Klasická klišé, kterými nás filmy krmí a my to pořád dokola baštíme
Francouzské slůvko klišé se původně používalo v tiskařství, a znamenalo obtisk. Dnes se používá spíš ve významu zažitého stereotypu, nějaké situace, jež se „tiskne a opakuje“ podle předlohy stále dokola. Filmy jich jsou plné.
Začneme těmi drobnými, maličkatými klišé: automobil po zásahu z ruční palné zbraně efektivně neexploduje; samopaly opatřené tlumičem nevydávají tiché zasyknutí podobné myšímu prdu a ještě se nestalo, abyste s hadříkem namočeným do chloroformu někoho okamžitě uspali do bezvědomí. Auto spíš bez ohnivé exploze zastaví kvůli prostřelenému chladiči, tlumič udělá z extrémního hluku výstřelu kravál průměrné sbíječky a chloroform byste museli do úplného snění inhalovat nehezky dlouho. Přesto se tak děje v každém pořádném bijáku. Jak už jsme řekli, je to klišé. Stejně jako munice, která nikdy nedojde.
Ochutnávka ze scénáře
Až k nestravitelnosti nám pak filmy (nejen hollywoodské, ale i bollywoodské produkce) servírují klasické dějové menu: pan Průměrňák si nakonec vydobude srdce té největší sexbomby na scéně – a ta slečna se zjevem podprůměrně knihovnicky obrýlené intelektuálky nakonec uloví ekvivalent boxerkového modela. Pochopitelně, že se z každé ošklivky časem stane sebejistá kráska, ale až poté, co se jejich původní idol nehezky vybarví. Všichni žijí v milostném trojúhelníku a o svých citech si povídají! Ach, takové klišé…
Charaktery na všední den
Odstrkovaní dojdou duševní proměny a stanou se hlavními tahouny, obyčejní se stanou neobyčejnými, plaší objeví své vnitřní odhodlání. A i ten zázračný mužík v masce, vybavený super-schopnostmi a miliardářským jměním, žije dočista obyčejným životem a chce jen ty obyčejné lidské věci. Ano, ve filmech můžeme snít. Jestli se sejdou tři kamarádky, jedna z nich musí být rajda a jedna zrzka. Všichni vědci vypadají jako íkváči, nosí brýle a bílé pláště. Potřebujete taky jednoho prostomyslného chudáka, který všem odhalí velké selské moudro.
Načasování je klíčové
Do omrzení jsme konfrontováni s tím, že se pro děj zásadní věci vždy tak nějak stanou v ten správný čas. Hrdinky i hrdinové vždycky řeknou ty správné věci ve vhodný moment. A přitom znějí duchaplně, promyšleně, byť je ze sebe metají bez přípravy. Kolikrát jste něco takového sami za život zažili? Asi mockrát ne, viďte.
Všichni mají nějaké skryté trauma, s nímž se neustále dostávají do konfliktu – a ve správný moment je překonají. Ať už je to strach z létání, závratě nebo koktavost, udolají to. Tenhle případ bude vždycky řešit polda, kterému zůstává týden do důchodu. A vždycky se nečekaně objeví klíčový svědek.
Nehoda není náhoda
Obrovskou roli ve filmech hraje náhoda – a zpravidla je to náhoda šťastná. Záchrana na poslední chvíli, náhodné setkání po letech, náhlý záchvěv dobře načasované inspirace. Je jedno, jak komplikovanou „bombu“ ke zničení města, světa nebo vesmíru záporák vytvořil, odpalovací mechanismus stejně štelují dva drátky. Modrý a červený. Probít se bezpečnostním systémem do jakéhokoliv počítače je dílem vteřin. Když si za počítač sedne amatér, to správné přístupové heslo najde na třetí pokus. A to je ještě někde napsané vedle monitoru, nebo je to jméno kočky arci-padoucha.
Prostor pro debatu
Zatímco tuctoví pomahači záporáků odchází ze scény v cákancích krvavé kaše beze slov, finální bossové si dávají na čas a před svou smrtí vždycky dokáží dopovědět svou ideu, objasnit motiv svého počínání. Umírající klaďasové jsou až neuvěřitelně ukecaní. A nejen oni. Padouši zhusta lapeným hrdinům objasní celé své tajné plány. A chybět nesmí ani obvyklá srovnávačka – my dva, padouch i hrdina, si vlastně nejsme tolik nepodobní, že? Nesmí chybět hláška, kterou známe odjinud – třeba z jiného filmu – nebo odkaz na prequel/sequel či pokračování.
Romantika a sex
Bez jakých klišé by se neobešly filmové slaďárny? Shledání a návraty se odehrávají na těch správných nástupištích nádraží, letištní personál vás nechá za vaší láskou klidně doběhnout až na ranvej. Deštík při objetí je vždycky vlahý. Před krbem s praskajícím dřevem v rozporu s požárními předpisy vždycky leží kožešina a nikdo nepřikládá do kamen. Svíčky dohořívají, až když je dokonáno. Sex na pláži je romantika a ne drásavá kombinace abrazivního písku a soli na citlivých sliznicích. Milování ve sprše není o balancování na klouzavých dlaždičkách a bojleru, co se vypne po 50 litrech ohřáté vody.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Mimo záběr filmových návratů: Jaký byl skutečný Top Gun?