Sjetá archeologie: Odhalení tajemství doby bronzové. Psychedelika ovlivňují lidské společnosti již tisíce let
Že si lidé v prehistorii dopřávali nejrůznějších omamných látek? To je přece jasné. Takoví Peruánci začali se žvýkáním listů koky před 8000 lety, a dodnes s tím nepřestali. Podobný trend je patrný i ze zbytku světa, ale povětšinou nám k tomu chybí přesná data.
Například jsme dlouho nevěděli, kdy se poprvé někdo pořádně sjel v Evropě. Teď už ale máme jasno, díky práci toxikologů a archeologů. Napomohly tomu ostatky nalezené ve španělské jeskyni Es Càrritx. Tedy – španělské – ona leží na Baleárských ostrovech, přesněji řečeno na Menorce. A až do roku 1995 o ní nikdo neměl tušení. A i poté, co byla archeology objevena, se o svá tajemství dělila jen velmi neochotně. Nálezová situace tu totiž patří k hodně zvláštním.
Servírujeme záhadu bez odpovědí
Místo totiž velmi pravděpodobně bylo jakýmsi pohřebištěm, určeným převážně pro ženy a děti. Ne asi vyloženě obětiny, byť jim někdo věnoval docela dost péče. Po smrti jim totiž barvili vlasy načerno. Rituál takového ukládání těl tu začal zhruba kolem roku 3600 před naším letopočtem, a opakován byl po následujících osm století. Však tu také těch lidských ostatků leželo přes dvě stovky. Byli to příslušníci nějakého rodu, honorace, potomci náčelníků? Čert ví.
Počet otázek neumenšila ani atypická posmrtná výbava. Dekorativní krabičky, tedy spíše trubičky, naplněné prameny vlasů. Ale – aby to nebylo zase tak jednoduché – ty prameny vlasů sice patřily zesnulým, ale ne těm, co tu leželi. A navíc byly obarvené načerveno. Třeba tu někde poblíž leží ještě nějaká neobjevená jeskyně, s pohřbenými s načerveno obarvenými vlasy? Těžko říct. Zkrátka tenhle objev podněcuje fantazii. Ještě nekončíme.
Osoba s červenými vlasy
Badatele pochopitelně zajímalo, čím byly obarvené ty červené pramínky vlasů. A tak jich pár poslali do laboratoře, aby je prozkoumali pomocí hmotnostní spektroskopie a ultra-high-performance kapalinové chromatografie. Nu, a ukázalo se, že kromě přírodních barviček si nositel/nositelka těchto kadeří zpříjemňoval/a život koňskými dávkami přírodních psychedelik. Stimulantů i ryze halucinogenních drog. Koncentrace uvnitř vlasů byly prý dost šílené – atropin, skopolamin a efedrin – se z nich dal skoro ždímat.
Což je u vzorku, který má hezkých pár tisíc let za sebou, docela překvápko. A o tom pra-konzumentovi omamných látek to cosi vypovídá, byť vlastně o téhle osobě s červenými vlasy nevíme zhola nic. Mohl to být šaman nebo kmenová čarodějnice, kteří nějak zajišťovali spojení se záhrobím. Jisté ale je, že tahle osoba musela být permanentně vyjetá jak olej.
Přežívala totiž na dietě složené z durmanu, blínu bílého, mandragory lékařské a chvojníku křehkého. Zkrátka na všech rostlinách, které jsou na Baleárách dostupné a způsobují dezorientaci, narušení smyslů, prudké halucinace. Případně – u efedrinu – navyšují výdrž a bdělost. Objev z jeskyně Es Càrritx tedy přináší spoustu nevysvětlených záhad, ale taky jeden podstatný důkaz.
Už víme, že nejstarší doloženou konzumaci omamných substancí v Evropě je třeba datovat do doby bronzové, zhruba 3000 let před náš letopočet. A že už tehdy za to ona záhadná osoba s červenými vlasy uměla vzít tak, že by to položilo i Huntera S. Thompsona.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Ze života muly: Kolik se platí za pašování? A jak určitě nepřevážet drogy