Za šířením masivních požárů v Austrálii stojí velmi nepravděpodobný viník

Dostupné palivo, sucho, klimatická změna, a tak dál. Ale k tomu, aby se z toho stal oheň, musí nejprve někdo škrtnout sirkou. A žhář z Austrálie je skutečně libový frajer.

požáry

Zhruba od roku 2016 se Austrálii letní sezóna nějak nedaří. Nejde jen o sucho a extrémní vedra, ale hlavně o požáry. To, že se tu každoročně propíšou divoké ohně do krajiny, a vymažou okolo 18% nezasídlené rozlohy státu, je norma naprosto v pořádku. Jenže v posledních letech to bylo spíš 25 % plus, a to už trochu bolí i národ zrozený z kolonie trestanců. Kvůli všudypřítomnému dýmu, popelu a spáleništím tu začínají hovořit o Černém létě. Které se periodicky vrací, a vybírá si daň na majetku, životech a klokanech.

Kdo tu dělá neplechu?

Místní profesionální i dobrovolní hasiči na požáry samozřejmě nekoukají se založenýma rukama, a odvádí tu masivní kus práce. S lavinou postupující ohnivé stěny se nicméně bojuje dost špatně. Navíc si povšimli, že jim někdo za zády jejich dílo úspěšně sabotuje. Řekněme, že při nasazení v terénu za zpěvu: „Zalekni se ohníčku, máme dlouhou hadičku…“ dávají plamenům na frak, a najednou začne hořet kilometr nebo dva za jejich zády. Tam kde nehořelo a kam ani vítr nefouká. Jako by jim nějaký prevít škrtnul v týlu sirkami, a donutil je tím ke kvapnému ústupu.

Za těch posledních pár let se to nestalo jednou, ale víc než tisíckrát. To je dost opakování na to, aby pochopili, že tu něco nehraje. A při pátrání po tomhle zlomyslném ohnivém raráškovi narazili na vysvětlení, kterému se zprvu zdráhali uvěřit. Ten, kdo při velkém požáru zákeřně rozdělává oheň za jejich zády, je pořádný pták. Můžete si dokonce vybrat. Buď luňák hnědý, luňák hvízdavý anebo raroh proměnlivý. Cíleným šířením ohně během požárů se totiž v Austrálii zaobírají všechny tyto druhy.

Dostat se ke svačině

Jakože-stoh-a-podpalovák? Káně vrhající molotovův koktejl? Ne. Tihle dravci si za masou postupujícího ohně naberou do zobáčku čmoudící větvičky se žhavíky jiskřiček, přeletí pár stovek metrů/1-2 kilometry před oheň, a tam do nějakého proschlého šáší svůj náklad shodí. A buď to chytne, nebo pokus zase zopakují.

Proč by něco takového dělali? Usnadňují si tím život. Když totiž začne hořet, vypudí tím z úkrytů spoustu potenciální kořisti. Nejrůznějších hlodavců a ještěrek, které pak sezobnou. Anebo chvilku počkají, až se trochu ogrilují. Takové vysvětlení se nejprve nezdálo hasičům, ani australským ornitologům.

Těžce uvěřitelnou pravdu nakonec doložily kamerové záznamy a snímky z fotopastí. Vtipné na tom je, že tohle senzační zjištění vůbec nepřekvapilo místní domorodce, Aboridžince. Ti totiž o žhářské libůstce oněch tří druhů dravců věděli už hezkých pár desítek tisíc let. Proto jim taky přezdívají „ohniví ptáci“. Tahle přírodovědně-užitečná informace neubrala na důležitosti, že jsou australské požáry ničivé, ani australským hasičům na zápalu do práce. Jen se teď při hašení víc rozhlíží. Jestli kolem náhodou zase neletí nějaký opeřený prevít, který si chce za jejich zády rozdělat táborák.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Austrálie neexistuje! Nejnovější konspirační teorie fascinuje internet

Andílci nebo monstra? Na první pohled roztomilá zvířátka, v reálu bestie