Válka je pro průmysl skvělý byznys

Válka je možná špatná pro lidstvo jako celek (i když i to je relativní) ale jednotlivci na ní mohou s přehledem profitovat. Zeptejte se kormidelníků globálního průmyslu. Za jejich vyhýbavou odpovědí většinou stojí to, že mezinárodní násilí je pro ně vlastně skvělý byznys. Nejlépe se pochopitelně budou mít ti, kteří neřeší zbytečné malichernosti vlajek a státních příslušností, a dodávají zbraně všem bez rozdílu. To oni jsou skuteční vítězové, protože nemohou prohrát.

válka

Válka jako byznys. Profitovat se na ni dá různě. Přisát se v období nedostatku k cecíku nekontrolovatelných vládních výdajů se dá snadno. Ve Státech dodnes teskně vzpomínají na „zásobovače“, kterých se během občanské války ideálů Severu proti Jihu objevilo na obou stranách fronty metrák. Nabízeli desetitisíce historických a nefunkčních mušket, falešný cukr, boty s překližkovou podrážkou i uniformy z druhé ruky. Věci, které si obě znesvářené strany žádaly, byť jen v trochu lepší kvalitě. Na prodeji šmejdů armádám tehdy zbohatlo spousta lidí, protože za zakázky a platby bylo odpovědno jen pár generálů. A ti jsou jako všichni smrtelníci úplatní.

Volby s ručením omezeným

Pokrok se ale nezastavil, a dnes patří společnosti Lockheed Martin, Boeing, BAE Systems, General Dynamics nebo Raytheon, tedy hlavní američtí/světoví výrobci zbraní, k největším sponzorům kandidátů do Kongresu. Proč? Inu, jestli se jednou bude debatovat o nějakém vyhlášení války (a tím i nastartování zlatého dolu válečné produkce), budou o tom rozhodovat právě kongresmani. Takže se u nich hodí mít očko. Pro americké zbrojaře je to výdaj zhruba za 22,6 milionů dolarů ročně. Výjimkou v tomto ohledu byl rok 2010, kdy lobbovali za rovných 144 milionů. O pár měsíců později pak vypukla válka v Sýrii, a Amerika sem dost intervenovala. Vzpomínáte?

Soukromé armády? Kdepak, je to jen ostraha

Na válce se dá zbohatnout, a nemusíte přitom zásobovat armádu nebo obnovu civilní sféry. Stačí stát někde uprostřed, a nabídnout ku prospěchu dobré věci třeba vlastní bezpečnostní agenturu. Na válce v Iráku nejvíc vydělala společnost Halliburton. Z nuly to vytáhla na čistý zisk 38,9 miliard dolarů, a stala se historicky největším polo-vojenským kontraktorem v dějinách. Dost jim přitom pomohlo, že Dick Cheney, americký viceprezident, byl dřív jejich šéfmanažerem. Soukromé armády nabízí také společnosti Bechtel, KBR, Academi (bývalí Blackwater). O jejich špinavé práci se většinou v novinách nedočtete, byť ruské Wagnerovce (což je to samé v bledě-modrém) hravě strčí do kapsy.

Ve jménu dobré věci

Dodávat svaly, platit si válečné štváče a zásobovat podplacené armádní provianťáky nekvalitním zbožím. Co tam máme dál? Poměrně dost si jako průmyslník můžete nahrabat, když si v odběru vlastních dodávek zajistíte vládní monopol. Dělají to všichni, ale asi nejmarkantnější případy se dají hledat v análech Třetí říše. Vezmeme to hopem: Kodak, kdysi jednička na trhu s fotomateriálem, se v rámci své německé pobočky stala výhradním dodavatelem nácků. Za odměnu pak dostali otrockou pracovní sílu z koncentračních táborů, aby jim šla práce lépe od ruky. To samé pak vyzískala i švýcarská čokoládovna Nestlé. Stačilo jim udat své židovské zaměstnance.

Švýcarská banka Chase (respektive její pařížská větev), zmrazila v dostatečném předstihu účty svých židovských klientů, a tím dost snížila šance na jejich útěk z Evropy. Za odměnu pak dostali od nácků monopol v bankovním sektoru. Na to, že vedení banky spadalo pod suverénní a neutrální stát, je to dost špína. Pojišťovna Allianz v Německu zbohatla na životních pojistkách (zaplacených prozíravými Židy), které ale nikdy nevyplatila pozůstalým. Rasovou očistu prováděla důkladně i automobilka BMW. Odměna měla podobu vládních zakázek. A škodná na nacistických zvěrstvech nebyla ani chemička IG Farben.

IBM: (konečné) řešení pro malou planetu

Vážně si u nich někdo objednával cyklon B po cisternách a je se nenapadlo ani zeptat, na co to bude? Samozřejmě. Konglomerát IG Farben je už naštěstí pryč. Nahradila jej společnost Bayer, která funguje dodnes. A po válce se toho ve vedení vážně moc nezměnilo. Druhá světová válka byla vůbec dost kuriózní. Až do roku 1941 dodávala Němcům ropu americká společnost Standard Oil. Tedy v době, kdy už nebylo pochyb o tom, na co tolik pohonných hmot potřebují. A nezapomeňme ani na společnost IBM, která dodávala první počítací stroje a kartotéky pro katalogizaci Židů v koncentračních táborech.  Co z toho plyne? Že válka je ušlechtilým ideálům navzdory vždycky nehezké svinstvo, a přizpůsobivý průmysl na ní nikdy netratí.

Autor: Radomír Dohnal

Loading...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Posedlost pomstou na prvním místě: Zajímavé odvetné reakce z historie

Největší koloniální zvěrstva naší historie. Které národy se na nich podílely a o čem se dnes raději nemluví