Proč má Playboy v logu králíka? Paroháč se úplně nehodil
Sedmdesát let v branži a pořád pod jedním logem. To se někomu jen tak nepoštěstí. Ale zajíček Playboy je zkrátka silná značka. Přitom nechybělo málo, a mohli jsme si ji snadno plést s Jägermeisterem.
Padesátky byly i v západním světě hodně divoká léta. A milionář Hugh Hefner se rozhodl, že jim dodá trochu stability. Tím, že velmi specifické skupině čtenářů nabídne tu nejokázalejší porci všemožných stereotypů, hezky opepřenou sexy kočičkami. Čtení pro pány, časopis magazínového typu balancující mezi erotičnem, absurdním kýčem a katalogem luxusního zboží, který se zapsal do historie jako Playboy. Nebylo to umění, nebylo to porno. Bylo to akorát uprostřed, takže jste se za výtisk pohozený na stole tenkrát nemuseli stydět.
Čtení, za které se nemusíte stydět
Při čtení jste mohli vidět, jak si žije horních deset tisíc a u toho jste mohli snít, že tak jednou budete žít i vy. Playboy nebyl určen pro „ty dole“, ale pro střední třídu mužů, žijících na vyšší ekonomické úrovni – a smutně koukajících na vrchol, kterého nejspíš nikdy nedosáhnou. Jako uvolňující pohlazení tu byly kolekce odvážných fotek žen, které se svlékly za Hefnerovy dolary. Huňáči a kozičky, nic přehnaného.
Ženy tu byly představovány jako zboží, doplněk pozlátka společenského úspěchu, stejně jako rychlá auta a hodinky s diamanty. Na druhé straně, zrovna tady vycházely v tisku poprvé ty nejodvážnější literární díla a nejzásadnější rozhovory. Martina Luthera Kinga Jr. představil bílému publiku jako první Playboy. Psal sem Bradbury, Nabokov i Hemingway. Byla to zkrátka kombinace nízkého a vysokého.
Milionář Hefner měl sice peníze a nápad na časopis, ale to bylo asi tak všechno. Nebyl to žádný velký myslitel. Veškerou tvůrčí práci tak zastával Arthur Paul. Chlapík, který viděl dál. Nevytvářel pro svého movitého klienta přisprostlý časopis, ale ucelenou značku, brand. Něco, co by se stalo společenským pojmem.
Je libo dvanácteráka?
Byl to Paul, kdo zamítl Hefnerův návrh, aby se tenhle magazín pro dospělé jmenoval Stag. Řekli bychom jelen v říji. Tak se totiž měl původně jmenovat. Podle Hefnerových stag parties. Tedy rozmařilých večírků v jeho vile, kde se scházeli jako důstojní jeleni v říji na pastvě pracháči a celebrity, a nechali se obskakovat (pokud zrovna sami neobskakovali) mladými laňkami. Paul myslel, že Stag je až moc přímočaré, okaté. Nehledě na to, že to evokovalo staré paroháče. Arthur Paul chtěl něco neškodnějšího, nevinnějšího. Navrhl králíka.
Protože králík je svěží zvíře, plaché, živé, skákající. Nejdřív si vás opatrně očichá, pak uteče, jen aby se vrátilo a ohlodávalo vám mrkvičku. Je k poňuchňání, k pomazlení, roztomilé. Stejně jako ty slečny a playmates, které se u Hefnera producírovaly kolem bazénu. K tomu ten podtext o sexuální výkonnosti králíků, a je to jasné. Slizoun Hugh Hefner byl naprosto nadšený, protože takhle on ženy vnímal.
Paul k ušatému králíkovi doplnil jen motýlek, aby zvířátku dodal úroveň. Černá barva loga pak jednoduše představuje sofistikovanost, úspěch a jednoduchost. A název? Ten je vysvětlen podtitulem časopisu. Playboy je „zábava pro muže“. Muže, kteří mají úroveň a milují ženy. Tedy, v měřítcích sexistických stereotypů padesátých let.
Musí se ale nechat, že Paul i Hefner se do vkusu svých čtenářů naprosto trefili. Nadržený jelen v říji by asi tak dlouho nepřežil.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
TOP 5: Sexy aktivní tenistky. Která je ta vaše?