Bílé pírko je legendou: Co znamenalo, když nepřátelé pírko zahlédli?
Ne z každého kluka, který loví veverky flintou, vyroste nebezpečný psychopat. Třeba Carlos Norman Hathcock se stal armádní legendou, inspirací hodnou následování.
Zrození legendy? Těžko říct, protože Carlos byl zjevně talentem od narození. Už ve svých dvanácti letech zásoboval babiččinu kuchyni ulovenou zvěřinou. Ověřovali jsme si to několikrát: veverky z Arkansasu nejsou o nic větší, než ty naše.
Takže ať ochránci zvířat laskavě prominou, na 40 metrů je problém hopkající veverku vidět, natož ji pak trefit do hlavy. Buďme rádi, že měl tehdy k dispozici jen malorážku, protože těžko říct, co by byl schopen sundat silnějším kalibrem.
Ano, byl trochu zvláštní: hrál si přitom na to, že loví Japonce. Ale co byste chtěli od klučiny z amerického venkova v roce 1942?
Šampion s bílým pírkem
V 17 letech zamíří do armády, kde udělá slušnou kariéru. Vyhraje většinu střeleckých soutěží, včetně Pacifického titulu. Něco jako armádní olympiáda. Jako příslušník mariňáků zamíří v roce 1966 do Vietnamu. Patří sice k vojenské policii, ale jeho nadřízení brzy pochopí, že lépe než řízení dopravy s praporky mu to jde s flintou. A nelitují toho.
Hatchcock se stane nejvýkonnějším odstřelovačem na americké straně. Bilance? 93 „potvrzených“ vypnutí cílů. Vietkongu i severovietnamských vojáků. Ve skutečnosti prý kolem tří až čtyř stovek, protože jde o to „potvrzení“.
To totiž získáte jen tehdy, když úspěšný zásah dosvědčí nějaká „nezúčastněná“ třetí osoba. Což se zařizuje dost blbě, zvlášť když většina jeho živých terčů byla za bitevní linií. Nicméně i ten menší, oficiálně potvrzený počet, dělá z Hatchcocka nepřekonatelného šampiona.
Kromě série medailí si svou výkonností vysloužil přiléhavou přezdívku od nepřítele. Říkali mu Lông Trắng, tedy Bílé pírko. Protože právě to nosil pro štěstí na svém klobouku. A ne, bílá tu není šťastná barva. Jeho aktivita v okolí kóty 55 a základny v Da Nangu také přiměla protivníka k tomu, že na jeho hlavu vypsal odměnu.
Vážně ho neměli rádi
Přesněji 30 000 dolarů. Jen pro představu, na jiné americké snipery se také vypisovala odměna, ale bylo do 8 dolarů do dvou tisíc. Což o Hatchcockovi cosi vypovídá. Severní Vietnam proti němu neváhal nasadit vlastní „lovce odstřelovačů“ nebo přeorávat minometnou palbou rýžová pole. Neúspěšně.
Místo toho začali ostatní mariňáci také nosit bílé pírko, aby je zmátli. Jejich šampion byl prostě celebritou. A jeho reputace přitom byla opravdu zasloužená. Uzamknout přesnou palbou celou rotu protivníka na 5 dní v zákopech tak, že se nakonec radši vzdají? Zlikvidovat dobrou ránou dělostřelecké postavení? Žádný problém.
Na lovu lovců
K jeho legendárním výkonům patří likvidace severovietnamského odstřelovače (kterému se pro vražednost přezdívalo Kobra). Dost hollywoodsky mu prostřelil hlavu skrze okulár dalekohledu. Odstranil také „Apačskou náčelnici“, příslušnici Vietkongu, nechvalně proslulou tím, že mučila americké zajatce.
A zapomenout bychom určitě neměli na jeho „dlouhý výlet“, jehož cílem byl nepřátelský generál. Aby se ke svému cíli přiblížil, musel urazit 1300 metrů přes rýžové pole. Ovšem bez povšimnutí nepřátel. Plížil se jím tři dny v kuse, málem nepřežil setkání s bambusovou zmijí, a taky na něj několikrát málem šláply hlídkující patrol.
Víc než jen šťastná rána
Tuhle misi splnil svým pověstným: „One Shot, One Kill.“ Větou, která se později stala profesním mottem vojenských odstřelovačů. Do kronik se zapsal také tím, že v roce 1967 provedl odstřel cíle na nejvyšší vzdálenost. Neuvěřitelných 2286 metrů, které jej dělily od cíle, zkrátil s pomocí upraveného náboje, vypáleného z kulometu Browning M2 (vylepšeného optikou).
Tenhle rekord padl až v roce 2002. Hatchcock byl prostě jednička. Jednička s charakterem.
Protože i když byl z Vietnamu stažen, zažádal si o druhý turnus. Který úspěšně absolvoval. Nebýt toho, že s džípem najel na minu (a pak zachránil z plamenů dalších 7 kolegů), asi by se v džungli zabydlel nastálo. Vyznamenání Stříbrnou hvězdou tehdy odmítl s tím, že jen dělal svoji povinnost.
V zázemí, ve Státech se pak stane lektorem odstřelovačů, vojenských i policejních. A upravené verzi „lehké odstřelovačské pušky“ M25, kterou používali mariňáci, se dodnes říká na jeho počest Bílé pírko.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Australané ve válce ve Vietnamu byli nejlepší. Jejich speciální jednotky měly skvělé výsledky