Fenomén Steven Seagal a jeho nesmrtelná moudra. Už ani on neví, kdy mluví pravdu
Je těžké shrnout kariéru muže, který zahrál – vytvořil – vyprodukoval – napsal – režíroval nejméně 58 filmů. Z nichž asi dva tři publikum skutečně zaujaly, a zbytek se stal kultovní břečkou. Kterou už dnes i jeho největší fandové považují spíš za snahu prát skrze natáčení filmů peníze pro mafii.
Je nelehké hodnotit kariéru člověka, který nezměrně přispěl ke zpopularizování jednoho japonského bojového umění. Aniž by jej sám uměl, a proto si „tituly“ udělil sám. Je komplikované se kladně vyjádřit o osobě, která za posledních třicet let sesbírala víc trestních oznámení za sexuální obtěžování než slizoun Harvey Weinstein – a přitom se ze všech obvinění dokázal vysmeknout a vyplatit mimosoudním vyrovnáním. A tady Steven Seagal teprve začíná…
Muž mnoha zásluh
Je nelehké hodnotit minulost někoho, kdo o své minulosti bez ustání lže a fabuluje. Třeba o tom, že byl mariňákem, nebo že pracoval pro CIA. S upřímností se dá jen těžko postihnout někdo, kdo ve velkém kšeftoval s podvodnými „ozdravnými produkty“, léčivými vodičkami, hrál si na duchovního vůdce, prodělával spirituální krize a vývoj – a změnil své vyznání tolikrát, že už to ani není vtipné.
Je nesnadné vyjadřovat se o někom, kdo druhou polovinu ze svých jednasedmdesáti let ztělesňuje jedinou trvalou hodnotu, a to přírůstek hmotnosti. A samozřejmě, je náročné odhlédnout od toho, jak se s přítulností sekundového lepidla drží všemožných diktátorů, od Duterteho, přes Madura až po Vladimíra Putina, kterého dnes nazývá svým bratrem.
A tak raději necháme Stevena Seagala, aby nám několik svých nejhlubších mouder předal osobně. To mu jde totiž vždycky perfektně.
Do kamene tesat!
Jen máloco vystihuje skromnost Seagala jako věty: „Právě jsem dočetl ten nejlepší scénář v životě. Napsal jsem ho já sám…“ Ale podobných perel hluboké skromnosti ze sebe už vypustil víc. „To, co vidíte herce a kaskadéry dělat v akčních filmech, to já dělám v běžném životě pořád.“
Anebo když si třeba Dalajlámovi postěžoval, že jeho strasti chápe. „I mě lidé na celém světě uznávají jako duchovního vůdce.“ Jinak se pochopitelně nemůžeme divit tomu, že mu lidé občas věřit nechtějí. Když zavzpomíná na své dětství, podává hned několik protichůdných verzí. Zmiňoval, že jeho otec byl z Mongolska. Také, že se narodil a vyrůstal v jedné z černošských čtvrtí Detroitu. A rovněž, že pochází z Asie a s Akiro Kurosawou chodil do školy.
Vtipné je, že všechny tyto „verze“ přinejmenším překvapily jeho matku. Když je s nějakým failem konfrontován, většinou vybuchne. Ačkoliv tvrdí, že: „Bojová umění mě naučila pokoře a neprojevovat se násilně.“ To cukání nervů a pěstí pak ospravedlňuje slovy: „Já sám jsem naprosto nenásilný člověk, k násilí se uchýlím, jen když je to nezbytně nutné.“
Občas se mu plete, kolik má vlastně dětí. Občas se mu plete, jak dlouho dělal u policie. Na jeho dvacetiletou kariéru si totiž nikdo ze sboru nevzpomíná. Ale to, že: „Rád vyrážím do ulic a pomáhám lidem,” si lidé pamatují. Naposled takhle v tanku z výprodeje prorazil plot rodinného domu a přejel cizího psa. Myslel si, že dobývá drogovou varnu, a majitele domu/psa nejprve žaloval za poškození obrněného vozu.
K obviněním ze sexuálního obtěžování se taky postavil podobně stylově. Jako oběť své vlastní přitažlivosti. „Doufám, že jednou budu známý spíše jako skvělý spisovatel a herec než jako sexuální symbol.“
Rudý nindža s nadváhou
A jak se to s ním má teď?
„Můj otec byl čistý Rus a já jsem vyrůstal v čistě ruské domácnosti, protože moje matka byla zcela ponořena do ruské kultury a neměla rodiče. Takže jsem vyrůstal s ruskou kulturou,” říká Seagal, jinak rodák z Michiganu: „Vyrůstal jsem s láskou k Rusku a s láskou ke všemu, co jsem se o něm od útlého věku dozvěděl. A pro mě je to na milion procent rusofilství a na milion procent ruský jazyk.“ Jedno oko nezůstalo suché.
Zkrátka, Steven Seagal je fenomén. A nejspíš ještě dlouho bude.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT