Komu se opravdu podařilo rozbít bank v kasinu, a ještě o tom mohl vyprávět vnoučatům?
V byznysu legálních hazardních her platí jen dvě pravidla: Kasino nikdy neprohrává. A kasino nikdy neprohrává. Jo, druhé je pravidlo je nachlup stejné, jako to první. To abyste pochopili, jak vážné to je.
To ale neznamená, že byste s nějakou fantastickou výhrou nemohli zazářit i vy. Když vás tedy nechají. Protože na fantastických výhrách hráčů kasina rozhodně neprodělávají. Kasino, ve kterém nikdy nikdo nevyhrál, by se v branži dlouho neudrželo. Jisté minimální procento vítězství hráčů je pro tohle veselé podnikání nezbytné. A čím víc nějaký šťastlivec vyhraje, tím větší a rychlejší je pro manažery návratnost utržené ztráty. Každý gambler chce taky zazářit, a napodobit úspěch onoho šťastlivce. Takže na prezentaci občasného úspěchu se kasino desetinásobně zahojí. Kdo tedy dokázal rozbít bank, a hlavně, co s ním potom bylo dál?
Pan Velryba neprohrává, na to má moc peněz
Určitě bychom měli vzpomenout Dona Johnsona, kterému se v pětihvězdičkových hráčských doupatech přezdívá Velryba. Ano, má krapet nadváhu. A taky spoustu peněz. Což je jeho jediná finta: ztráty z blackjacku ho nebolí. S minimální sázkou 100 000 dolarů nemá problém. A když pak, čistě náhodou a přirozeným štěstím, vyhraje? Jsou to pecky. Slavná kasina Borgata a Tropicanna připravil o 4, Caesar´s o 5 a Emporio o 6 milionů v jedné hře. Později se ukázalo, že s kasiny měl smlouvu. Ne tedy o výhrách, ty miliony byly zasloužené. Ale šlo tu o jejich „prezentaci“. Díky němu mohly tyhle podniky vypadat štědře a porazitelně, a nalákat stovky dalších majetných hráčů.
Pan Thorp na to má systém
Ve starých dobrých padesátých letech se ještě daly smysluplně počítat karty. Pokud jste tedy měli hlavu jako profesor matematiky, Ed Thorp. Ten člověk byl expertem na výpočty pravděpodobností, a proto ho vyloženě pobavilo, jak snadno lze odhadnout, jaké karty vlastně přijdou na stůl. Snadno? No, základem je pokročilé analytické myšlení, IQ 160 a hlava fungující jako dokonalá kalkulačka. Slušně si na účet kasin vydělal, a pak svůj „objev“ do detailu popsal v knize.
Majitelé hazardních licencí se mohli zbřídit, a překopali pravidla, aby Thorpovou metodu narušili. Reakce? U jejich stolů to rázem zelo prázdnotou. Takže se tiše vrátili k systému, který Thorp matematicky odkryl. Proč? Došlo jim, že se nemají čeho bát. Na světě není moc lidí, kteří by disponovali, podrobnému návodu navzdory, jeho schopnostmi. Rozhodně se nechalo oškubat víc lidí, kteří si mysleli, že jsou tak dobří, jako Thorp.
Podvod, který jednou vyšel. A invazní sázky
V devadesátkách krátce zazářil tým asijských matematiků z MIT, kteří si přilepšovali v Las Vegas. Něco jako Shledon na výletě. Mělo to háček. Jejich herní systém byl podvodem. Spočíval v tom, že několik hráčů u jednoho stolu, namaskovaných parťáků, navzájem sdílelo informace o vlastních kartách. A všichni hrají proti domu dohromady, ne každý sám za sebe. Když to prasklo, byly z Města hříchu vyloučeni. A jen jejich bezúhonná reputace jim pomohla od toho, aby neskončili někde v nevadské poušti. Těch 400 000 dolarů kasína odepsaly jako provozní ztrátu.
To Paul Newey na to šel jinak. Peníze, které mimochodem vydělal na půjčkách s vydřidušským úrokem, „investoval“ do rulety. Obsadil všechny kombinace. Což v Birminghamu znamenalo 300 000 liber na jednu hru. Ale taky šanci 3:1 na možnou výhru. Když můžete brát z hodně velkého balíku, vyjde vám to. Statistice se navzdory častým třímilionovým výhrám nevymykal. Vyzískané peníze obvykle v následujících 24 hodinách zase prohrál. Protože kasíno nikdy… ale to už si tušíte.
Pan Šťastlivec byl vlastně smolař
Anargyros Karabourniotis, řečený Archie Karas, je ve světě vysokých sázek naprostou legendou. Abnormalitou, odchylkou, podivínem. Člověkem, který měl minimálně po nějakou dobu neuvěřitelné štěstí. Mimořádný je i tím, že favoritních her měl hned několik. Začal v zakouřené herně u kulečníku, pak přešel na poker a nakonec za kostky. Věci, kde je důležitý systém, technika anebo naopak čistá náhoda. A i když se mu dlouhé měsíce snažili prokázat opak, nepodváděl.
V pokeru rozdrtil i trojnásobného šampiona Světové série. V kasinu Binion’s Horseshoe leželo na jeho stole 18 milionů dolarů, až jej musel ředitel podniku uctivě požádat, aby si vyměnil část pětitisícových žetonů. Měl je totiž všechny a ostatní neměli s čím hrát. Za dva roky vydělal 40 milionů. A pak, během 24 hodin, je až na jeden prohrál. Legenda skončila. A slehla se po něm zem.
Fondy pana prezidenta
Moc se neví o tom, že současný americký prezident obhospodařoval v rámci svého podnikatelského portfolia i tři kasina v Atlantě. A chtěl sem přitáhnout „velké hráče“. Jeho pohled tehdy padl na č. 5 ve světovém žebříčku. Pan Akio Kashiwagi dokázal totiž utratit i deset míčů za noc, a čtvrtmilionové základy mu vůbec nerozhazovali formu. Trump se ale přepočítal. Kashiwagi totiž v jeho kasínu rozbil bank, a po několika vítězstvích v bakaratu si odnesl 6 milionů. Trump si spočítal, že reputace mezi velkými hráči – velkými utráceči, by sice jeho kasínu prospěla, ale také by ho mohla zruinovat. Znovu to už radši nezkoušel. Je lepší oškubávat hýřící důchodce ze zájezdu po padesátkách, než riskovat šampiona, který ho připraví o miliony.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: