Dějiny posilování. Jak cvičili borci v antice a středověku a kdy vlastně vznikla moderní kulturistika

Důraz na sílu a vyrýsovanou postavu bývá dáván především v západním světě, i když ani tady není tahle tradice nepřerušovaná. Počátky tělesného cvičení lze ale nalézt všude po světě. Jak se vyvíjelo posilování v průběhu dějin?

dějiny posilování

Dějiny posilování: pravěcí lidé neposilovali, ale…

Naše dějiny posilování začínáme od pravěku. Lidé ale neposilovali, ale lovci, kteří migrovali za stády zvěře, se fyzickým aktivitám věnovali tak nějak přirozeně. V tomto ohledu ovšem nemůžeme nezmínit neandertálce (Homo neanderthalensis). Na rozdíl od nás, druhu Homo sapiens, jehož počátky je nutné hledat v Africe, vznikl tento lidský druh v Evropě, a to v drsných podmínkách dob ledových. Přizpůsobení se jim a náročný život se projevil i na tělesné konstituci neandertálců. Mnozí paleoantropologové dokonce tvrdí, že zástupci tohoto druhu byli zřejmě silnější než jakýkoli dnešní člověk.

Antické Řecko a olympijské hry

Tělesná kultura je známá z mnoha míst světa (Indie, Čína apod.). Posilování jako takové má ovšem prvopočátky zřejmě v antickém Řecku. Účelem těchto aktivit bylo získat sílu, a tu následně předvést v rámci klání olympijských her, tedy slavností, které měly upevňovat řeckou kulturní příslušnost. Ostatně tělesné propozice na klasických sochách mluví za vše. Vynikal přitom zejména Milón z Krótonu, což byl zápasník žijící v 6. století, který prý cvičil tak, že nosil na zádech býčka, a jak rostl, sílil i Milón. Tento muž zvítězil na pěti olympiádách v řadě, stejně jako na dalších kláních a byl považován za nejsilnějšího člověka své doby.

Gladiátoři v antickém Římě

Římané olympiády nepořádali, z jejich doby jsou známí spíš gladiátoři, tedy bojovníci, kteří soutěžili v amfiteátrech. Mezi těmito souboji (proti lidem i zvířatům) byli drženi v gymnáziích (kasárnách), kde zvyšovali svou sílu a zdatnost opakováním tělesných cvičení, nejčastěji s váhou vlastního těla. Gladiátoři byli často otroky, válečnými zajatci nebo zločinci, ale existovali i profesionálové. Jejich ohromnou sílu nakonec Řím pocítil několikrát na vlastní kůži, a to zejména při třetím povstání otroků, které vedl proslulý Spartakus. Přestože byly nepokoje nakonec potlačeny, otroci vítězili v bitvách proti mnohem početnějším armádám.

Fyzické cvičení ve středověku a za renesance

Po prosazení křesťanství, které tělo považuje za hříšné, přestalo být fyzické zdokonalování předmětem zájmu. Po pádu Římské říše se tělesné cvičení z Evropy vesměs vytratilo. Přesto částečně přežívalo ve vojenských táborech v Byzantské říši, což byla pokračovatelka Východořímské říše a u Arabů. Díky křížovým výpravám, které mířily na východ, se potom zapomenuté umění vrátilo zpět. Ostatně výcvik na rytíře zahrnoval i fyzický trénink, znovu zejména s využitím váhy vlastního těla. Z doby renesance pak známe potulné akrobaty, kteří by své kousky jistě nemohli provádět bez náležitého tělesného cvičení, které existovalo i v následujících dobách.

Nový rozkvět tělesného cvičení

V 19. století se začalo tělesné cvičení dostávat do ohniska zájmu širší veřejnosti. V této době ostatně vznikla gymnastika, stejně jako fenomén kočovných siláckých představení. Jmenovat přitom musíme především Eugena Sandowa, tedy Angličana německého původu, který je dnes považován za otce moderní kulturistiky. Cvičením s vlastní váhou i s břemeny dosáhl úchvatné síly. Jeho vzorem byli mimochodem řečtí a římští atleti, takže se kruh částečně uzavírá. Sandow v roce 1901 uspořádal první kulturistikou soutěž (Londýn) a soška ze soutěže Mr. Olympia nenese jeho podobu náhodou.

V první polovině 20. století přichází změny

Velcí siláci se objevovali i ve 20. století. Cvičení se ale poněkud změnilo. Zatímco do této doby převládalo cvičení s váhou vlastního těla, nyní byly vynalezeny jednoruční a obouruční činky, jaké známe dnes. Činky byly sice společně se závažími používány již dlouhou dobu, ale teprve nyní vznikly činky s nastavitelnou hmotností, což dávalo možnost mnohem systematičtějšího tréninku. Pozornost se tak postupně začala obracet ke cvičebnímu nářadí a nové formy cvičení začaly vznikat jako houby po dešti, což se mělo brzo projevit naplno.

Nástup fitness center

S nástupem cvičebních strojů začala vznikat místa, kde si mohli zájemci zacvičit na všech pěkně pohromadě. Ve druhé polovině 20. století se objevily posilovny nebo fitness centra. Činky a cvičební stroje umožňovaly procvičovat jednotlivé skupiny svalů, takže kulturisté začali vypadat opravdu neuvěřitelně. Tato tradice ostatně trvá dodnes. Na druhou stranu se v poslední době stále více objevují zastánci cvičení s váhou vlastního těla, tedy tzv. kalisteniky. Ti tvrdí, že trénink v posilovnách sice vytvoří vypracované tělo, ale nepřirozeným postupem. Člověku podle nich nedodá funkční sílu, ale pouze vnější lesk. Jaký je na to váš názor?

Autor: Petr81

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Mýty o lidském těle. Bílé zuby jsou zdravější, otisky prstů jedinečné, a svaly rostou při posilování! Skutečně je to tak?

Dá se ze zápasu na život a na smrt vytřískat remíza beze ztrát? Gladiátoři mohli přežít, i když souboj prohráli. Jak to chodilo v arénách?

Loading...




Send this to a friend