Před 70 lety začal proces s československými hokejisty. Byl vykonstruován komunistickým režiem
V roce 1950 byla komunistickým režimem zničena první zlatá generace československých hokejistů.
Smetl ji vykonstruovaný proces. Československý hokejový tým byl po druhé světové válce na vrcholu. Na domácím MS v roce 1947 získal zlaté medaile, o rok později přivezl z OH ve Svatém Mořici stříbro a v roce 1949 vybojoval další zlato na MS ve Stockholmu. Naše tehdejší reprezentace zkrátka patřila v tomto sportu k naprosté světové špičce a zdálo se, že úspěchy budou pokračovat. Jenže před 70 lety došlo k událostem, které způsobily, že v celých 50. letech získal tým ČSSR „pouze“ tři bronzové medaile a na zlato si museli hokejisté počkat ještě daleko déle…
Mistrovství světa v Londýně
Českoslovenští reprezentanti se v březnu 1950 chystali na blížící se MS v Londýně, kde se chtěli pokusit obhájit zlaté medaile ze Stockholmu. Všechno ale nakonec bylo úplně jinak. 11. března 1950 zakázali komunističtí pohlaváři hokejistům na britské ostrovy odletět. Oficiálně se tvrdilo, že se jedná o solidaritu, neboť britské úřady odmítly vystavit vstupní víza československým rozhlasovým reportérům Josefu Lauferovi a Otakaru Procházkovi.
Ačkoli se o skutečných důvodech tohoto kroku spekuluje, když se např. hovoří o snahách Moskvy ovládnout světový hokej, špičky komunistické strany se obávaly emigrace československých hokejistů. To už předtím učinili Josef Maleček, Jaroslav Drobný a Oldřich Zábrodský a jen těsně před světovým šampionátem v Londýně také krasobruslařka Ája Vrzáňová. Ta po své úspěšném londýnském vystoupení zde požádala o politický azyl.
Akce v restauraci U Herclíků
13. března 1950 bylo hráčům definitivně sděleno, že se ČSSR mistrovství světa nezúčastní. Zatímco někteří mimopražští hokejisté odcestovali domů, zbytek týmu se jal zapíjet žal v restauraci U Herclíků, i když se zároveň jednalo o oslavu narozenin syna jednoho z hokejistů. Frustrace a alkohol ovšem učinily své a vůči státu a straně se hospodou nelinula právě nejlibější slova. Kolem deváté hodiny večerní tak vtrhla k Herclíkům Státní bezpečnost…
Obvinění, soud a odsouzení
Z restaurace nejenže byli odvedeni všichni přítomní reprezentanti, ale posléze byl zatčen rovněž Vladimír Kobranov, který už v době zásahu StB v hospodě nebyl, stejně jako Bohumil Modrý, legendární brankář, jenž už ovšem v roce 1950 vůbec nepatřil do národního týmu. Přesto byl označen za šéfa celého spiknutí a byl souzen a odsouzen společně s ostatními. Soud se konal po řadě výslechů a mučení na začátku října 1950 a hokejisté byli odsouzeni za špionáž a velezradu.
Tresty přitom byly dosti vysoké a hokejisté nebyli vězněni jen na Borech, ale část trestu si odpykali rovněž v uranových dolech. Údajná hlava spiknutí, tedy Bóža Modrý dostal 15 let a odsouzeno bylo i dalších devět hokejistů, a to k celkovému trestu v trvání 74 let a osm měsíců. Odsouzen na druhou stranu nebyl Vladimír Zábrodský, reprezentační kapitán. Ačkoli mu byla na chvíli pozastavena činnost, později se spekulovalo, že byl informátorem tajné policie. To se však nikdy nepotvrdilo.
Další osud vězněných reprezentantů
Ačkoli si hokejisté nakonec celé tresty neodpykali, když těm nejvíce postiženým byla v lednu 1955 udělena prezidentem Antonínem Zápotockým milost, přesto to mělo na jejich kariéru a život zásadní dopad. Po roce 1968 byli sice dokonce rehabilitováni a někteří z nich se ještě dokázali vrátit na ledové plochy, na druhou stranu Bohuslavu Modrému se práce v uranových dolech negativně projevila na zdraví a nakonec zemřel v roce 1963 v pouhých 47 letech.
Československý hokej navíc dlouho čekal na další světový úspěch. Tým ČSSR byl v roce 1950 jedním z hlavních adeptů na zlaté medaile, nakonec se jich ovšem dočkal až o 22 let později! Tehdy na MS v Praze dokázala zvítězit generace kolem Holečka, Pospíšila, Machače, bratrů Holíkových či Ivana Hlinky. Poslední pamětník procesu z roku 1950 zemřel letos v březnu. Navždy ovšem odešel Vladimír Zábrodský, který tehdy jediný vyvázl bez větších problémů.
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Příběh Nella Ferrary aneb jak se dědic cukrářské firmy vkradl do profi hokeje