Titanoboa: Skutečný titán mezi hady. Důkladná masa kostí a zubů

Je to jako vypustit nemluvňata do fitka mezi kulturisty. Rozdíl prostě uvidíte na první pohled. A tentokrát ne v roztomilosti. Tenhle mazlík by hravě strčil do kapsy (tedy spíše do tlamy) hady z céčkových hororů. Novodobá historie hadů z rodu Titanoboa se přitom začala psát relativně nedávno, v roce 2009.

Tehdy horníci z kolumbijského dolu Cerrejón narazili na podzemní formaci, která začala vydávat fosilizované ostatky předvěkých zvířat. Zvířat, která se pohybovala zdejšími končinami před 58-60 miliony lety. Pro badatele nebylo výzvou identifikovat kosti celkem 28 exemplářů: bezpochyby byly hadí, protože přírodní design se od těch současných nelišil.

Titanoboa, největší had světa

Nápor fantazii ale představovalo jejich měřítko. Kosti totiž evidentně odpovídaly hadům, kteří v průměru dorůstali délky 12,5 metru a vážili kolem 1,5 tuny. V průměru. Extrémy sahaly k 15 metrům a dvěma tunám. Obývali tu stejný biotop jako pra-želvy a pra-krokodýli, již těmhle přerostlým žížalám sloužili za svačinku. Nezvyklé uzpůsobení jeho tlamy také naznačovalo, že lovil ryby.

Abychom trochu poškádlili evoluční biology – pokud Bůh nehraje kostky (a v tomhle případě mu padly samé šestky) – pro existenci hada Titanoboa se těžko hledá rozumné vysvětlení. Jde o to, že má všeho až příliš: hmotnosti, délky, zubů. Byl prostě špatně designovaný.

Pokud by se jen tak vyhříval na slunci, nabral by svým tělem víc tepla, než by měl být schopen biologicky unést. Udržet takové tělo v pohybu si žádalo neúměrně mnoho energie, musel prostě pořád lovit. Vzniknout pravděpodobně mohl jen proto, že nahradil vymřelé dinosaury, zastoupil je jako dočasně největší predátor světa. Vpravdě děsivý predátor.

Mají legendy o obřích hadech pravdu?

Než se jeho forma a strategie v ekosystému za měnícího se podnebí ukázala být zbytečně přehnaná, překomponovaná. Objevil se a prosperoval, aby vyhynul v rozmezí několika milionů let. Dlouho se tu neohřál. Můžeme říct, že naštěstí. Protože na něj narazit někde v amazonských pralesích…

Z jeho rekonstruované podoby ale dokážeme aspoň odvodit, že měl velmi blízko jak k hroznýšům, tak i anakondám. Byl to lovec, pohybující a číhající ve vodě, drtící svou kořist ničivým sevřením. Tlamu plnou ostrých zubů měl velkou jako tunel na dětském hřišti.

Možná na těch pověstech o obřích hadech, které děsí domorodé vesnice, nakonec ještě něco bude. Titanoboa je jim totiž až nápadně podobný.

Jestliže vás pravěký gigant Titanoboa zaujal, zde si můžete pustit zajímavé povídání.

Had jako domácí mazlíček: co byste měli vědět?

Záhada z Yuba pořád čeká na řešení. Co se přesně stalo v roce 1978?

Další galerie