Vše, co jste nevěděli o strachu a báli jste se zeptat
Strach je emocí, jež nás varuje před potenciálními hrozbami a funguje jako interní alarm napomáhající přežití. Implikace strachu jsou ovšem dalekosáhlejší.
Strach je politickým nástrojem i hybatelem našich životů. Je odůvodněný i iracionální, vrozený i získaný. Pojďme si shrnout 10 nejzajímavějších skutečností o strachu.
Strach dokážeme vycítit
Domníváte se, že jde jen o další okřídlenou hlášku? Nikoli, podle pár let staré studie publikované v magazínu Psychological Science lidé opravdu dokáží vycítit z potu druhých nejen strach, ale i znechucení a další emoce. To by vysvětlovalo, proč v davu může propuknout masová panika nebo proč se během vyprávění strašidelných historek u táboráku často třese celý ansámbl.
Bojíme se po dědovi (nebo po babičce)
Ne, to není výmluva. Strach je do jisté míry skutečně jednou z dědičných predispozic. Zdědit můžete i konkrétní fobie. Tragédie a traumata prarodičů, babiček a dědečků, tak někdy v určité podobě zdědí právě jejich vnuci.
K většině obav přijdeme až během života
Pokud jste si po přečtení bodu 2 mnuli ruce a chtěli vše hodit na prarodiče, máte smůlu. Ačkoli se nerodíme tak docela jako tabula rasa, většina se toho naškrábe až později v průběhu života. Strach jde často ruku v ruce s tím, jak se učíme, co prožíváme a jaké získáme životní zkušenosti. Někdy naopak pramení z neznalosti, projekcí a traumat. Každopádně jsme z tohoto pohledu výrazně formováni vlastním životem – proto má každý své vlastní obavy a vnitřní boje.
Že se to nestalo a že to neexistuje, ještě neznamená, že se toho vážně nebojíme
Racionální strach vzbuzuje obavy z něčeho skutečného, hmatatelného, z vysoce pravděpodobných jevů (např. ze smrti). Iracionální strach je pravým opakem, strachem (často z neznámého), jež nestojí na pevných základech, faktech a skutečnostech, takový, který bývá výsledkem určitého typu indoktrinace domněnek, strachem, jemuž hojně napomáhá i bujná asistentka: fantazie.
Příkladem může být třeba strach některých lidí z islamizace ČR, strach ze zvuků, které slyšíme v noci, když jsme doma sami (většinou za tím fakt není duch) nebo strach z toho, že když dřepíme na míse, do sedinky nás kousne had, který vyplave panelákovým potrubím. Ale pozor, iracionální a racionální strach se u nás projevují naprosto stejným způsobem. Jinými slovy je jedno, jestli se bojíme něčeho skutečného, nebo máme obavy z konstruktu v naší mysli – kupříkladu z růžového slona – strach zůstává strachem se vším všudy.
Politici strach milují, napomáhá kontrole
„Strach je patrně nejzákeřnějším z démonů hnízdících v otevřených společnostech naší doby. Ale je to současný pocit ohrožení a nejistoty z budoucnosti, z nějž se líhnou naše nejstrašidelnější a nejhůře snesitelné strachy,“ napsal nedávno zesnulý a vysoce respektovaný polský sociolog Zygmunt Bauman. Jeho slova dobře vystihují podstatu strachu jako politického nástroje. Od nepaměti totiž platí, že čím větší strach lidé mají, tím tvárnější jsou z pohledu vládnoucí třídy. Jde o logický barter: Kdybychom uvěřili tomu, že se s danými nebezpečenstvími dokážeme vypořádat sami, nebyli bychom ochotni vzdát se částí svého majetku či svobod ve prospěch vlády a vládní kontroly.
Krásným příkladem je USA, kde američtí zákonodárci využívají teroristickou a další hrozby k tomu, aby legitimizovali nadstandardní pravomoci zpravodajských služeb (sledování lidí, odposlechy, obcházení soudů apod.). Mají tak samozřejmě důvod ještě přilévat do ohně, přehánět, udržovat nad hlavami Američanů temný stín Damoklova meče a ukazovat na skrytá, všudypřítomná bezpečnostní rizika. Podobné tendence však nesužují zdaleka jen občany USA, na politice strachu si rád přihřeje polívčičku kdekdo, od Trumpa po Erdogana. Odstrašující příklady z minulosti? Nacismus v Německu za Hitlera, komunismus za Stalina v Sovětském svazu či komunismus za Maa v Číně.
Strach mění naše vnímání světa
Lidé trpící specifickými fobiemi mohou skutečnost „vidět“ zkresleně. Pokud trpíte např. klaustrofobií, je dost možné, že subjektivně budete prostor vnímat jako menší, než ve skutečnosti je, pakliže se bojíte výšek, bude vám dvoumetrová vzdálenost od země možná připomínat Macochu…
Zkuste tomu čelit, pohlaďte si pavoučka
Trpíte některou ze specifických fobií? Bojíte se třeba výšek nebo hadů? Pak vás možná potěší zjištění vědců, podle nichž se zhruba 90 % jedinců trpících fobiemi dokáže se svým chorobným strachem vyrovnat, pokud mu čelí v bezpečném, kontrolovaném prostředí.
Bojíte se smrti? Může vás to zabít
Strach se projevuje fyzicky, šokem, vyplavením adrenalinu v těle, zrychleným tepem, pocením a dalšími příznaky. V extrémních případech mohou tyto projevy způsobit bezvědomí a nakonec také smrt, a to i u jinak zcela zdravých jedinců. Jak tomu předejít? Vhodnou prevencí jsou podle odborníků techniky pro trénink mysli – např. jóga či meditace.
Nikoli nenávist, to strach je opakem lásky
Tenhle antagonizmus se může zdát přitažený za vlasy, ale jen do okamžiku, než pochopíme, že právě „hormon lásky“ oxytocin je látkou, která může pomoci překonat strach a vypořádat se s psychickými následky životních traumat. Ne nadarmo vědci po celém světě experimentují s využitím oxytocinu k léčbě různých fobií (např. k léčení sociální fobie). Láska všeho druhu (ano, sex pomáhá) tak z člověka ve většině případů udělá o něco spokojenějšího a méně bázlivého jedince.
Bát se mohou i čtyřnozí parťáci
Strach není výlučným patentem lidstva, bát se může i pejsek, kočička a další zvířata. I těm strach pomáhá přežít. Mnohdy je však strach také u nich důsledkem životních traumat. Viditelné je to třeba u zvířat v útulku, které někdo týral nebo jim něco provedl. Tato zvířata mohou být extrémně plachá, mají sklony utíkat, nikomu nedůvěřovat a vykazují další známky nestandardního chování. Zkrátka podobně jako my, lidé.
Čeho se bojíte vy a jak s tím bojujete?
Autor: Pseudofilosof
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
I tyhle hodně ulítlé fobie můžete mít