Spisovatel Ken Saro-Wiwa a jeho smrt. Co se stane, když stojíte v cestě ropnému gigantu

Ken Saro-Wiwa byl známý nigerijský spisovatel, aktivista za lidská práva a ekologický aktivista, který za své názory a činnost nakonec skončil na šibenici. Podílela se na tom i společnost Shell?

Ken Saro-Wiwa

Společnost Shell a Ogoniové

Ogoniové jsou etnikem, které žije stovky let v nigerijském státě Rivers. Území, na kterém se vyskytují, se nazývá Ogoniland. Příslušníci etnika žili dlouhou dobu tradičním způsobem života, ovšem pouze do doby, kdy v roce 1956 začal v deltě řeky Niger těžit ropu Royal Dutch Shell (zkráceně Shell), tedy britsko-nizozemská ropná společnost, která má obchodní aktivity ve více než dvou třetinách států světa. V deltě Nigeru přitom působí skrze dceřinou společnost Shell Petroleum Development Co of Nigeria (SPDC). Tak jako na mnoha jiných místech světa ovšem nemá kladný vliv na život v oblasti.

V důsledku těžby došlo k devastaci životního prostředí, což v podstatě zlikvidovalo tradiční zdroj obživy Ogoniů, a ti navíc zisky z prodeje ropy nikdy neviděli. V roce 1990 tak vzniklo Hnutí za přežití ogonského lidu (MOSOP), do jehož čela se postavil známý spisovatel Ken Saro-Wiwa (*1941), který kritizoval chování společnosti Shell. Ta v roce 1993 nakonec pod tlakem těžbu zastavila. Netrvalo ovšem dlouho a nigerijská vláda hnutí zakázala, přičemž se rozhodla oblast zpacifikovat. V roce 1994 pak Sara-Wiwu a některé jeho druhy uvěznila a řada členů MOSOP byla zavražděna.

Tajný soudní proces a umlčení nepohodlných

Vojenská vláda postavila Kena Sara-Wiwu  a dalších osm představitelů hnutí MOSOP před tajný soud, jehož rozsudkem byl trest smrti oběšením. Přestože došlo k protestům světové veřejnosti, a to včetně významných spisovatelů, 10. listopadu 1995 bylo všech devět lidí popraveno. Nejen, že byl celý proces dosti podivný, ale existoval prý také dokument, ve kterém zástupci Shell doporučovali nigerijskému režimu, že je Saro-Wiwa hrozbou a měl by být v podstatě eliminován.

Soudní proces se společností Shell

Celý případ se nakonec dostal v roce 2009 před soud v New Yorku. Žalující strana složená i z rodin obětí tvrdila, že se Shell podílel na popravách a jako důkaz chtěla použít i výše zmíněný dokument. Jedním ze žalujících byl přitom také spisovatelův syn Ken Saro-Wiwa Jr., který novinářům tvrdil, že má společnost na smrti jeho otce podíl, protože jí stál v cestě. Žalující strana také uvedla, že místní dceřiná firma Shellu vyzývala vojáky k pacifikaci protestujících a podílela se na zametání stop.

I když se společnost Royal Dutch Shell bránila, že jsou veškerá obvinění nesmyslná (spoluúčast odmítá dodnes), nakonec došlo na mimosoudní vyrovnání, a to ve výši 15,5 milionu dolarů. Ken Saro-Wiwa Jr. oznámil, že by byl jeho otec spokojen, neboť tyto finance půjdou na rozvoj vzdělání, zemědělství a dalších aktivit v oblasti. Ozývaly se ovšem i kritické hlasy, že jde o „krvavé peníze“ a že si společnost kupuje jakýsi mír. No co, těžba ropa je potřeba a nějací lidé jí nebudou stát v cestě.

Komu tím prospějete?

I kdyby se Shell na popravách přímo nepodílel, byl s tehdejším diktátorem Sanihem Abachim za dobře, což odkazuje na praxi nadnárodních společností i jinde na světě. Bohatnou totiž ony, bohatnou mnohdy nedemokratické režimy, zatímco obyčejní lidé s podobných spojenectví nic nemají, tedy kromě devastace svého životního prostředí a negativních účinků na zdraví. Ostatně sama Nigérie je země s velkým nerostným bohatstvím, ve které přesto panuje obrovská chudoba.

Společnost Shell v každém případě působí v deltě Nigeru dodnes. Potýká s krádeží paliv, sabotážemi, ropnými skvrnami a chce své aktivity více zaměřit na ložiska ropy a plynu na moři, působení v Nigérii je pro ni ale důležité a ziskové. To ovšem neplatí pro samotné obyvatele. Zpráva OSN z roku 2011 říká, že může trvat 30 let, než se region Ogoniland plně zotaví ze škod způsobených těžbou ropy a ropnými skvrnami. Navíc dodává, že místní obyvatelé čelí vážným zdravotním rizikům. Některé komunity dokonce pijí vodu, která obsahuje vysoký obsah karcinogenů.

Autor: Petr81

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Amerika se utápí v odpadcích a Evropa ji bude brzy následovat! Umíme plasty třídit, ale co s nimi potom? Čína už naši “špínu” nechce!

Nová krize na obzoru? Dřív než ropa nám dojde písek! Potřebujeme ho i při výrobě mikročipů nebo solárních panelů. Jak citelně se nás to dotkne?





Send this to a friend