Špioni: srovnání západních a východních agentur během Studené války

První a zásadní rozdíl mezi Světlou a Temnou stranou síly: motivace. Agenti Moskvy a přidružených satelitů se totiž stávali agenty z vlastního přesvědčení. Protože to tak cítili. Což je něco, co nikdy na Západě pořádně pochopit nedokázali. Neúplatnost. Přesvědčení, víru o správnosti svého počínání, si totiž nejde lacino koupit.

Indoktrinovaní špioni KGB se sice neměli v rámci svého diktátorského režimu vyloženě špatně, ale pohádka to zrovna nebyla. I ten hierarchicky nejnižší operativec CIA měl plat srovnatelný s moskevským ředitelem direktorátu. Jenže ono to nikdy nebylo o penězích. Na Východě věřili, že prostě dělají pro dobrou věc, a že vyhrají. Tedy spíše, že nemohou prohrát.

Podpora z lidu, to je problém

Tím to ale rozhodně nekončí. Východ přicházel s návykovou ideologií, která svým levicovým laděním byla z principu blízká všem „utlačovaným“. A těch bylo v imperialistickém ráji víc než dost. Západ nic takového neměl, původně revoluční myšlenky svornosti, rovnosti a demokracie, byly už dávno v rozkladu. Což silně souvisí s tím, kdo vám s rozvojem agenturní činnosti na území protivníka pomůže.

Na relativně svobodném Západě každý, koho oslovují socialistické myšlenky. Takže skoro polovina populace. Ale když chcete získat spojence na Východě? Totalita už totálně zválcovala opozici, každý je sledován, všichni na sebe donáší. Agenti KGB měli na Západě ty nejlepší podmínky pro práci, agenti západu za Zdí ty nejhorší.

Technika není pro každého

Po stránce motivace i „podpory z lidu“ tak rozhodně vedli východní agenti nad Západem. Ten mohl skóre srovnávat vlastně jen technickou převahou. A byl v tom vážně dobrý: špionážní satelity, přelety letounů U2, odposlechy radiové komunikace, mikrofilmy, prolamování bezpečnostních kódů.

Obecně se dá říct, že západní agenti rozhodně víc fandili technickým hračkám, zatímco východní pracovali převážně postaru, s lidskými zdroji. Převaha západních agentur nebyla zprvu tak znatelná, ale s přibývajícími lety nechladnoucího konfliktu bylo jasné, že Východ tahá za o dost kratší konec provazu. V 50. letech na tom byly obě strany v podstatě podobně, v 80. letech už byly rozdíly propastné. Jak může skóre srovnat Východ?

Spící agenti: podceněná hrozba

Inu, s pomocí krtků. Lidí dávno zverbovaných do služeb pod vlajkou se srpem a kladivem, před desítkami let. Spících agentů, legálů i nelegálů.  Říká se, že kdo ve dvaceti nebyl levičákem, nemá srdce (a kdo je jím v padesáti, nemá mozek). A Sověti vynikali v tom, aby ty dvacetileté idealisty přehráli včas na svou stranu. A někdy za 20-30 let se jim připomněli. Aktivovali je.

Někdy museli trochu zatlačit, vydírat. Většinou ale nemuseli, protože „motivace“ byla pořád silná. Jejich cíle, někdejší studentíci, už byli dávno profesně zavedení manažeři a ředitelé. Velká zvířata. Dost často třeba vedoucí oddělení výzkumu, bankéři, státníci nebo třeba západních tajných služeb. Všechny pokročilé technologie (na které už dávno neměli technickou kapacitu) a čerstvé zprávy tak získávali v Moskvě z první ruky.

Nežijeme v pohádkách: špinavosti dělali všichni

Východ v krtcích stoprocentně vedl. Byly časy, kdy z 220 vnitřních vedoucích-agentů britské MI6 bylo 40 pro-moskevských. Mimochodem, pomáhali i se založením CIA. Tak velký proval to byl. Etika a morálka práce? Ne, takovými zbytečnostmi se východní ani západní tajné služby nezdržovaly.

Utajená podpora válečných konfliktů, revolucí, pro-amerických a pro-sovětských diktatur, únosy, politické vraždy, mučírny, popravy a masové hroby. V tom si světové mocnosti nezadaly, a nejrůznější zvěrstva, včetně útoků na vlastní obyvatele, spokojeně páchaly dál. Podle pravidel se ale nehrálo nikde. Dělení na hodné a zlé tu neplatí.

Zvrat přišel až po čase

Zlom? I když by celkový součet skóre nahrával Východu, je tu pořád to dilema padesátníků s mozkem. Vyhlídky na důchod zpravodajce v sovětském režimu skutečně nebyly valné. A když tahle generace někdejších úderníků začala stárnout, čím dál víc pošilhávali po Západu. Po čistkách a prožitých podrazech zažívali deziluzi. 

Špinavé dolary z prohnilého imperialismu rázem tolik nesmrděly. A pobídka začít nový život, s novou identitou někde za Zdí, začala zabírat. S pomocí informací od takových přeběhlíků se Západu konečně dařilo efektivně rozbíjet špionážní sítě a rezidentury. V horizontu celé Studené války tak Západ nakonec zvítězil.

Nebylo to ale vyloženě proto, že by ti jejich agenti byli „lepší“. Jen jejich protivníky hra, která se vyhrát nedala, omrzela.

FOTO: 123RF

Válka je pro průmysl skvělý byznys

Válka pod mikroskopem: Zajímavé počty a překvapivé souvislosti

Další galerie