Škola před sto lety. Co kromě výprasků a oslovské lavice bylo ještě jinak?

Škola je peklo a vydržet čekat čtyři dny do páteční stávky za klima (nebo proti klimatu?) je dnes pro někoho nekonečná šichta. Zvlášť když zlobí wi-fi a na TikToku nic nového. Jak byl ten život dřív snazší!

škola

Letem světem: Začátek vyučování v 8.00? V minulosti hodně nestandardní záležitost, pokud tedy nejste z vyšší střední třídy a nemáte svého soukromého učitele. Na vzdělání nejsou peníze a děti, které samy nepracují, jsou tehdy považované za trestuhodné mrhání mladistvou energií. Malé obratné ručky najdou uplatnění ve fabrikách u montovacích linek, u spřádacích strojů nebo šlapacích kol, na farmě. Celé dny také mohou vybírat obstojné kousky uhlí do putýnek na důlních výsypkách.

Takže kdy je čas na školu? Pokud zbývá chuť, tak většinou, až se setmí. A výuka kvůli únavě žáků po dvanáctihodinových robotách většinou netrvá dlouho. Kolem roku 1900 se už ale situace mění a v civilizovaném západním světě už do škol ráno chodí 51 % dětí (ve věku od 5-19 let). To, že narazíte na negramotného člověka, který si nepřečte noviny, nespočítá vlastní výplatu a neumí se podepsat, je spíš pravidlo než výjimka. V roce 1940 už školní docházku navštěvuje 75 % dětí.

Chodí si sem jak do houslí

Poznámka o „návštěvě“ školy je trefná, protože s docházkou se to dřív moc nehrotí. Zatímco dnes můžete čekat telefonát od ředitelky školy nebo návštěvu sociálky, když dítě nesplní 180 dní účasti ročně, před 100 lety byl hrubý průměr účasti u těch nejpilnějších studentů 106 dní. Jak to? Krávy se na pastvu samy nevyženou, jarní pole nevypleje a na podzim potřebuje rodina pomoci se sklizní. Práce pro domácnost má před vzděláním stoprocentní přednost. Letní prázdniny tu nejsou od toho, aby si děti odpočaly, ale aby mohly makat doma. Když odečtete mrazivé a hodně deštivé dny (ve třídách se stejně většinou netopilo), zjistíte, že vlastně škola byla jen občasným a hodně volným doplňkem dětství.

Kolik času dnes děti tráví ve vzdělávacích institucích všeho druhu? Pokud vynechají jesle a začnou se školkou ve třech letech (a jednou půjdou na vysokou), jsou 26 let takřka nonstop někým civilizovány a vzdělávány. Před sto lety bylo středoškolské vzdělání dostupné pro 11 % studentů, a ti nejpokročilejší strávili vzděláváním z prvních 25 let svého života v průměru 8,2 roku.  

Jednotřídka, paničelka a svistot rákosky

Áčko, Béčko, různé učebny, matematické vs. humanitní vzdělávání? Kdepak, místa je málo a západním standardem je jednotřídka, jedna místnost pro všechny žáky od 1. do 8. stupně. Všichni hezky pohromadě. Někdy je ve třídě dětí devadesát, někdy jen deset. Pomůcky jsou na nule, učebnice má stěží učitel, psací potřeby a papír s inkoustem jsou nedostatkové zboží. K čertu, i ta tabule s křídou je vzácnost. Chtělo to hodně imaginace k tomu, abyste tu něco jiného než vši pochytili.

Kolem roku 1900 se 90 % učitelů rekrutuje z řad mužů, o 20 let později se to překlopí v 84 % žen. Jak to? Ženy jsou spotřební zboží, které nikdo nemusí extra platit, vyjde to celkově levněji. Nespravedlnost vtělená do systému má překvapivě kladný efekt. Výrazně ubude fyzických trestů, školní třídy prohlídnou, žákům je tu věnována – často poprvé v životě – něco jako láskyplná péče. Škola je pro zedřené a usmrkané děti s od dřiny mozolnatýma prackama něco jako ráj, a fakt se sem těší.

Nechcete do školy? Zájemců je dost

Hodí se doplnit, že ti usmrkanci jsou především chlapci, protože vzdělávat děvčata je vážně mrháním času. Na ty žádná kariéra nečeká. Etnik, menšin a skupin, kterým je vzdělávání zapovězeno, je tehdy pořád víc než dost.

Výuka drtivou měrou spočívá v memorování a učení se něčeho zpaměti, čtvrtinu výuky si přitom osobuje náboženství. Hlupáci vysedávají v oslovských lavicích a rákoska pořád úřaduje dost často. Pořád je ale lepší nechat se seřezat, než domů nosit špatné známky. Ty vás totiž před rodiči prezentují jako neperspektivního jedince, který nemá budoucnost. Takže přednost dostane jeden z osmi vašich sourozenců (na školu pro všechny vážně peníze nejsou), a vy už máte navždycky od školy pokoj.

Škola před sto lety byla drsná, ale co v té době nebylo. Absolvování celé „základní“ školy vás ale povýšilo nad průměr a škola střední z vás udělala učence v měřítku celé vesnice. Vzdělání bylo cestou, jak to někam dotáhnout.

To, že někteří současní žáci a studenti žádnou zvláštní lásku ke škole necítí, má pochopitelně mnohá zdůvodnění. Jedním z nich ale zůstává, že jim chybí hezkých pár dvanáctihodinových šichet u pásu, aby se do školy v pátek zase začali těšit. Vzdělání je totiž privilegium, které mají zadarmo.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Filmové dokumenty, které si nehezky pohrály s pravdou. Tvůrci nás pěkně vodí za nos

Dějiny posilování. Jak cvičili borci v antice a středověku a kdy vlastně vznikla moderní kulturistika