Cestování dříve? Vyrazit na dovolenou znamenalo hromadu peněz, nebezpečí a hodně dní volna na cestu

Tu cestu na dovolenou z Prahy do Káhiry pořídíte pod šest hodin, a její nejméně příjemnou částí je asi cesta na letiště. Dorazit po dálnicích do Chorvatska zvládnete za sice krvavých, ale pořád jen sedm hodin. A komfort snadné přepravy činí lákavou dovolenou na Bali či Kostarice, kam pořád dorazíte v jednom dni.

Na globalizaci a technologie se většinou nadává, ale to, že je svět otevřenějším a přístupnějším místem, má pro dnešní cestovatele nesporné výhody. Cesta do Istrie takových 150 let nazpátek? To abyste si udělali volno, protože i s hyper-kvalitním dostavníkem se budete do cíle potácet devět dní. A ani po nástupu páry to o moc lepší nebude. Kolejím to ještě bude chvilku trvat, než se z nich vytvoří celoevropská síť. Obecně to ale na Balkán pod čtyři dny nedáte. Aspoň než nastoupí hvězdný Orient Express.

Koupačka v Egyptě? Ne, děkuji

Ke skoro třídenní cestě vlakem do Itálie (nebo týdnu v dostavníku) přičtěte další dva až tři dny na lodi. Která celý ten výlet na dovolenou činí hodně riskantním. Takže jen na obousměrnou cestu z Prahy do Káhiry budete potřebovat dvacet dní dovolené. A to jen, když vám vyjdou vstříc na lodích. Přeprava kromě komfortu pozbývala i současnou frekvenci, takže si na volný lodní lístek můžete počkat klidně další týden. Většinu obyvatelstva Evropy ale takové starosti netrápily. Na cestování nebyly peníze, a hlavně jim chyběly pasy.

Ta malá knížečka, nahrazující tu a tam občanku, je totiž výdobytkem nové doby. Poprvé se to s nimi začalo rozjíždět až kolem roku 1920. Do té doby jste za hranice (a zpátky) mohli jen proti dobrozdání. Zvacímu listu, oficiálnímu pozvání někoho za hranicí, kdo byl schopen a ochoten se za vás doma zaručit. I tak jste ale na každých hranicích neunikli mnohahodinové šťáře, předvolání nebo výslechu. Šlo o to, abyste nic nepašovali dovnitř ani ven.

V cizině nejste vítáni

A co tu máme dál? Aha, standardy kvality v zahraničí. Zatímco v 19. století se už dá v Evropě hovořit o novověku, zrovna Egypt tehdy ještě žije středověk. A většina světa s ním. Ničím nemírněná rizika plynoucí z ubytování, jiné stravy, exotických nemocí bez možnosti očkování a kulturních excesů jen rozšiřovalo to, že o vás nikdo velký zájem v cíli neměl. Byli jste zkrátka podivínští cizáci, pokud ne rovnou špioni či vyslanci zlého impéria. Při pobytu jste byli jednou nohou v kriminále, a druhou v márnici.

Infrastruktura cestovního ruchu prakticky neexistovala. I na ten blbý výlet k pyramidám, které místní rozebírali na stavební kámen, jste si nejprve museli zorganizovat vlastní expedici. To, že byste někam vyrazili sami – a ne v houfu průvodů, nosičů, překladatelů a zprostředkovatelů – bylo nemyslitelné. A taky dost nákladné. Stejně jako vyřizování lejster, glejtů a povolení. To zařizování okolo také znamenalo, že co dnes fakultativně stihnete za týden, by vám dříve trvalo měsíce.

Válka za každým rohem

Nezapomeňte také na nebezpečí krádeží, přepadení, únosů. Svět byl totiž zatraceně nebezpečným místem. O zpestření se taky nebývalou měrou staraly válečné konflikty. Byly jich stovky. Po napoleonských válkách v Evropě tu byla občanská ve Státech, rebelie v Číně, paraguayská válka v Jižní Americe, povstání Zulu v Africe a bitky v Austrálii. Neexistoval tehdy dostupný kontinent, na němž se neválčilo. Což kvalitě dovolené moc neprospívalo, protože cestovatel byl zpravidla první na ráně.

Máme se dnes hůř? Ne, můžeme cestovat po celém světě, není to zase tak drahé, aby si to nemohl dovolit každý. Cestování je bleskové a proti 19. století velmi pohodlné. I když to tak nevypadá, je kolem nás mnohem bezpečněji. Vyrazit v 19. století na dovolenou do zahraničí bylo nesmyslně nákladné a zbytečně riskantní dobrodružství. Proto také lidi seděli doma. My nemusíme.

Autor: Radomír Dohnal

Chcete se bát? Tohle je ideální místo pro vaši děsivou dovolenou

Dovolená v Indii: Co čekat, jak dlouho trvá let a další praktické informace 

Další galerie