Nejslavnější alkoholici historie: Jak vznikaly největší věci v dějinách? Pod vlivem

Napadlo vás někdy, jaké by to asi bylo vést učenou rozpravu s těmi nejslavnějšími spisovateli, státníky nebo filozofy historie? A věděli jste, že na hlubší debatu s nimi by to chtělo hlavně trénovaná játra?

alkohol

Začneme u klasika antické filozofie, Otce kritického myšlení. Sokrata. Ano, přesně toho fousatého dědy zabaleného do prostěradla. Jak je známo, úspěšně vedl mnohá učená symposia, debatní kroužky. Méně se už ví o tom, že své diskutující oponenty nedrtil jen svou přímočarou logikou, ale taky nekonečnou tolerancí k alkoholu. Během mnohadenních symposií se totiž nepila voda, jen víno. Sokrates byl tím, kdo se dokázal udržet při vědomí nejdéle, a mít vždycky poslední slovo.

Sokrates
Nejlíp to Sokratovi myslelo po pár lahvích. (foto: depositphotos)

Vojevůdci a vladaři pod vlivem

Sokrates měl své konání pod vlivem pod kontrolou. Alexandr III. Makedonský, přezdívaný Veliký, své stavy nereguloval vůbec. Je vlastně neuvěřitelné, že ten největší vojevůdce a dobyvatel po většinu své kariéry prakticky netušil, co přesně se kolem něj odehrává a kde zrovna je. V opilosti zabil svého přítele – milence, během mejdanu „omylem“ vypálil paláce v Persepolis. Jeho nejoblíbenějším nápojem byla starověká variace na medovinu, a konzumoval ji po celých vědrech denně.

Že muslimům zakazuje víra konzumaci alkoholu? Hektolitry kyperského vína, popíjené z váz, stály za skonem Selima II., tureckého sultána. Když byl na mol, uklouzl na mokrých dlaždičkách a utopil se v bazénku ve svém vlastním harému. Násoskou a Nejvyšším opilcem jej titulovali všichni. V době jeho skonu patřila celá Osmanská říše k nejperspektivnějším impériím světa. Po Selimovi už nastoupili abstinenti, a s tureckou nadvládou to šlo jen z kopce.

vojevůdce
Socha Alexandra Velikého v Soluni (foto: depositphotos)

Vědecky řečeno…

K alkoholismu vedou nejrůznější pěšinky. Benjamin Franklin se k němu dopracoval vědeckou úvahou. Dospěl totiž k názoru, a to zcela správnému, že sanitace pitné vody je v rodících se USA mizerná. A tak dával přednost nápojům, u nichž obsah alkoholu garantoval nezávadnost. Státník, přírodovědec a vynálezce hromosvodu, byl díky tomu permanentně v lihu. Proč asi myslíte, že jej poslali na diplomatickou misi do Francie? Na kontinentální divoké večírky byl víc než dobře adaptovaný…

Karl Marx začal jako publicista a spisovatel, později se z něj stal politik, kritik klasické ekonomie, aby se nakonec dopracoval na teoretika dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Co ho k tomu vedlo? Inu, pokud budete konzumovat deset piv denně, začnete s tím dřív nebo později mít komplikace v práci, a záhy budete mít problém živit se slušnou prací. Alkoholismus je prostě časově náročný koníček a myšlenky komunismu taky dávají smysl, jen dokud nevystřízlivíte.

Marx
To se to Marxovi rozdávalo moudra. (foto: depositphotos)

Umělci si neodříkají

K nezapomenutí je i Vincent van Gogh. Průkopník impresionismu, malíř. Ten s uřezaným uchem. Náběh na řadu psychických neduhů tak nějak podědil (spekuluje se hlavně o schizofrenii), ale určitě si nepomohl tím, že denně konzumoval dvě láhve absintu nalačno. To se to pak tvoří… V tomhle ohledu pak byl zajedno s George Gordonem Byronem, průkopníkem romantismu. Ten tvrdil, že rozumný člověk je ten, který se opije. A šel tomu naproti. 6-7 lahví vína za večer pro něj nepředstavovalo problém.

Mark Twain se nejmenoval Mark Twain. To bylo jen umělecké jméno, které si vyvolil spisovatel Samuel Langhorne Clemens. A proč zrovna Twain? Protože to znamená „dvakrát“. Drinky si rovnou objednával dvojmo, aby obsluhu v barech nebolely nohy. Jeho životním krédem bylo: „Nikdy neodmítej sklenku s dobrým pitím.“ Zamiloval se do míchaných koktejlů, a zakládal si na tom, že pil před snídaní, před obědem, večeří a před spaním. Každý den. Dožil se 74 let, a je nejstarším alkoholikem v našem seznamu.

Pulitzerova cena, Nobelovka za literaturu. A taky konstantní nestřídmá konzumace alkoholu, od 15 do 61 let. Ernest Hemingway je prostě fenomén. Ve městech, kde pobýval, se rozmohlo osazovat některé židle v barech cedulkou: „Tady Hemingway neseděl“ – bylo to úspornější, než je dávat na židle, kde vysedával pravidelně. Oblíbené pití? Daiquiri. Kolik? Prakticky hned jako dopil, řekl si o další. Jeho úsporná literární forma tak mohla vycházet i ze strohosti myšlenek notorika.

hemingway
Socha Ernesta Hemingwaye se sklenicí daiquiri v kubánském baru. (foto: depositphotos)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Bláznivé alkoholové míchačky, které se vyskytují jen v českých hospodách

Jakou smrtí byste pravděpodobně zahynuli na Divokém západě?