Zákaz zbraní v USA je předmětem bouřlivých debat. Odpůrci zbraní ale zapomínají na důležitá fakta
Američané se rádi nechají ochudit o jakékoliv právo nebo osobní svobodu, když se jim to správně podá. Tady v Evropě jsme na tom ostatně nejsme jinak. Proto se v otázce regulace zbraní jen zřídka hovoří o nepopulárních praktických tématech, ale pořád jen o zvyšování bezpečnosti a snižování míry násilí. Co je na tom nedomyšleného?
Na méně i více zjevné chyby argumentů/návrhů na zákaz zbraní upozorňuje žurnalista Adam Tod Brown, a je fakt, že svým textem si mezi odpůrci zbraní asi moc kamarádů neudělal. Jak to? Předně je tu ono děsivě vysoké číslo úmrtí, způsobených ve Státech nějakou tou palnou zbraní. Číslo, které se každý rok zvyšuje. V čem je problém? Přes 60 % tohoto čísla zahrnují sebevraždy. Situace, kdy sám proti sobě obrátil zbraň její majitel. Hovořit tedy o růstu počtu úmrtí v souvislosti se zbraní není zase tak snadné. Na počátku 20. století se sebevrazi v USA věšeli nebo si pouštěli plyn. Později přišly do módy zbraně, které byly k účelu ukončení vlastní existence pohotovější.
Těžko soudit sebevraha
„Sebevražda je do značné míry záležitostí momentálního impulsu, psychického rozpoložení,“ píše Brown. Kdo má doma zbraň a černé myšlenky, může je realizovat okamžitě snáze, než kdyby šel čekat na vlak nebo hledal optimální útes pro sebevražedný skok. Ano, sebevraždy zbraní jsou až 3x častější u držitelů zbraní. Obecně ale neroste míra násilí, ale počet sebevražd. Změní to zákaz zbraní? Nejspíš těžko. Důvody, proč si lidé chtějí sáhnout na život, se nemění. Je zapotřebí řešit, proč to tak je a jak těmto lidem pomoci. Ale nemůžeme to svádět na zbraně. Ty jsou jen prostředkem, který by v případě zákazu jen nahradil další, jiný. Nezapomínejme prosím, že většina „úmrtí způsobených zbraní“ v USA jsou sebevraždy.
Není horší a lepší zbraň
Jsou některé zbraně nebezpečnější, horší? Vyplatí se zakázat polo-automaty? Ne, je to nesmysl. Jak říká Brown: „Vždycky se hledá nějaký pitbul.“ Pes bojového plemene není o nic nebezpečnější, než jiný pes. Je to o výchově, přístupu jeho majitele. Potrhat vás může i naštvaná čivava. K zabíjení jsou uzpůsobeny všechny zbraně, a debata, jestli je horší kapesní ráže .22 nebo civilní verze AR-15, je bezpředmětná. Jsou AR-15, vycházející z designu armádních M-16, zbraní školních masakrů? No, ze 46 (od roku 2004) se objevily u tří. A donedávna největší masakr měly na svědomí brokovnice. Není tedy horších a lepších zbraní. Jsou to prostě zbraně. Zakažte „samopaly“, zůstanou lovecké pušky. Zakažte i je, budou tu pistole a revolvery. A pokud je má v rukou odhodlaný vrah, mohou zabíjet. Zákaz zbraní tu nic neřeší.
Masakry? Je to pořád stejné
Jsou masakry horší? Ne. V celoročním úhrnu úmrtí způsobených zbraní (kam spadají i zmíněné sebevraždy) je prakticky nezaznamenáte. Těch 10-30 mrtvých se na pozadí stovek dalších mrtvých ve statistice daného státu prakticky neprojeví. Je to jako když máte z bilance dopravních nehod za poslední rok vyčíst rozdíl mezi stovkou běžných bouraček a jednou velkou, s desítkami účastníků. V průměru to nevyčtete. Není hůř, je spíš stejně. Národní průměry nekazí děje na pozadí, ale spíše velká města. Pětistovka mrtvých z Chicaga kazí výsledek celému státu Illionis, kde jich je ročně 40. Ano, ve městě, kterému se teď důvěrně přezdívá Chiraq (Chicago-Irák) je příčinou organizované násilí a války gangů. Pomůže tu zpřísnění držení zbraní? Ne.
Gangsteři nepotřebují zbrojní průkaz
Gangsteři nepáchají zbraně legálně obdrženými zbraněmi, a nemají zájem si je pořizovat oficiální cestou. Přesto je mají a budou mít. „Dokud bude poptávka na trhu, bude existovat nabídka,“ říká Brown. Státní regulace je v současnosti špatně nastavená. Ostatně, v Illinois platí vůbec ty nejtvrdší zákony pro držení zbraní, a přitom tu mají ty nejhorší výsledky. Ve hře je také korupce, černý trh, pašování. Přes 90 % zadržených zbraní na místě činu v New Yorku nepochází z New Yorku. To jsou symptomy nemocného systému, které ale žádné zpřísnění nebo zákaz držení zbraní nevyřeší. Zbraně nejspíš budou zabíjet dál, protože je proti sobě samým budou i nadále obracet jejich majitelé, stejně jako je budou používat zločinci, kteří se kriminalizace nebojí.
Dobře, zrušíme zbraně. Ale jak?
Další kontroverze? Nikdo na světě zatím nedokáže s jistotou potvrdit, že kriminalizace zbraní vede ke snížení násilné kriminality. V Austrálii to „funguje“ jen naoko – nikdy tu neměli ozbrojené gangy a s nimi spojené formy násilné trestné činnosti, jako USA. Ve Švýcarsku má naopak zbraň každý, a zločiny se zbraní jsou tu zřídkavé. Kontroverzní na regulaci zbraní v USA je i to, že bere lidem jejich do Ústavy vepsané právo. Ano, lidé ve Státech mají právo vytvářet milice, a dokonce mají právo povstat proti vládě, která je utlačuje. Takhle to kdysi začalo s revolucí proti Britům, je to pilíř svobody.
Ale dobře, připusťme, že se zbraní zbavíme. Splní se sny odpůrců zbraní, a skutečně je všechny zakážeme. „Jak to logisticky vyřešíme?“ ptá se Brown. „Máme v oběhu komerčního prodeje 100 milionů kusů zbraní. Ty stáhnout můžeme.“ Jenže pak je tu neuvěřitelných 200 milionů zbraní již prodaných. Lidé je začnou dobrovolně odevzdávat? A proč by to dělali? Bude je snad vláda zpětně vykupovat? A jak to bude kontrolovat? To půjdou těžkooděnci dům od domu, a budou je prohledávat? Není to jen další drastický vpád do svobod a soukromí občanů? Bude se uplatňovat preventivní postih na ty, o kterých si budeme myslet, že zbraně neodevzdali všechny?
Logické by bylo, aby státní gardy nastoupily do těch nejrizikovějších oblastí, a tam se zabavováním zbraní začali. Shodou okolností by to znamenalo ozbrojený útok na rovněž ozbrojená kriminalizovaná ghetta. Nepřiměřený rasismus a fakticky, občanskou válku. Domýšlí všechna tato vedlejší rizika a souvislosti odpůrci zbraní? „Nemyslím si to,“ říká Brown.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: