouho.

V zemích pod muslimskou nadvládou museli ne-muslimové nosit „příslušné identifikační znaky“ již od 7. století. Obvykle se jednalo o žlutý pás, tzv. zunnar, nebo nápadně žlutý turban. Chalífa Umar, autor téhle vyhlášky prostě chtěl, aby se „ti jiní“ dali hned jasně poznat.

Ale ještě než přiřadíme muslimy do stejného pytlíku jako nácky z třetí říše: v Evropě se o nucené označování židů a muslimů postaral papež Inocenc III., hned po čtvrtém lateránském koncilu v roce 1215. Cíl? Zabránit tomu, aby křesťané měli sex s jinověrci, a tím „kazili čistotu krve“. To už jsme někde slyšeli, že?

Červená, modrá, žlutá

Vtip v tom byl dvojí: předně, mimo území Španělska nežily v Evropě žádné početné muslimské komunity, takže to nařízení fakticky platilo jen pro Židy. A druhý háček? Ten byl v tom, že papež přesně nedefinoval, jak by asi tak to odlišení mělo vypadat. A nechal to na králích či městských radách.

Žluté čapky tak označovaly Židy ve Francii, na Sicílii to byly modré pruhy, červené kápě v Uhrách a legrační špičaté klobouky v Německu, bílé odznaky ve tvaru Desatera v Anglii. V severní Itálii museli Židé v 15. století nosit žlutý kulatý odznak a v 16. století klobouk žlutý.

Pikantnost? Jako důvod označení se obvykle uvádělo, že byli k nerozeznání od ostatního obyvatelstva. Prostě nebyli jiní, nelišili se. Ale povšechně z toho plynulo, že být jinověrcem na cestách Evropou znamenalo držet si docela obsáhlou garderobu převleků, hábitů a doplňků, abyste dodrželi jednotlivá ustanovení.

Na pogromy je Evropa talent

Jinak o toleranci katolické Evropy a jejích mírumilovných hodnotách můžeme směle pochybovat. Zatímco v muslimském světě existovaly – sice perzekvované – komunity židů i křesťanů, katolíky připlouvající z Evropy směřující ke svatým místům (pokud to nebylo zrovna na křížové výpravě) vítali (jako devizové turisty).

To v Evropě byl muslim automaticky poslem Satana a skončil by na hranici, než by řekl Alláh. Křesťan cestující Arabským poloostrovem měl při dodržení podmínek garantována práva, muslim v Evropě by tehdy šanci neměl. A na počet pogromů – krvavé vyvražďování jinověrců – Evropa historicky vede nad zbytkem světa.

Ty cizí, jiné a odlišné pochopitelně vždycky uměli Evropané dobře rozpoznat. Protože jim z vůle papeže přikazovali nosit jasné označení… nacisté zavedli do praxe spoustu nechutností, ale zrovna označování Židů nebylo takovou novinkou. To jsme jim v rámci segregace ukládali za povinnost už mnohem dříve.

Nacisté a tajné super-zbraně. Jejich dřívější nástup mohl změnit průběh 2. světové války. Jaké technologie Němci vyvíjeli?

Nejslavnější atentát na Hitlera se odehrál před 75 lety. Nacistický vůdce jich ale přežil desítky

Další galerie