
Plýtvání jídlem škodí nejen našim peněženkám. Objevte praktické způsoby, jak mu...
Znáte to už ze školky. Modrý pro papír, žlutý na plasty. Takhle to máme s kontejnery na třídění odpadů u nás. V USA se možná liší jejich barvou, ale princip je podobný. Taková je alespoň teorie, které se ale od praxe může dost lišit. Zvlášť, když už Čína nemá o cizí odpady zájem, a sen o globální recyklaci se zasekl na mrtvém bodě. Kam teď s tunami odpadu?

Tím, že z běžného směsného odpadu domácnosti vytřídíte některé složky, prospějete přírodě. Jak to? Do oddělených kontejnerů totiž dáváte odpad, který je recyklovatelný. Z vyhozeného plastu ve žlutém kontejneru se tak v budoucnu stane třeba jiná plastová nádoba, rohož, nebo umělé vlákno pro výrobu oděvů. Podstatné je, že recyklát využijete místo primární suroviny. Nebudete tedy potřebovat těžit o tolik více ropy, protože zužitkujete přetříděný plast.
Západní svět, ať už Severní Amerika nebo Evropa, se totiž zasekl kus za první metou. Stali jsme se opravdu dobří v třídění. Vlastně nejlepší na světě, protože nikdo jiný kromě nás už moc netřídí. To je fajn. Ale už jsme se nedopracovali k tomu ideálnímu stavu, kdy z vytříděných složek odpadů něco smysluplného znovu vytváříme. Celé je to samozřejmě trochu složitější. Zrovna Česká republika není nejlepší v třídění, ale v materiálové recyklaci si nestojí zase tak špatně. A Spojené státy?
Ty ještě donedávna byly na světové špičce. Jak se jim to dařilo? Dokázaly totiž z obchodu s přetříděnými odpady udělat globální byznys. Když máte hezkých pár tun plastového odpadu, můžete jej nazvat druhotně využitelnou surovinou. Někdo z ní může ještě něco vyrobit. A jako takovou surovinu můžete přeprodat zemi, která z ní něco užitečného vyrobí. Zmizí tím problém, a zároveň obchodujete se ziskem, což je super. Amerika tak kolem roku 1992 začala cíleně třídit plasty, balit je do kontejnerů a prodávat je do Číny.
V čem je chyba? Že tomuhle procesu říkali recyklace, a ve skutečnosti to bylo jen třídění a prodej surovin do zámoří. Maličkost to zrovna není. Každý den tak přístavy v USA opouštělo 4000 kontejnerů naložených na nákladní lodě, které zamířily k Číně. Nešlo jen o plasty, ale také dalších 24 typů odpadu. Na vývoz šlo 70 % vytříděného odpadu v USA. Desítky milionů tun. A protože to byl „obchod“, přidala se brzy Evropa, která podobně expedovala vlastní dvě třetiny vytříděných odpadů.
Tahle legrace fungovala v neztenčujícím se objemu až do roku 2017, kdy Čína řekla, že už další odpady vykupovat nechce. Je schopná produkce vlastních, se kterými se musí vypořádat, a tudíž si je nemusí coby druhotnou surovinu odnikud dovážet a kupovat. V ten moment se dosud dokonale fungující pohádka o recyklaci a její prospěšnosti zasekla, a Evropa i USA začaly připomínat socky, svážející železný šrot, kterým zavřely krám.
Všichni si totiž na bezproblémový a výdělečný koloběh falešné recyklace zvykli. To, že odpad ze žlutého kontejneru zamíří do velkokapacitní třídírny, kde z něj vylisují balíky a ty naskládají do kontejnerů, které pak zamíří za oceán, totiž bylo levné a efektivní. Natolik, že minimálně v USA dnes neexistují skutečná recyklační zařízení, která by z odpadů byla schopná něco vytvořit. Problém samozřejmě nejsou papír nebo železo, případně stavební suť. Ale plasty, kterých má každý víc než dost.
Země, které dosud hrdě vykazovaly 90 % úspěšnost recyklace, se teď probraly do zlé reality. Reality, ve které o jejich odpad (už ne druhotně využitelnou surovinu) nemá nikdo zájem. A tak se znovu do trendu dostávají spalovny odpadů a skládky, které jsme ještě nedávno chtěli jako zbytečné rušit. Spojené státy třicet let úspěšně vyvážely svůj odpad za hranice Číny, a tenhle proces nazývaly recyklací. Proto se teď utápí v odpadu, který najednou nikdo nechce. Chybí jim skutečné recyklační kapacity a domácí trh, který by měl o odpadní surovinu zájem.
Recyklace materiálů je pořád dobrou a smysluplnou volbou, jak se vypořádat s odpady. Jen si budeme muset vzpomenout, jak se to vlastně dělá. Bez Číny to zatím neumíme.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Ušlechtilé vládní programy, které dostaly světové velmoci na dno! Jak snadno vzniká krize? Lehce!