Psychologie kultu: Co člověka vláká do sekty?
Na světě jsou tisíce sekt a kultů zasvěcených nejen všelijakým bohům a nadpřirozeným entitám, ale i samozvaným světským vůdcům a pochybným „mesiášům“. Z pohledu běžného člověka se pohnutky k přidání k některému z těchto hnutí mohou zdát zcela neuchopitelné – jen si zkuste položit otázku, zda by vás kdy napadlo následovat třeba Charlese Mansona, jehož „Rodina“ měla v 60. letech na svědomí hned několik brutálních vražd – společně se jim však pokusme přijít na kloub.
Uznáváme, Mansonův kult byl přeci jen poněkud extrémním příkladem, ale nějak jsme si vaši pozornost získat museli. Zaměřme se tedy i na „slušné“ sekty, jejichž vůdci svým nohsledům nepřikazují zabíjet. Je zajímavé, že většina psychologů a sociologů se shoduje na tom, že de facto neexistuje archetyp člověka s typizovaným psychologickým profilem, jenž by sloužil jako předplacená vstupenka na jeviště některého z mnoha světových kultů. Podle odborníků může hlásání sekty nalákat kohokoli – nás, vás i ty druhé. Na místě je tak samozřejmě zásadní otázka: Proč?
Vůdci nejsou hloupí: využijí vašich slabých chvilek
Ačkoli se jistě najdou kulty zaměřené primárně na nevzdělané masy (zde může jít také o prosté kulty osobnosti v případě populistických politiků a náboženských vůdců, např. imámů v islámu), není to tak, že by většina členů sekt patřila do řad negramotných nýmandů. Podle odborníků jsou mnozí naopak zcela racionální, mají dobré vzdělání a jednání ve většině podřizují principům logického myšlení. Přitažlivost sekt mnohdy tkví v příslibu řešení. Toto řešení může být individuální (v určitém ohledu zlepší život samotného jedince), ale i celospolečenské (slibuje vyřešení konkrétních společenských problémů, nastolení lepšího života pro všechny, nového světového řádu apod.).
Vůdci sekty a jejich pomyslná náborová oddělení ke své činnosti využívají základních poznatků z oboru psychologie. Tito lidé dobře vědí, že nejsnadnější oběti jsou ty, které jsou momentálně z různých důvodů „na dně“. Může jít o velmi citlivé jedince, kteří jsou právě po rozchodu a nic jim nedává smysl, ale i takové, které ke vstupu do sekty a následné setrvání láska naopak přiměje. Velmi často se členové sekty rekrutují také mezi lidmi s nízkým sebevědomím a těmi, kteří nejsou zvyklí přijímat lásku v některé z jejích podob. Když jsou pak vystaveni neutuchajícím projevům přízně, lichotkám a vstřícnému jednání ze strany existujících členů kultu i samotného vůdce, chtějí tento stav samozřejmě zachovat (a nějak se revanšovat) – a tak se přidají také. Aby tento nový řád věcí udrželi, musejí se později podvolovat různým ústupkům. V opačném případě (když jsou neposlušní, zpochybňují autoritu vůdce sekty, pravidla apod.) jsou vystaveni veřejnému ponížení a sociální izolaci.
V hledání smyslu života
Častými rekruty sekt a kultů jsou též jedinci, kteří buďto zažili existenční krizi, nebo zkrátka jen nevědí co s vlastním životem. To je zvláště patrné v demokracii, kde jsou lidé „vystaveni“ vysoké míře svobody, s kterou si mnozí z nás zkrátka neumí poradit. Řešením může být kromě jiného například zapojení do pevně daných struktur, kde se smyslem života stávají příkazy „shora“ (např. armáda), inklinace k některé životní filozofii (kupříkladu buddhismus), konverze k některému z etablovaných světových náboženství, nebo právě zapojení do sekty, která slibuje vše možné, od věčného života v duchovní sféře až po globální celospolečenský převrat.
Vzhledem k tomu, že svět a světový řád jsou čím dál tím komplexnější, není až tak těžké pochopit, že mnozí lidé namísto přijetí širokého spektra možností inklinují k návratu k jednoduché dichotomii a absolutním pravdám: dobro vs zlo, černá vs bílá, správně vs špatně apod. Toho ostatně nevyužívají jen vůdci sekt, ale i diktátoři a populističtí politici – někteří lépe (viz Adolf Hitler), jiní hůře.
Pozn. autora: Problematika a psychologie sekt a kultů je samozřejmě výrazně složitější, tento text proto berte spíše jako takový lehký úvod (či inspiraci při volbě tématu pro diplomovou práci). Po jeho přečtení snad budete souhlasit, že ne všichni následovníci světových kultů nutně patří mezi duševně choré a vyšinuté (mnohdy ba naopak).
A co vy? Dokážete si představit, že byste se stali členy sekty, kultu či jiné alternativní komunity podobného ražení? Pokud ano, jaký by musel být její příslib a co byste od ní očekávali?
Autor: Pseudofilosof
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
5 zabijáckých zvláštních jednotek světa