Středověký kat: Jak vypadal život dříve zcela všední profese?

Chcete se setkávat se zajímavými lidmi různého společenského postavení? Umíte se v práci dobře ohánět? Lákají vás štědré zaměstnanecké a výkonnostní benefity a chcete zaměstnavatele, který si vás bude vážit? Povolání, které hledáte, je středověký popravčí.

Středověký kat

Být středověký kat – to se dnes už nevidí. Katovské řemeslo se nezrodilo z touhy po teroru, ale z velmi ušlechtilé nutnosti, dodat lidskému společenství řád a spravedlnost. V tomto případě pak obohatit aplikovaný zákon o výkonnou složku.

Pokud totiž necháváte obviněné a provinilce jen tak lynčovat davem, a nenecháte to na soudech a profesionálech, zůstáváte v temnotách zoufalé anarchie. A když už má někdo věšet a sekat hlavy, je fajn, když to dělá s gustem a není amatér. Není to zase tak snadné.

Kumšt na prvním místě

Popravčí meč vážil do 3 kilogramů, aby současně sekal i drtil. Byl preferován v pevninské Evropě. Sekyra byla těžší, a hůře se s ní manipulovalo. Používala se spíš na severu a v Anglii. Všude platilo, že zasadit správnou ránu a oddělit kebuli odsouzence napoprvé bylo věcí profesní cti. A života.

Na území dnešního Německa se tradovalo pravidlo „třikrát a dost“. Jestli ani napotřetí nedotáhnete dílo zdárně do konce, už jste sami vrahem a s kolegou na špalku si vyměníte místo. Exekuce měla být demonstrací spravedlnosti, ne neschopnosti. Většinou.

Franz Schmidt, mistr popravčí z Norimberku 16. století, měl na kontě 157 zářezů. A jen čtyřikrát za život musel seknout podruhé. Určitě nebyla radost dostat se mu do rukou, ale rozhodně to bylo lepší, než skončit u jeho britského současníka, Jacka Ketche.

Sekal i na osmkrát a práci dodělával nožem. Byl to břídil, ale úspěšný.  Králové si ho drželi právě pro jeho packalství. To, že zmršil každou popravu, byla chuťovka na rozloučenou, když se mocnáři zbavovali svých zvláště nenáviděných oponentů.

Za divočinu je příplatek

Pracovní doba? Pokud v kraji vládne pokoj a mír, máte většinou volno. Dvě-tři popravy ročně na větší město. Proto si také středověké metropole vždy nevydržovali stálého popravčího, ale fungoval na zápůjčku. Bonusem je tedy spousta cestování, hezky dostavníkem s doprovodem.

Horší je to v akčních dobách. Za osmatřicetileté vlády Jindřicha VIII. – 72 000 poprav. To už je slušný záběr. Kati ale přesčasů neželí. Placeni jsou současně klasickou mzdou, tak i za jednotlivé exekuce. Plus příplatky za speciality.

Hromadné popravy, trhání koňmi, stříhání jazyků, řezání uší. Sadismus na straně těch, co vynášeli drakonické rozsudky, se mohl prodražit. Proto se nakonec soudci spokojili s klasikou. Kata na výplatě neošidíte. Ani nechcete. Kat se totiž obvykle stával studnicí informací. Odsouzení si pro sebe většinou nenechali nic, takže kat měl zatracený přehled o dění v celé zemi.

Po práci na brigádu, po brigádě do práce

Čas volna trávil různě: čtením, sepisováním pamětí, kronikařením. A pokročilým lidovým léčitelstvím, protože jejich znalost lidské anatomie… asi chápete. Byli skvělí v rovnání kostí a vyrábění hojivých mastí. K zaměstnání, které mělo děsivou společenskou reputaci, se vázaly požadavky na soukromí. Ideální pro hloubavé introverty.

V hospodě máte vlastní stůl, nádobí po vás většinou nemyjí, ale rozbijí. Nikdo si k vám veřejně nepřisedne a nedá jen tak řeč. Máte extra dům, ale na bezpečném místě. Jste povšechně chráněnou osobou, nikdo se s vámi hádat nebude. Protože třeba jednou…

Jde o to, že kat zprostředkovával kontakt odsouzených osob v žaláři s vnějším světem. A když se chcete rozloučit s příbuzným před popravou, poslat mu svačinu anebo dopis, kat je váš člověk.

Kati byli vzdělaní lidé, na samo-studia měli prostor. Umí řeči, třeba i latinu. Odsouzeným na smrt, ke kterým je nepojila nenávist ale práce, byli často posledními přáteli. Probírali s nimi věrouku a to, co bude po životě dál. Byl v tom kus psychologie, vyrovnání se s osudem. Když se nebudeš cukat, bude to rychlý…

Středověký kat:  Práce, která vám přejde do krve

Sekání, věšení, lámání v kole (zvláště nechutné a náročné), krájení prstů, oddělování končetin. Kde se tohle všechno člověk naučí? Je to věc praxe, kterou odkoukáte od starších a zkušenějších kolegů. A rodičů. Protože katovské povolání zhusta přecházelo z otce na syna. Některé famílie si předávaly kápi až po 8 generací. To už jednomu přejde fortel do krve.

Středověký kat byl možná obávaným a nedotknutelným, ale společnost si ho trochu perverzním způsobem považovala. Byl temnou celebritou středověku. Zábavy si lidé tehdy moc neužili, a dobře provedenou popravu uměli docenit. A popravčí byl hlavní moderátor velkolepé šou.

Loading...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Středověk a jak se tenkrát žilo? Koukněte na obyčejný den i na chvíle zábavy

5 bizarních smrtí ve středověku