Zákulisí olivového oleje: Špinavé praktiky a pravdy o byznysu kolem této zlaté tekutiny
Jak se vyrábí olivový olej? To už 2000 let není tajemství a ani postup výroby se za tu dobu moc nezměnil. Potřebujete olivy, které samovolně opadají z přibližně dvacetiletého olivovníku na přichystanou plachtu. Pak je properete, proberete a za studena vylisujete, přefiltrujete a stočíte.
Z pěti kilo zralých oliv takhle uděláte litr extra panenského oleje. Co za to? Je to sice hrubé zprůměrování cen napříč planetou, ale litr takového oleje dnes stojí okolo 155 korun. Což vlastně vůbec není špatné. Poptávka a různé specialitky (lisování odpeckovaných oliv) samozřejmě s cenou hýbou směrem vzhůru. Nakonec je to zdravé a žádané. V čem je tedy háček?
Z pěti lahví je pravá jedna
Třeba v tom, že se každoročně prodá víc litrů extra panenského olivového oleje, než kolik se na světě ročně sklidí oliv. A jasně, asi odtušíte, že zdaleka ne každá oliva po sklizni zamíří na lis. Něco se nakládá a zavařuje, z něčeho se dělá olej rafinovaný, z pokrutin. Nižší sorty, ze kterých se dělá technické mazivo nebo příměsi do kosmetiky.
Ten nepoměr mezi sklizenými kily oliv a prodávanými litry extra panenského olivového oleje, který je určený výhradně pro konzumní „lidskou“ spotřebu, je obrovský. Když se naposledy dělaly testy kvality, ukázalo se, že 70 % na trhu dostupného olivového oleje v Kalifornii nemá s olivami moc společného. A v Itálii to bylo kolem 80 %.
Co za tím stojí? Je to prosté, milý Watsone. Pravlastí olivového oleje byla v Evropě Sicílie. A Sicílie znamená Cosa Nostra. Mafie. Sicílie historicky řídila veškerý transport olivového oleje do Států, a přitom ovládla i distribuční řetězce pro zbytek světa. A mafiáni ve velké míře za nitky tahají i dnes, když už je světovou jedničkou v produkci Španělsko.
Naředit, přelepit, prodat
Princip je prostý jako bulharská striptérka. Prostě se musíte dostat ke kvalitnímu olivovému oleji, a zvětšit jeho objem naředěním. Například méně kvalitními a lacinějšími rostlinnými oleji. Sójovým, řepkovým, slunečnicovým.
Takže si vegetariánský labužník s mastnou bradou pomlaskává, jak dobrý olivový olej ze Středomoří dostal, a přitom si maže salát krmným tukem pro dobytek. To, jak dalece se „ředí“ záleží jen na drzosti těch, co olivový olej pančují. Může to být 1:1 i 1:50.
Neštítí se využívat nižších sort průmyslového a kosmetického rafinovaného oliváku, které jen stáčí do lahví s tím luxusním, extra panenským. A to jsou pořád ty lepší varianty. V některých případech si vystačí i s řepkovým olejem, který chemicky „dochutí“ tak, že vás v lepším případě čeká jen pořádný průjem. Někdy pančovaný olej zahřívají a strouhají do něj voskové pastelky. Bon apétit!
Byznys, který nevoní
Náklady na pančování jsou v řádu haléřů, a se znásobeným objemem zisky proráží strop. V podfucích s olivovým olejem se protočí 16 miliard dolarů ročně. Producenti kvalitního olivového oleje by se proti tomu rádi vymezili. Koneckonců jim to kazí živnost. Ale to víte, s mafií je těžké pořízení.
Farmáře vydírá skrze distribuci vody (jeden olivovník jí potřebuje přes 80 litrů každý den, aby začal plodit dřív). Ovládá nemalou část zpracovatelských zařízení, stáčíren. Má pod palcem distribuci produktu. Zastrašuje farmáře, stojí i za vykořisťováním „nájemních pracovních sil“, většinou afrických migrantů, na velkých farmách.
Mafie čachruje s daněmi, když vyváží průmyslový olivový olej v tankerech do Států, a tam se z něj stává konzumní… Panensky čistý konzumní olivový olej má kolem sebe zkrátka hodně špinavý byznys. A většina lidí, kteří si na olivovém oleji pochutnávají, nejspíš neměla to štěstí ochutnat ten pravý.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Co se stane, když ostrovní státy skončí pod hladinou. Zákaz brček nepomůže a OSN raději nevolejte
Obchod s lidskými součástkami: Jaká je hodnota orgánů na černém trhu?