První gramec, první walkman… Víte, kdy se z nich poprvé rozezněla hudba?
Všichni ji milujeme – bez ohledu na věk, kulturu i žánr. Hudba jednoduše patří k našemu životu, a zatímco někoho motivuje k lepším sportovním výkonům, pro další je prostě cestou, jak si užít ničím nerušený klídek a pohodu. A protože hudba je nepochybně koníček, kterému holdujeme všichni (a vlastně nás to tak trochu spojuje), připravili jsme pro vás zajímavý článek o vývoji těch nejdůležitějších přístrojů, které ovlivnily celý svět hudby.
V dnešní době bereme hudbu jakožto samozřejmost. Slyšet ji můžeme kdekoliv chceme – doma, v autě, při sportu, ve společnosti. Můžeme si ji pustit pomocí MP3, CD, vyhledat na YouTubu či Spotify nebo si naladit svou oblíbenou rádiovou stanici. Hudba nás zkrátka obklopuje na každém rohu, ovšem dříve tomu tak nebylo. To, co je pro nás dnes naprostá samozřejmost, dříve bylo vzhledem k technice něco svátečního, v některých momentech až nemyslitelného. Jak tedy s hudbou šel čas?
První gramofon
Byl to právě gramofon – úžasný vynález a přístroj, který ze dne na den doslova změnil svět. Psal se rok 1888, kdy v USA sestrojil německý vynálezce Emil Berliner vůbec první gramofon. Ten se v podstatě vyvinul z hracích strojků se záznamem hudby na děrovaném kotouči a fonografu, který zaznamenával zvuk na váleček.
První princip gramofonu byl uveden už v roce 1878, ovšem byl to právě Emil Berliner, který použil stranový záznam a místo válce vytvořil desky, čímž se na světlo světa oficiálně podíval vůbec první gramec.
První rádio
Přestože se mnozí domnívají, že rádio patří k nejstaršímu přístroji pro poslech hudby, není tomu tak. První rádio jako takové totiž bylo poprvé představeno až koncem 19. století a rádiové spojení objevil až v roce 1896 italský vynálezce Marchese Guglielmo Marconi. Rok předtím se mu povedlo sestrojit plně fungující bezdrátový telegraf.
Zprvu bylo rádio využíváno spíše pro přenos důležitých zpráv, avšak posléze na to fungovalo i pro ladění prvních rádiových stanic. A zejména historie rádia je propletená mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Ještě před jeho objevem totiž docházelo k několika objevům, jejichž zjištění v podstatě umožnilo výrobu rádia zrealizovat. Za poznámku stojí, že první pokusy o bezdrátové připojení započal už Nikola Tesla, nicméně prvotní registrovaný pokus o vyslání a zachycení rádiového signálu si na své konto připsal právě zmíněný Ital.
První kazetový magnetofon
O několik desítek let později došlo k další významné události, která posunula svět hudby zase o kus dál. Stál za tím první kazetový magnetofon. Ačkoliv počáteční myšlenka se datuje kolem roku 1935 v Německu, oficiálně byl představen v zámoří roku 1950. Nově bylo možné záznam nejen poslouchat, ale rovnou i nahrávat, což představovalo určitou revoluci na poli hudby. Jeho cena byla však příliš vysoká, proto nedovolovala masové šíření.
První walkman
Nyní se přesouváme do doby, od které se vývoj hudby obrovskými skoky měnil. Vše začalo v roce 1978, kdy japonské duo Akio Morita a Nobutoshi Kihara představili přístroje pod značkou Walkman, které se začaly prodávat první červencový den roku 1979. A právě Walkman znamenal obrovský boom – najednou jste si hudbu mohli vzít s sebou kamkoliv jste jen chtěli. Bez omezení a kompromisů.
Walkman byl koncipován na MC kazety, které bylo možné libovolně přetáčet. Zajímavostí je, že přestože značka Walkman byla u nás automaticky rozšířená, takto prezentovaná byla zprvu jenom v Japonsku. V ostatních zemích se totiž prodával pod názvy Soundabout, Freestyle nebo Stowaway.
První discman
Za zrodem prvního discmana staly dvě skutečnosti – samotný příchod Walkmana, ale také výroba prvních kompaktních disků jako takových. Vůbec poprvé bylo lisované CD vyrobené v srpnu roku 1982 v německém Hannoveru a krátce na to byla zahájená jeho masová výroba, která se setkala s obrovským úspěchem. V návaznosti na to v roce 1983 přišel Katsuaki Tsurushima (vedoucí vývojářského oddělení firmy Sony) s nápadem vytvořit podobné zařízení jako Walkman, avšak s možností přehrání kompaktních disků. A voilá! Objevil se první discman.
První minidisc
Pár let na to, konkrétně v roce 1991, se firmě Sony povedlo přijít s dalším úžasným nápadem – minidiscem (MD), tedy magnetooptickým médiem, které sloužilo především pro nahrávání a distribuci hudby. O dva roky později byl na trh uveden i minidisc, který byl schopný ukládat data, přičemž kapacita byla obdobná jako u CD.
První MP3
Počátek éry MP3 v podstatě představoval konec discmanů. Návrh digitálního zvukového přehrávače ovšem vznikl už v roce 1979 od britského vynálezce Kanea Kramera. Samotný koncept byl poměrně podobný modernějším MP3, avšak přístroje na tu dobu měly velmi malou kapacitu, proto nebyly takřka použitelné.
Přestože si svůj vynález nechal patentovat, v roce 1988 mu z důvodu dluhu nebyl patent prodloužen, čímž přišel o chvíle své slávy. Nápad byl totiž posléze využit i mnoha jinými firmami, mimochodem se rovněž stal inspirací pro firmu Apple. Oficiálně byl první MP3 přehrávač představen v roce 1988 firmou Saehan. Kromě displeje, možnosti poslouchat i ukládat záznamy, potěšil i velikostí paměti, která dosahovala 32 GB.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Hudba jako problém: můžeme si poslechem muziky uškodit? Ano!