Rekordmani moci: kdo vládl po generace, a komu stačily desítky minut?
S králi, vůdci a prezidenty je pořád nějaká potíž. Někteří se u moci ani neohřejí, jiných se zase nezbavíte po generace.
Rekordmani moci jsou mezi námi už od dob starého Egypta. Faraon Pepi II Neferkar totiž zdědil „žezlo“ po předcích, a za bohem vyvoleného vůdce byl vyhlášen už v moment svého narození. Když k tomu připočítáme jeho extrémní věk – 94 let – máme tu hned jednoho šampiona.
Teprve za ním stojí svazijský kmenový náčelník Sobhuza II., který panoval dvaaosmdesát let. Na něj pak dotahuje nejvyšší sultán z Bruneje, a Karel Gustav XVI., král švédský. Ten je pořád ještě při smyslech.
Abychom nebyli nařčeni z předpojatosti vůči ženám, musíme zmínit královnu Alžbětu II. Velké Británii vládne od února roku 1952, a zatím to nevypadá, že by s tím tahle čilá stařenka chtěla přestat. Rekordmani moci ji tak mají ve svých řadách.
Špatně si nestál ani oblíbený komunistický diktátor z Kuby. Pravda, role, kterou v ráji dobrých doutníků a kvalitního rumu zastával, se postupně přejmenovávala, ale fakticky celou svou zemi řídil úctyhodných dvaapadesát let. Jen si to srovnejte s námi, a tím, co zažívali Kubánci. To už se nějaké čtyři roky nezdají jako takové peklo, ne?
Desítky generací a desítky minut
Zajímavý je i dynastický pohled na monarchie. Třeba turečtí sultáni vydrželi spravovat svou říši 21 generací. Britové dohledají nepřetržitý rodokmen vládnoucích předchůdců své panovnice až do 7. století. Celkem 47 generací.
Do kapsy je ale strčí momentální japonský císař Naruhito (který není moc vidět, protože moc nevládne). Je 126. mužem v rodové linii, který zastává císařský úřad. Dá se říct, že za takovou tradicí nejspíš stojí pořádná stabilita. Ne všechny „nej“ mají takové trvání.
Šampionem padoušství a rekordní délky vlády se stal i Pedro Lascuráin. V roce 1913 byl mexickým prezidentem. Necelých 45 minut. Víc ani nepotřeboval, ambice tohoto druhu úplně neměl.
Po léta byl spokojen jako ministr zahraničí, vyslanec v USA a opakovaně pak jako starosta Mexico City. Hvězdná chvíle pro něj nastala, když se generál Victoriano Huerta rozhodl, že svrhne stávajícího přesluhujícího prezidenta Maderu. Což se mu povedlo. Jenže tím, že jej unesl a zavřel do domácího vězení, ničeho nedosáhl.
Ke zradě stačí chvilka
Madera rezignovat nehodlal. K tomu ho přesvědčil až Lascuráin, muž, kterého považoval za dobrého přítele. V čemž se mýlil, protože když prezidentovi sliboval, že rezignace je cesta k přežití, vědomě lhal.
Mexická ústava navíc počítá s ledasjakými lapsy, takže po rezignaci prezidenta se kvůli kontinuitě moci chopí viceprezident (v tomto případě Pino Suárez), kdyby ten odpadl, tak je na řadě generální prokurátor (Adolfo Baca) a kdyby snad i on nemohl, tak se prezidentem stane tajemník prezidenta. Lascuráin.
Generál Huerta si to dobře spočítal, takže postupně dostal pod zámek všechny prostředníky v prezidentské linii, čímž se prezidentem stal zrádný Lascuráin, který konečně přepsal prezidenství na Huertu (a ten pak zlikvidoval všechny zmíněné). Krása.
Lascuráin se tak stal jedním ze tří prezidentů, kteří v rámci posloupnosti prošli mexickým prezidentováním za jediný den. Jako jediný to taky přežil. Jeho zradu mu ale Mexičané nezapomněli.
FOTO: 123RF
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Příklady z historie: jak přežít atentát. Buďte duchapřítomní, nespěte a zůstaňte sexy