Amerika se utápí v odpadcích a Evropa ji bude brzy následovat! Umíme plasty třídit, ale co s nimi potom? Čína už naši “špínu” nechce!

Znáte to už ze školky. Modrý pro papír, žlutý na plasty. Takhle to máme s kontejnery na třídění odpadů u nás. V USA se možná liší jejich barvou, ale princip je podobný. Taková je alespoň teorie, které se ale od praxe může dost lišit. Zvlášť, když už Čína nemá o cizí odpady zájem, a sen o globální recyklaci se zasekl na mrtvém bodě. Kam teď s tunami odpadu?

Třídění odpadu. Co dělat s plasty, když je Čína nechce?

Tím, že z běžného směsného odpadu domácnosti vytřídíte některé složky, prospějete přírodě. Jak to? Do oddělených kontejnerů totiž dáváte odpad, který je recyklovatelný. Z vyhozeného plastu ve žlutém kontejneru se tak v budoucnu stane třeba jiná plastová nádoba, rohož, nebo umělé vlákno pro výrobu oděvů. Podstatné je, že recyklát využijete místo primární suroviny. Nebudete tedy potřebovat těžit o tolik více ropy, protože zužitkujete přetříděný plast.

Třídit umíme, s recyklací už je to horší

Západní svět, ať už Severní Amerika nebo Evropa, se totiž zasekl kus za první metou. Stali jsme se opravdu dobří v třídění. Vlastně nejlepší na světě, protože nikdo jiný kromě nás už moc netřídí. To je fajn. Ale už jsme se nedopracovali k tomu ideálnímu stavu, kdy z vytříděných složek odpadů něco smysluplného znovu vytváříme. Celé je to samozřejmě trochu složitější. Zrovna Česká republika není nejlepší v třídění, ale v materiálové recyklaci si nestojí zase tak špatně. A Spojené státy?

Ať za nás odpad zpracuje někdo jiný

Ty ještě donedávna byly na světové špičce. Jak se jim to dařilo? Dokázaly totiž z obchodu s přetříděnými odpady udělat globální byznys. Když máte hezkých pár tun plastového odpadu, můžete jej nazvat druhotně využitelnou surovinou. Někdo z ní může ještě něco vyrobit. A jako takovou surovinu můžete přeprodat zemi, která z ní něco užitečného vyrobí. Zmizí tím problém, a zároveň obchodujete se ziskem, což je super. Amerika tak kolem roku 1992 začala cíleně třídit plasty, balit je do kontejnerů a prodávat je do Číny.

Nedobrý příklad pro ostatní

V čem je chyba? Že tomuhle procesu říkali recyklace, a ve skutečnosti to bylo jen třídění a prodej surovin do zámoří. Maličkost to zrovna není. Každý den tak přístavy v USA opouštělo 4000 kontejnerů naložených na nákladní lodě, které zamířily k Číně. Nešlo jen o plasty, ale také dalších 24 typů odpadu. Na vývoz šlo 70 % vytříděného odpadu v USA. Desítky milionů tun. A protože to byl „obchod“, přidala se brzy Evropa, která podobně expedovala vlastní dvě třetiny vytříděných odpadů.

Čína už naši špínu nechce

Tahle legrace fungovala v neztenčujícím se objemu až do roku 2017, kdy Čína řekla, že už další odpady vykupovat nechce. Je schopná produkce vlastních, se kterými se musí vypořádat, a tudíž si je nemusí coby druhotnou surovinu odnikud dovážet a kupovat. V ten moment se dosud dokonale fungující pohádka o recyklaci a její prospěšnosti zasekla, a Evropa i USA začaly připomínat socky, svážející železný šrot, kterým zavřely krám.

Umíme třídit a prodávat, ne zpracovávat

Všichni si totiž na bezproblémový a výdělečný koloběh falešné recyklace zvykli. To, že odpad ze žlutého kontejneru zamíří do velkokapacitní třídírny, kde z něj vylisují balíky a ty naskládají do kontejnerů, které pak zamíří za oceán, totiž bylo levné a efektivní. Natolik, že minimálně v USA dnes neexistují skutečná recyklační zařízení, která by z odpadů byla schopná něco vytvořit. Problém samozřejmě nejsou papír nebo železo, případně stavební suť. Ale plasty, kterých má každý víc než dost.

Tohle vždycky dělali Číňani, ne?

Země, které dosud hrdě vykazovaly 90 % úspěšnost recyklace, se teď probraly do zlé reality. Reality, ve které o jejich odpad (už ne druhotně využitelnou surovinu) nemá nikdo zájem. A tak se znovu do trendu dostávají spalovny odpadů a skládky, které jsme ještě nedávno chtěli jako zbytečné rušit. Spojené státy třicet let úspěšně vyvážely svůj odpad za hranice Číny, a tenhle proces nazývaly recyklací. Proto se teď utápí v odpadu, který najednou nikdo nechce. Chybí jim skutečné recyklační kapacity a domácí trh, který by měl o odpadní surovinu zájem.

Recyklace materiálů je pořád dobrou a smysluplnou volbou, jak se vypořádat s odpady. Jen si budeme muset vzpomenout, jak se to vlastně dělá. Bez Číny to zatím neumíme.

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Ušlechtilé vládní programy, které dostaly světové velmoci na dno! Jak snadno vzniká krize? Lehce!

Bitcoin nás přijde draho: těžba virtuální měny znečišťuje ovzduší ve velkém! Jak to, když jde o nehmatatelnou a digitální záležitost?





Send this to a friend

...