Nevšední rizika povolání, o kterých jste nepřemýšleli
Pravidelné létání vás nejspíš přiblíží Bohu, ale trochu jinak, než byste očekávali. Nádor se totiž neptá. A do kolika může na prstech počítat astronaut? Budete překvapení.
Létat si světem jako pták, poznat volnost a krásy celého světa! Pokud je tohle vaše představa ideálního povolání, staňte se poštovním holubem, ale ne pilotem/stevardem/letuškou. Ubíjející nuda a zdeptanost, vycházející z bezpečnostní rutiny, naprostého stereotypu a rutinního přesunu mezi terminály a hotely v cílových destinacích z vás vysaje energii. Pravda, tu ionizující vám zase doplní. Radiace? Ano!
Protože v nadoblačných výškách máte k radiaci mnohem blíž. Jak moc? Řekněme, že zpáteční let z Prahy do Dubaje vám nasolí kolem 0,2 mS. Což je asi tolik, jako byste si po obědě desetkrát zašli na rentgen plic. Pro pasažéra to v zásadě není úplně zvěrstvo, ale personál na palubě letadla stráví v 10+ kilometrech výšky na dálkových letech v průměru kolem 3 hodin, 15x měsíčně. Takže bezpečnou roční hladinku (20 mS) poměrně hladce překonají. Ano, dělat v jaderné elektrárně znamená, že do sebe ročně dostanete méně radiace, než po světě létající dámy a pánové ve slušivých uniformách. Pokud tedy neděláte v Černobylu.
Lety s ručením omezeným
Šance, že po vaší veteránské kariéře za kniplem přistanete na ranveji Tumor, je značná. I proto velké letecké společnosti frekventovaně propouští letušky po pár letech služby. Ne tedy že by se nutně okoukaly a ztloustly, ale prostě jen nechtějí nést zodpovědnost za jejich budoucí rakovinu. Dáte přednost povolání, které stoprocentně zesílí vaše zdraví? Celoroční pohyb na čerstvém vzduchu, fyzická práce bez stresu a přemýšlení a tak velká porce bakterií všude kolem, že vaše imunita bude nezdolná jako Rambo ve vietnamském lágru? Staňte se popelářem!
Práce u dráhy vás dostane k Chocholouškovi
Vrchol trapnosti? Administrativní břemeno a zoufalost klientů, spojené s povoláním na Úřadu práce, vás může vydeptat natolik, že tu dáte výpověď. Nedělejte to. V praxi to může znamenat, že coby nezaměstnaní zamíříte hned druhý den na ten samý Úřad práce k registraci. V ten moment, kdy budete vyplňovat formulář a zjistíte, že si ani vaše spolusedící kolegyně nepamatuje, kdo jste a co jste dělali dříve, totiž pochopíte marnost života. Ale teď vážně. K tomuhle poznání se můžete dopracovat i jinde. Třeba na dráze.
Utahovat si ze štíplístků je jako soutěžit na paralympiádě, takže se budeme raději soustředit jen na 85 tun váhy lokomotivy, jedoucí stokilometrovou rychlostí. Když něco sundá, potřebujete kbelík, lopatku a spoustu fantazie k tomu, abyste poznali, co to vlastně bylo. V pokrokovém Německu se to děje zhruba 800x za rok, takže šance zaměstnance na to, že se bude potýkat s důsledky železničního neštěstí, nehody či sebevraždy kolejového skokana, je víc než slušná.
Krev, vnitřnosti, jatýrka a plecko
V Buchenholmu funguje specializovaná klinika, kde profíci dávají dohromady těžce pocuchanou psychiku strojvůdců. Čeští mají smůlu, navíc tahle událost, byť nezaviněná, většinou znamená poslední tečku v jejich kariéře. Strojvůdci po nehodě běžně vykazují symptomy PTSD, tedy post-traumatického stresu. Stejně jako váleční veteráni. Protože rozsekaná těla, jejichž smrti jste nemohli zabránit, vám na náladě nepřidají. Mimochodem, stejnou otupělostí trpí i lidé pracující na jatkách. Pomůže jim někdo? Co třeba marihuana na předpis? Dáme si radši trochu ozdravného sportu.
Sport si žádá celého člověka
Zakleknout do bloku a po zaznění výstřelu vyrazit kupředu. Jasný, na tomhle prvku běžeckého závodu se nemá co zkazit, ne? Jenže výsledek tu záleží na tom, kolik startovní energie dokážete napálit takříkajíc do konečků svých prstů, že? Proto existuje reálně dost bývalých vrcholových a vytrvalostních běžců, kteří si definitivně poškodili prsty u nohy. Chybějící palec? Prosím, sportem ku zdraví.
Podobně, tedy bez prstů, končí astronauti. Pohyb ve stavu bez tíže se totiž neblaze podepisuje na distribuci živin a krve v těle, a dělené rukavice skafandrů jim v tom nepomáhají. Vtipně se tomu říká marťanská cukrovka. High five! …eee tak aspoň High four?
Ze světa filmu? Povolání s rizikem
Nejrizikovější štace u filmu? Pokud myslíte na kaskadéry, myslete znovu. Mají se jako v bavlnce, a i když dělají extrémní kousky, každý se snaží jejich zranění zabránit. Mnohem horší to mají kameramani, kteří jejich krkolomné skoky a pády natáčí. Na jejich bezpečnost se totiž tolik nehledí, a proto jich ročně zahyne srovnatelně více, než kaskadérů. Před každým pečlivě upoutaným kaskadérem, který se v inscenovaném provozu řítí v bouráku stovkou, totiž sedí chatrně připoutaný kameraman na vozíku a natáčí ho. Tihle chlapíci potřebují odbory!
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Práce snů? Tohle v jedné z nejhodnotnějších firem světa nehledejte. Peklo jménem Amazon