Luis Garavito: Sériový vrah umučil a znásilnil až 300 dětí. Oběti nikdo nehledal

Jako dítě prožíval muka

Luis Garavito se narodil 25. ledna 1957 a byl nejstarším ze sedmi bratrů. Rodina žila v kolumbijském městě Genova, a když v roce 1964 vypukla občanská válka, právě tohle město bylo válkou zmítáno obzvlášť krutě. Do toho zasáhly Garavitovo dětství i rodinné problémy. Jeho otec byl alkoholik, navíc velmi krutý a surově bil svou ženu i všech sedm synů. Později vypověděl, že jej otec svazoval a on se pak musel dívat bezmocně na to, jak opilý tluče jeho matku. Při výslechu také přiznal, že v dětství byl obětí dvou sousedů, kteří ho rovněž mučili, mlátili a znásilňovali.

Garavito tak v sobě musel dusit vztek, hodně vzteku a beznaděje, to všechno muselo ven. Proto zabíjel zprvu drobná zvířata, čímž se chtěl také vybít. O něco později si pak začal uvědomovat, že je homosexuál a své mladší bratry začal v noci osahávat, když spali. Pohled na heterosexuální páry mu přišel odporný. Po dovršení šestnácti let se Garavito rozhodl odejít od rodiny, aby konečně unikl násilnickému otci. Začal cestovat po celé Kolumbii a živil se, jak se dalo. Prodával na ulici ve stánku nebo si našel práci na farmě.

Začal znásilňovat a později i vraždit

V Kolumbii desítky let trvala občanská válka, v zemi tak byl chaos a policii ledacos uniklo. Luis Garavito také v jejich hledáčku dlouho nebyl, a to i přesto, že se dopustil řady znásilnění, trest ho míjel. Když mu bylo 23 let, dostal se ovšem do psychiatrické léčebny, protože se potýkal s depresemi, ale ani tam se mu nedostalo potřebné péče.

Pomáhal si tak později alkoholem, hodně pil, a když se opil, byl hrubý a cholerický, navenek ale před ostatními působil v podstatě mile a velmi mírně. Také si našel přítelkyni, která měla malého syna. S nimi ale moc času nestrávil, protože z domova často utíkal a cestoval po Kolumbii jako v době, kdy odešel z domova. Za přítelkyní se vracel jen občas, v roce 1992 navíc začal na svých cestách také vraždit. Až do roku 1999 si mohl dělat v podstatě cokoliv, co jej napadlo.

Pečlivé a děsivé zápisky vraha dětí

Garavito si vybíral chlapce, vždy ve věku 6–16 let, ty si vyhlídl na ulici. Celou akci měl dobře promyšlenou, o tom, jak vraždil, si dokonce vedl podrobné zápisky. To, že měl své vraždy promyšlené, dokazoval i fakt, že si pečlivě vybíral pouze chlapce z velmi chudých poměrů nebo chlapce, kteří žili přímo na ulici a nikoho neměli. Jelikož byla země ve válečném konfliktu, nebylo to nic neobvyklého.

Tito chlapci byli důvěřiví, Garavito navíc působil mile a choval se jako přítel, děti lákal na příslib práce nebo na jídlo, občas jim kupoval drobné dárky. Než začal se svým šíleným plánem, jak dítě mučit a zabít, posilnil se vždy alkoholem. Chlapce pak odváděl na opuštěná místa, zde je svázal, znásilňoval, a nakonec těm nebohým dětem podřezal hrdlo.

Zjistil ale také to, že mučení mu přináší uspokojení. Proto přitvrdil, své pozdější oběti začal řezat na různých částech těla, znásilňoval je všelijakými ostrými předměty, těla pak také zohavoval. Několik z Garavitových obětí, které později policisté objevili, mělo odřezané genitálie, ty jim pak bestiální vrah dal do úst.

Jen zázrakem byl chycen

Nebylo snadné najít vraha, který se svých činů dopouštěl na mnoha místech, Garavito navíc vždy měnil styl oblečení, pokaždé vypadal jinak, jediné, co neměnil, byly brýle. Dopadení nemohlo napomoci ani to, že země byla ve válce, většinu obětí nikdo nehledal. Pět let tak vlastně vraždil, aniž by po něm někdo pátral. Jeden z nejhorších sériových vrahů na světě tak byl až do roku 1997 ve značné výhodě. Bohužel.

Až právě v roce 1997 policie náhodou narazila na masový hrob. V něm se nacházela těla 36 malých chlapců. Masový hrob se našel u městečka Pereira, všechna těla chlapců byla zohavená, a tak se rozběhlo pátrání. Až během něj se k policii dostaly informace o tom, že po celé Kolumbii se ztrácejí děti.

Ještě dva roky ale mohl Garavito řádit, mučit a znásilňovat nevinné oběti. Policie ale už aspoň něco dělala, začala také objevovat další mrtvá těla. Co měla společného? Všechna byla stejně zohavená a rozběhlo se pátrání. U jednoho z těl se našla vražedná zbraň a u té vrah zapomněl i lísteček s adresou.

Na adrese policie zastihla Garavitovu přítelkyni, která partnera dlouho neviděla, policii ale dala jeho věci. Mezi nimi se našly i zápisky s detailními popisy různých vražd. Konečně znali jméno bestie, které se tolik obávala celá země. Jelikož ale Garavito neustále cestoval, byl to problém. Nakonec až pozorný bezdomovec policii odhalil, kde se nebezpečný a krutý vrah nachází.

Po dlouhých hodinách výslechu se přiznal

Policii trvalo několik hodin, než donutila Garavita se přiznat, ale nakonec se to povedlo. Obviněn byl původně ze 172 vražd, ale odsouzen byl za 138 vražd. Podle svých slov se mstil společnosti a z výpovědí vyplývá, že obětí mohlo být až na tři stovky. S policií ale vrah spolupracoval, jelikož se většinou nepodařilo oběti identifikovat nebo těla vůbec nalézt, k obětem muže zákona dovedl.

Luis Garavito byl odsouzen k 1853 letům vězení, ale kolumbijské zákony dovolují věznit člověka maximálně 40 let, navíc bestiální vrah spolupracoval a choval se vzorně, takže mu byl trest následně snížený na pouhých 22 let vězení. V roce 2021 se tak mohl dokonce dostat na svobodu, což ale bylo nakonec po silných protestech zamítnuto.

Yvan Keller: Polštářový vrah oběti uspával. Tiše zabíjel 12 let

Michail Popkov: Ve dne řádný policista, v noci Angarský maniak

Další galerie