Skvělý nápad, ale to přece nevymyslela žena. Nebo ano?

Nejprve ty drobnosti. Na samém počátku 20. století byl automobilismus doménou mužů, a proto nikdo z branže nechápal dopad „objevu“ Mary Andersonové z New Yorku. S čím že to přišla? Stěrače, které by čistily zanesená čelní skla. Její nápad ovšem zapadl, a po letech z něj automaticky těžili jiní.

Stěrače ve skutečnosti vynalezla Mary Andersonová z New Yorku. (foto: 123RF)

Hru Monopoly asi též znáte. V prapůvodním originále, jako výsměch hrabivému kapitalismu, tuhle stolní gamesu pod názvem Landlord´s Game sestavila pro pobavení přátel Elizabeth Phillipsová. V roce 1903 si jednu partii zahrál i Charles Durow, a to bylo naposled, kdy jí udělala radost.

A vzpomenout musíme i na Margaret Knightovou, dělnici z papíren. Přišla na to, že skládání pytlíků se dá realizovat mechanicky a potřebný stroj i vynalezla. Objev si okamžitě připsal Charles Annon, který u soudu vítězně zazářil s fantaskní obhajobou: „Ten stroj je tak geniální, že jej nemohla vynalézt žena, ne?“

Muži, kteří rozumí plenám

Marion Donovanová měla dobrý byznys plán a nápad. Na trh chtěla v roce 1949 prorazit s papírovými jednorázovými plínkami. Pokaděné plínky jsou přece ženská branže, ne? Jenže šéfmanažeři z Pampers neviděli žádný přínos. Produkt byl jen na jedno použití, nedal se prát. Ideu odepsali. O osm let později pak zazářil na výroční radě Victor Mills s novým trhákem, papírovou jednorázovkou. Fantastické, že? A to na to přišel sám, pašák…

Zamotaná historie se pojí i s trhákem společnosti IBM, počítačem Harvard Mk. II. Operační systém, dá-li se to tak s nadsázkou nazvat, pro něj naprogramoval John von Neumann. Za to mu patří náš dík. Nicméně programovací jazyk, jeho primární mechanismus a základní stavební kámen, pro něj vytvořila Grace Hopperová. O ní ale zrovna v historii výpočetní techniky slyšet nejde.

Věda je drsná milenka

Psal se rok 1953, když pánově Watson a Crick z univerzity v Cambridge sesbírali vavříny vítězů a později Nobelovu cenu za vytvoření modelu struktury molekuly DNA. Ano, dvoušroubovice. Háček byl v tom, že by se nehnuli z místa bez krystalografických dat od Rosalindy Franklinové. Na kterou si při té slávě trochu zapomnělo.

Věda je vůbec zapeklitý oříšek. (foto: 123RF)

O tři léta později minula Nobelovka i Chien-Shiung Wu, nukleární fyzičku. Zásluhy za její nápad si totiž připsali kolegové. A kdo by se tehdy staral o nějakou Číňanku. Sítem dějin neprošla ani Vera Rubinová, jejíž přínos byl zásadní pro porozumění pohybu planet a fungování toho, co nazýváme temnou hmotou. Její myšlenky opět proslavily dva jiné badatele, kteří kromě doktorátu měli i bimbase, a tudíž vrozenou šanci na uznání.

Principy jaderné fúze a štěpení atomů? Dost zásadní téma, které proslavilo Otto Hahna a přineslo mu Nobelovku za chemii v roce 1944. Že jeho „múzou“ byla Lise Meitnerová? To důsledně popíral. A letíme dál: přistání na Měsíci by se neobešlo bez spousty propočtů, které v NASA prováděla živá kalkulačka, Katherine Johnsonová. Pokud by z tohoto spektáklu vznikl film, nedostala by místo ani v závěrečných titulcích.

Ale to byl můj nápad

Objev pulzujících neuronových hvězd, pulsarů, zase přinesl Nobelovku za fyziku v roce 1974 pánům Hewishovi a Rylemu. Což je zvláštní, protože jejich skutečné objevitelce, Jocelyn Bell Burnellové, vlastně jen radili. Podobně neslavně pak dopadla i Nettie Stevensová. Její objev o tom, jak chromozomy ovlivňují pohlaví, dával dokonale smysl. Hlavně pak jejímu školiteli Wilsonovi, který její práci kompletně přebral.

Svět kolem velké vědy, novátorského bádání a zásadních objevů, nebyl nikdy zrovna férovou oblastí. Ceny se tu dávají jen za první místa, chvály se dočkávají spíše vyvolení a v soubojích o patentové prvenství vítězí ne schopnější, ale obvykle ti s hlasitějšími právníky. Omluvit a akceptovat to nelze, dnes, ani před dekádami.

Zrozeni z omylů: Vynálezy, které úspěšně změnily svůj původní potenciál

Před 60 lety byl vynalezen laser. K čemu všemu se dnes používá a jak moc může být nebezpečný?

Další galerie