Cameo aneb mikro-role, které se zapsaly do filmové historie
V nejsladším jazyce opojného Hollywoodu se tomu říká cameo. Fakticky jde o mikro-role, hovorově řečeno štěky. Z diváckého hlediska nejde ani tak o účel oněch krátkých roliček v ději, jako o to, kdo si je střihne. Neočekávaní hosté, celebrity, herci z jiných filmů a seriálů, autoři scénáře.
První, kdo z cameo udělal zábavnou módu, byl mistr hororu – Alfred Hitchcock. Dívat se na jeho kultovní snímky se klidně můžete jen proto, abyste ho v nich hledali. S podobně železnou pravidelností se ve svých filmech (a desítkách jiných filmů a seriálů) objevuje i Tentin Quarantino. Pardon, Quentin Tarantino.
A další režiséři, kteří kouzlu mikro-rolí podlehli? Například Peter Jeden Prs-Ten Jackson. Objevil se na vteřinku v každém díle Pána prstenů. Sebestředné sklony projevili i pánové Tim Burton, Martin Scorsese nebo Roman Polanski. Dosadit sebe do malinké role ve filmu, který sami režírujete, úplně velký kumšt není.
Poklona tvůrcům i skutečným postavám
O dost zábavnější jsou proto camea ne-herců, kteří ale třeba stojí za námětem ke scénáři. Typickým příkladem je spisovatel Stephen King. Možná existuje nějaká nepsaná klauzule, že jeho knihy nesmíte zfilmovat, pokud ho někam do filmu neobsadíte? Možné to je.
To u Stana Lee (neplést si s Tomym Lee) byly štěky poctou od režisérů. Hvězda, která teď září už jen z komiksového nebe, se objevila ve všech Marvelovkách. I když na zlomky vteřin, jsou to asi ty nejhodnotnější záběry z akčních celovečeráků. Myšlenka vyjádřit poctu se objevuje i ve filmu Django.
Kdy? Krátký dialog na baru s Jamiem Foxem si střihnul Franco Nero, který hrál Djanga poprvé v roce 1966 (ostatně, postava Django Freeman se objevila v 31 různých westernech). Takže když Nero říká Foxovi „vím, jak se tvoje jméno hláskuje“, myslí to naprosto vážně.
Cameo tedy může být ze své podstaty vtípkem, kterému porozumí jen fajnšmekři a znalci. Když se například v jedné epizodě Star Trek: Nová generace objeví Mae Jemisonová, zelená kontrolka pochopení zasvítí jen u těch, kteří něco o objevování vesmíru vědí. Paní totiž byla první černou astronautkou. Klasikou pak je, když se v záběru objeví postava, jejíž život je sám o sobě námětem filmu. U Vlka z Wall Street by nás tedy neměl zaskočit Jordan Belfort. Ostatně, je to jeho životní příběh.
Na sílu, méně vtipné, děsivé
Jenže štěky celebrit jsou vtipné, jen když jsou nenucené. Takže když se v Iron Manovi dvojce objeví podnikatelé přes velké sny a technologie, Elon Musk a Larry Ellison, působí to spíše trapně. Elon se do filmů a seriálů navrací pravidelně, ale se zpožděním dodání vaší Tesly to určitě nijak nesouvisí.
A samozřejmě, jsou camea, která s odstupem času dost zabolí. Takže super-cyklista na steroidech, Lance Armstrong, poučující ve filmu Dodgeball někoho „aby to nevzdával a bojoval“, dnes úplně motivačně nefunguje. Slavným provarem je scénka ze Sám Doma, kde se mihne Donald Trump. Co k tomu dodat? Snad jen, že to nebylo poprvé ani naposled.
Neunavitelné korektory pravdy a bojovníky dobra dnes dráždí i scénka s mimozemských Michaelem Jacskonem v Muži v Černém 2, nebo role O. J. Simpsona v seriálu Kořeny. A nakonec mrazí i z výstupu Roberta Blakea – Záhadného muže – ve snímku Davida Lynche Lost Highway. Zabil svou manželku, a byť by na něj rádi v Hollywoodu zapomněli, pořád se jim s touhle scénou vrací.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Nevraživost na place aneb herci, kteří spolu nedokázali vyjít
V těchto filmech to nebylo hrané! Postelové scény, které byly mezi herci skutečné