Zrození nemravnosti: jak vypadaly a kdy vznikly první filmy pro dospělé?

Poprvé se obrázky do podoby filmu rozhýbaly v roce 1878. Cválající kůň byl bezva, byť snímaný jednou kamerou zrovna nebyl. To scénka ze zahrady, trvající – považte – celých 2,1 vteřin už je něco jiného. A následovaly tucty dalších: příjezd vlaku, návštěva holičství, cirkus. Ohromené diváky tehdy zajímalo jediné: kdy se konečně dočkají na plátně pořádného porna? A jejich nářky byly vyslyšeny.

Nečekejte zázraky. Tehdy to ale stačilo

Těžko říct, kdy se po objevu klasické fotografie objevily první lechtivé momentky, ale dlouho to jistě netrvalo. U filmu to totiž byla bleskovka. Nejspíš se hned poté, co doklusal kůň, už někdo někde začal sestříhávat první „živé akce“. První v archivu dochovaný erotický film totiž nese datum 1896, a podle všeho je asi padesátým takovým dílkem v pořadí. Předchozí do současnosti bohužel nepřečkaly.

Ne že by bylo vyloženě o co stát. Le Coucher de la Mariée, tedy Nevěstin západ slunce, je prostě sedmiminutovým koupelnovým striptýzem. Ačkoliv se filmům tohoto ražení říkalo risqué (riziko, vzrušení, dobrodružství), bylo to zhusta jen o svlékajících se dámičkách z tuny krajek, punčošek a korzetů. I tehdy z toho ale vilným pánům praskaly čočky v monoklech.

Francouzský film je legenda

Filmy to byly (zaplaťbánbů) němé, doprovázené v lepším případě na piano. Promítaly se ve speciálních kinosálech a na soukromých večírcích vybrané společnosti. Za lístek na takový odvaz jste přitom zaplatili asi pětkrát tolik, kolik by vás reálně stála holka z ulice. Zase to ale bylo bez rizika kapavky.

Proslavenými průkopníky tohoto nemravného řemesla se stali pánové Pirou a Kirchner, Francouzi s naleštěnými kníry. Stříbrnému plátnu a své zemi tím prokázali medvědí službu, protože se obecně všem lechtivým filmům ještě skoro 100 dalších let přezdívalo „francouzské“.

A zapomenout bychom určitě neměli ani na kabaretní umělkyni Louise Willy, vůbec první hvězdičku pornobranže. Rychle zapomenutou, protože už za pár měsíců po jejím svlékacím debutu ji převálcovala břišní tanečnice Fatima. Ta toho čistě technicky do záběru ukázala ještě méně, ale zase se to hezky houpalo.

Boom lechtivých filmů

Po dvojce Pirou&Kirchner se do režie a produkce pouští bratři Pathéové, a pak už se situace stává poněkud nepřehlednou. Prakticky v každé evropské zemi funguje jedno či více studií, které chrlí podobná dílka ve zběsilém tempu. Například Rakušan Johann Schwarzer jich dokázal nasekat dvaapadesát, než mu krám vybílili policejní cenzoři.

Tehdy se znovu ukázalo, že špatná reklama je nejlepší reklama, a brzy i v každém krajském městečku české kotliny fungovalo aspoň jedno Herrenabende-kino, kde se dalo něco ze světové produkce zahlédnout. Byl to učiněný zlatý důl. Další důležité prvenství pak dosáhli Američané, kteří částečnou nahotu dokázali dostat i do filmů určených širší veřejnosti.

Němci? Vážně jsme tak překvapení?

Pokud ale hledáte něco víc, než ze županu výhrůžně trčící bradavky, nebo dívčiny tancující na paloučku, musíte si počkat až na rok 1910 a německou produkci. Desetiminutový snímek Am Abend už vlastně, jen černobíle a rozostřeně, ukazuje totéž, co nabízí současnost. To by jako encyklopedická přehlídka znalostí stačit mohlo, ne? Teď už jen někoho pozvat ke společnému sledování…

FOTO: 123RF

Bizarní filmy, které raději nikdy neměly vzniknout. Už jste je viděli?

Nejlepší filmy podle skutečné události aneb které snímky se vyplatí vidět?

Další galerie