Efekt Barbry Streisand: pokud chcete něco na internetu skrýt, nesnažte se to zakázat!
Efekt Barbry Streisand (Streisand Effect) je sociální jev, který se úzce vztahuje především k virtuálnímu světu. Zjednodušeně řečeno – pokud chcete, aby se něco na internetu nedostalo k očím většího množství lidí, určitě se to nesnažte zakázat.
Proč právě efekt Streisandová?
Psal se rok 2003. Fotograf Kenneth Adelman tehdy fotil kalifornské pobřeží a pořízené snímky následně zveřejnil na serveru Pictopia.com. Na tom by nebylo nic divného. Nicméně na jedné z fotografií se vyskytoval i dům Barbry Streisandové v Malibu. Známé americké herečce a zpěvačce se to nelíbilo, a tak fotografa zažalovala pro porušení soukromí. Soudní spor ovšem nejenže nevyhrála, ale navíc došlo k zajímavému, byť asi předpokládanému efektu. Server, z něhož byly předtím snímky staženy do té doby pouze šestkrát, navštívilo během měsíce přes 400 000 lidí. Streisandová tedy nedosáhla svého a výsledek byl přesně opačný tomu, co původně zamýšlela.
Zakázané ovoce chutná nejlépe
Fráze, že zakázané ovoce chutná nejlépe, je obecně známá a na efekt Streisandové se skutečně hodí. Pokud totiž budete chtít něco veřejnou cestou skrýt, pouze tím o danou věc podnítíte zájem.
Tento efekt se týká třeba i další americké zpěvačky, Beyoncé. Na počátku roku 2013 zveřejnil server Buzzfeed snímky, které nebyly zrovna běžné. Zpěvačka měla vystoupení během finálového zápasu NFL (tzv. Super Bowl) a Buzzfeed se soustředil na nejlegračnější výrazy jejího obličeje. Na popud zástupce zpěvačky měl server sedm těch nejvíce směšných fotek stáhnout. Jenže to se nestalo, a navíc právě tyto snímky byly zveřejněny znovu, a to s titulkem „Nelichotivé fotky, které tiskový zástupce Beyoncé nechtěl, abyste viděli“. Jaký to mělo efekt, asi netřeba zdůrazňovat.
I další příklad se týká hudby, tentokrát ovšem v trochu jiném smyslu. V roce 2008 přidala organizace Internet Watch Foundation (IWF) článek na anglické Wikipedii o albu Virgin Killer (1976) od skupiny Scorpions na černou listinu s dětskou pornografií. Byl zde totiž přebal desky, na kterém je nahá mladička dívka. Jenže publicita, jíž tento krok odstartoval, zapříčinila, že se obrázek z Wikipedie rychle šířil i na další stránky. Dle IWF chce organizace minimalizovat dostupnost neslušných snímků dětí na internetu, v tomto případě ale mělo její počínání přesně opačný efekt, totiž ten Streisandovský.
Zákazem uznáváš pravdu aneb efekt Streisandové v politice a firemní sféře
Efekt Barbry Streisandové se pochopitelně netýká pouze populární kultury, ale také mnoha dalších oblastí. Výše jsme se zmínili o zájmu veřejnosti o zakázané ovoce. Existuje však ještě jeden faktor. Známý římský historik Tacitus napsal: „Vždyť čeho si nevšímáš, pomine; zlobíš-li se, zdá se, že to uznáváš za pravdu“. A rázem jsme u politiky a velkých korporací.
Na konci roku 2007 zablokovalo Tunisko lidem přístup ke stránkám YouTube a Dailymotion, protože zobrazovaly tuniské politické vězně. Jenže následně se internetem začala šířit videa o občanských svobodách, a to v kombinaci s pozicí paláce tuniského prezidenta na Google Earth. Díky zákazu tak vznikla globální kampaň. O tři roky později zase předal web WikiLeaks médiím přepis amerických kabelogramů, načež se stal terčem DoS útoku, který ho měl znefunkčnit. Lidé nicméně stránky začali zrcadlit na mnoha dalších místech a přepisy tak zůstaly dostupné.
Posuňme se ale o další tři roky směrem k současnosti. V roce 2013 nahrál uživatel ghostlyrich na YouTube video jako důkaz, že se spontánně spálila baterie v jeho telefonu Samsung Galaxy S4, čímž vlastně jen potvrdil obecné problémy s extrémním přehříváním tohoto modelu. Při reklamaci chtěla společnost důkaz a dostala odkaz právě na ono video. Samsung klienta kontaktoval, přičemž mu sdělil, že k úspěšné reklamaci nejen musí nahrávka zmizet, ale zbaví společnost zodpovědnosti a o události už nebude informovat. Ghostlyrich ale sdílel na YouTube další video, v níž o tomto „návrhu“ promluvil. A výsledek? Původní nahrávka měla během týdne 1,2 milionu zobrazení!
Efekt Streisandové v České republice
Tento efekt lze samozřejmě zaznamenat i u nás. Asi nejvíce známá je kauza okolo facebookovské stránky Žít Brno, jejíž autoři svými příspěvky ironicky napadali brněnský magistrát, který je proto nechal počátkem roku 2014 odstranit. Jenže rychle vznikla stránka s názvem Žít Brno RIP, jež během několika dní překonala počtem fanoušků stránku původní (přes 17 000). Navíc se iniciativa Žít Brno nechala zaregistrovat jako politické hnutí, které v komunálních volbách téhož roku vyhrálo v městské části Brno-Střed (9 mandátů) a v celkovém pořadí voleb do zastupitelstva skončilo třetí (7 mandátů). To magistrát po svém původním kroku asi opravdu neočekával.
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: